Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Eva Mrhačová: Názvy zvířat v české frazeologii a idiomatice

Irena Bogoczová

[Recenze]

(pdf)

Eva Mrhačová: Názvy zvířat v české frazeologii a idiomatice

Eva Mrhačová: Názvy zvířat v české frazeologii a idiomatice: Tematický frazeologický slovník, I. Spisy Filozofické fakulty Ostravské univerzity, č. 124. Ostrava 1999. 160 s.

 

Pokud přijmeme tvrzení, že na svět pohlížíme skrze okno vlastního mateřského jazyka, pak práce E. Mrhačové nabízí takovýto pohled skrze okno české frazeologie. Ve frazeologii se, jak zdůrazňuje samotná autorka, zrcadlí nejen myšlenková zkušenost daného národa, ale i jeho jazyková tvořivost. Předmětem práce jsou frazeologické jednotky, jejichž základem je zooapelativum (další tematický slovník autorka věnuje přibližně stejně frekventovanému motivačnímu zdroji – částem lidského těla, srov. Mrhačová, 2000). Jde o výsledek autorčina několikaletého bádání v oblasti frazeologie, zejména paremiologie; slovník svým zaměřením zapadá do širšího kontextu výzkumu české frazeologie, a to i ve srovnání s jazykem typologicky, zeměpisně či kulturně blízkým. Cílem slovníku je příslušný jazykový materiál v prvé řadě tezaurizovat a systematizovat, následně pak vhodným způsobem charakterizovat a prezentovat širší, nikoliv pouze odborné veřejnosti.

Frazeologickou jednotkou rozumí autorka, ve shodě s příslušnou odbornou literaturou (J. V. Bečka, F. Čermák, J. Filipec, M. Dokulil aj.), spojení slov mající povahu lexikální jednotky, jemuž odpovídá jediná heslová stať. Jednotlivá hesla ve slovníku tvoří tedy lexikalizovaná slovní spojení (dvojčlenná i vícečlenná): vtipné výroky vztahující se k určité situaci, moudrosti mající obecnou platnost, lidové průpovědi s didaktickou funkcí a pointovaným propozičním obsahem, průpovědi bez pointy, úsloví bez vlastního myšlenkového obsahu, pranostiky apod. Je pro ně příznačná expresivnost, emocionalita, komičnost, nadsázka, zjednodušení, generalizace, někdy vulgárnost. Tyto nominální nebo verbální fráze se mohou, jak známo, lišit rozsahem (spojení dvou slov, větné frazémy, samostatné „mikrotexty“) i formální propracovaností (přítomnost/nepřítomnost rýmu, rytmu). Pozorujeme u nich různý stupeň modifikace, přičemž zjišťujeme, že záměna lexému někdy představuje menší nebezpečí z hlediska uchování významu dané frazeologické jednotky než změna některé mluvnické kategorie (čísla, slovesného rodu, vidu aj.).

Zřetel na aktuálnost a alespoň pasivní znalost dané frazeologické jednotky samotnými uživateli češtiny vedl autorku k ověřování jejího výskytu v běžné mluvě, v mediálních projevech, ale také prostřednictvím dotazníkové metody u vzorku 150 respondentů. Přestože podmínkou registrování frazeologické jednotky ve slovníku je její výskyt v běžné mluvě uživatelů českého národního jazyka, okrajově se autorka pokouší i o ja[311]kýsi diachronní přístup k analyzovanému materiálu (viz odkazy na Komenského, Dobrovského, Čelakovského) a o prezentaci takových frazeologických jednotek, které rozhodně nejsou pouze etapové (módní, okazionální).

Co se týče samotného slovníku, který tvoří jádro práce, spolu s jeho autorkou zjišťujeme, že v souboru 252 tzv. bázových slov z oblasti zoologie nejsou pojmenování jednotlivých zvířat zastoupena se stejnou frekvencí. Jako nejvíce inspirativní se jeví známá domácí zvířata (pes, kočka, prase, kráva, kůň), která měl člověk příležitost důvěrně poznat. V daleko menší míře se objevují pojmenování nadřazená (typu zvíře, dobytek), stylově příznaková (brouček, čuně) nebo „zvířata“ pohádkového či mytologického původu (drak, chiméra). Veškerá zooapelativa se ve slovníku vyskytují v celkem 1217 frazeologických jednotkách a základem dalších 176 jednotek se stalo adjektivum odvozené od příslušného zooapelativa. Heslová slova – pokud možno v neutrální, stylově bezpříznakové podobě – jsou řazena abecedně a heslová stať obsahuje stručnou interpretaci významu hesla, seznam frazeologických jednotek obsahujících dané zooapelativum, případně také exemplifikaci v podobě příkladové věty, neboť, jak poznamenává autorka, „kontext nejlépe vyjeví, jak daná frazeologická jednotka funguje“.

Dodejme, že slovník je uveden příslušným komentářem týkajícím se jednak frekvence jednotlivých bázových hesel v souboru zaznamenaných frazeologických jednotek, jednak jejich formální stránky (řazení slov ve „frazeologickém mikrotextu“, přítomnost či povaha komparátoru apod.) a že je samozřejmě doplněn základní literaturou.

 

LITERATURA

 

JANDOVÁ, E. – MRHAČOVÁ, E. – HARTUNG J.: Tierbezeichnungen in der tschechischen und deutschen Phraseologie und Idiomatik. Deutsch-tschechisches und tschechisch-deutsches Wörterbuch. Universum, Ostrava 2000.

MRHAČOVÁ, E.: Lidské tělo v české frazeologii a idiomatice (Tematický frazeologický slovník, II). Ostrava 2000.

Katedra českého jazyka FF OU
Reální 5, 701 03 Ostrava

Slovo a slovesnost, ročník 62 (2001), číslo 4, s. 310-311

Předchozí Milan Harvalík: Květoslava Klímová – Helena Kneselová (red.): Propria v systému mluvnickém a slovotvorném

Následující Marie Kopřivová: Miloslava Sokolová – Gustáv Moško – František Šimon – Vladimír Benko: Morfematický slovník slovenčiny