Luděk Hřebíček: Variation in Sequences

Ludmila Uhlířová

[Recenze]

(pdf)

Luděk Hřebíček: Variation in Sequences

Luděk Hřebíček: Variation in Sequences. Oriental Institute, Prague 2000. 132 s.

 

Předního orientalistu a teoretika textové lingvistiky Luďka Hřebíčka, dlouholetého pracovníka Orientálního ústavu AV ČR, není třeba čtenářům představovat. Jeho předposlední kniha o teorii textu (1997) byla nejen příznivě oceněna u nás (SaS, 1998), ale ještě mnohem podstatnějšího ohlasu se jí dostalo v zahraničí, kde na ni přímo navázali A. Ziegler a G. Altmann kolektivní knihou o denotativní sémantice (v tisku). Zopakujme proto jen stručně, že Hřebíček je autorem původní pravděpodobnostní teorie textu, kterou promýšlí a propracovává soustavně již více než patnáct let. Napsal na toto téma řadu knih a studií časopiseckých, z velké části publikovaných v zahraničí v jazyce anglickém. Rovněž svou nejnovější knihu o teorii textu, která je předmětem této zprávy, napsal anglicky. Zatímco v již zmíněné předešlé knize (1997) analyzoval pravděpodobnostní strukturu textu z pohledu „vertikálního“, tedy stratifikačního, jdoucího napříč jazykovými rovinami, v nejnovější knize předkládá pohled „sekvenční“. Klade otázku, jaké zákonitosti existují v lineární struktuře textu; formuluje různé hypotézy o těchto zákonitostech a ověřuje jejich platnost matematickými postupy.

Východiskem Hřebíčkovy textové teorie je v kvantitativní lingvistice dobře známý Menzerathův-Altmannův zákon, explikující vztah mezi jazykovými konstrukty a jejich konstituenty (komponenty). Tento zákon – obecně řečeno – tvrdí, že „čím delší je konstrukt, tím kratší jsou jeho komponenty“. Poprvé ho vyslovil Menzerath v r. 1954 pro vztah mezi počtem slabik ve slově a délkou slabiky, ale matematickou formulaci a zobecnění na úrovni lingvistického zákona mu dal až Altmann (1980; Altmann – Schwibbe, 1989). Hřebíček navázal na Altmannovy práce a svými analýzami (zejmé[69]na 1989, 1992, 1993, 1995, 1997) stvrdil, že jde o jeden ze základních principů fungování jazyka, který platí pro celý jazykový systém. Jazykový systém v Hřebíčkově koncepci je koncept odvoditelný ze vztahů mezi konstrukty a jejich konstituenty, které tvoří škálu procházející napříč všemi jazykovými rovinami od fonické až po textovou. Jazykové roviny nejsou nezávislými subsystémy, ale jsou tímto vztahem navzájem spjaty natolik, že i sám počet jazykových rovin je relativní – Hřebíček např. definoval v termínech konstituentů a konstruktů zvláštní textovou rovinu tzv. agregátů (viz již 1992, 1993, podrobně 1995).

V knize o „sekvenčních variacích“ Hřebíček hledá – opět s pomocí desítek počítačových, statistickými testy zhodnocených experimentů na materiále tureckých textů – tendence, pravidelnosti, zákonitosti v lineární organizaci textu. Je hned od počátku jasné, že pouze prostý pohled na to, jak po sobě následují v textu jednotlivé elementy (konstituenty) a jejich konstrukty, nemůže vést k odhalení vnitřních zákonitostí, oněch „sil“, na které poukázal už před léty Zipf (1949), na něhož se Hřebíček též odvolává. Interference těchto sil, které Hřebíček nazývá obecně silami „sémantickými a komunikativními“ (s. 107), je totiž taková, jak píše Hřebíček, že lineární sledy konstituentů i jejich konstruktů v textech se jeví jako náhodné. Nalézt sekvenční zákonitosti není tedy úkol triviální: Je nutno formulovat rafinovanější hypotézy o sekvenčních vlastnostech odvozených (transformovaných) z původního lineárního uspořádání a ověřovat je pomocí složitějších matematických postupů. Některé aplikuje Hřebíček v lingvistice pokud vím jako první. Je přitom stejně dobrý teoretický lingvista jako erudovaný matematik, který má dokonalý přehled o tom, co se dnes děje v disciplínách, jako je teorie chaosu, teorie dynamických systémů, teorie fraktálů, synergetika aj. Studuje velmi podrobně např. korelaci mezi místem (prvním zmíněním, resp. dalším zmíněním) slova (lexikální jednotky) v textu a jeho frekvencí. Zjišťuje, že slova s vyšší četností musí být v textu zmíněna s dostatečnou vzdáleností od konce textu a že existuje významná korelace mezi frekvencí lexikální jednotky a místem jejího prvního výskytu v textu. Pracuje s pojmem rostoucí text (increasing text); zkoumá text z hlediska dynamického, tak jak postupně narůstá větu po větě, a hledá zákonitosti postupného růstu až po určité meze. S pomocí různých matematických procedur a veličin (Hurstův indikátor, Minkovského „klobásy“, Ljapunovův exponent aj.) navrhuje způsoby, jak měřit kontinuitu a zlomy v lineární struktuře textu, zkoumá textové části určitých délek jako cyklické útvary apod. Nachází některé vlastnosti modelovatelné např. určitými typy binomického rozdělení – patří mezi ně například distribuce rozdílů v délce sousedních vět v textu – a potvrzuje tím opět důležitost binomických rozdělení pro lingvistiku. Měří-li však například vzdálenosti mezi příslušnými rozdíly (mezi stejně dlouhými nebo délkově blízkými větami v textu), shledává, že jejich distribuce se řídí mocninovým, tj. Menzerathovým-Altmannovým zákonem. Důkazy zákonitostí posledního typu jsou nejdůležitější: Hřebíček odhaluje takové pravidelnosti v lineární organizaci konstruktů různých jazykových rovin, které mu umožňují dospět k podstatnému výsledku, totiž prokázat, že vertikální textový model (popsaný v knize z r. 1997) má komplementární aspekt sekvenční (lineární). Jinými slovy, že také v lineární struktuře textu existují pravidel[70]nosti vyhovující Menzerathovu-Altmannovu zákonu. Tím Hřebíčkova originální teorie textu nabývá dokonalé celistvosti a patří tak k přelomovým úspěchům kvantitativní lingvistiky na přelomu tisíciletí.

 

LITERATURA

 

ALTMANN, G.: Prolegomena to Menzerath’s law. In: R. Grotjahn (ed.), Glottometrika, 2. Brockmayer, Bochum 1980, s. 1–10.

ALTMANN, G. – SCHWIBBE, M. H.: Das menzerathsche Gesetz in informationsverarbeitenden systemen. Olms, Hildesheim – Zürich – New York 1989.

HŘEBÍČEK, L.: The Menzerath-Altmann law on the semantic level. In: L. Hřebíček (ed.), Glottometrika, 11. Brockmayer, Bochum 1989, s. 47–56.

HŘEBÍČEK, L.: Text in communication: supra-sentence structures. Quantitative Linguistics, vol. 48. WVT, Trier 1992.

HŘEBÍČEK, L: Text as a construct of aggregations. In: R. Köhler – B. Rieger (eds.), Contributions to Quantitative Linguistics. Kluwer, Dordrecht – Boston – London 1993, s. 33–39.

HŘEBÍČEK, L.: Text levels. Language constructs, constituents and Menzerath-Altmann law. Quantitative Linguistics, vol. 56. WVT, Trier 1995.

HŘEBÍČEK, L.: Lectures in Text Theory. Oriental institute, Prague 1997.

ZIPF, G. K.: Human Behavior and the Principle of Least Effort. Hafner, New York 1949.

ZIEGLER, A. – ALTMANN, G.: Denotative Textanalyse (v tisku).

Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, 118 51 Praha 1

Slovo a slovesnost, ročník 63 (2002), číslo 1, s. 68-70

Předchozí Eva Hajičová: František Čermák – Jana Klímová – Vladimír Petkevič (red.): Studie z korpusové lingvistiky

Následující Lucie Římalová: Alexander Levitsky – Masako Ueda (eds.): Brown Slavic Contributions. Volume XI: Modern Czech Studies