Sborník rozprav k sedmdesátým narozeninám univ. prof. Ivana Lutterera, CSc.

Karel Kučera

[Recenze]

(pdf)

Sborník rozprav k sedmdesátým narozeninám univ. prof. Ivana Lutterera, CSc.

Sborník rozprav k sedmdesátým narozeninám univ. prof. Ivana Lutterera, CSc. Uspořádali: Libuše Olivová-Nezbedová – Rudolf Šrámek – Milan Harvalík. Ústav pro jazyk český AV ČR, Praha 2000. 495 s.

 

Sborník rozprav k jubileu profesora Ivana Lutterera vyšel jako čtvrtý svazek sborníkové řady Onomastické práce, věnované životním výročím významných osobností onomastiky, a tato řada se tak po třiceti letech dočkala důstojného pokračování (její předchozí tři svazky byly publikovány v letech 1966–1970, u příležitosti sedmdesátin Vladimíra Šmilauera, sedmdesátin Witolda Taszyckého a pětasedmdesátin Vladimíra Šmilauera). Sborník obsahuje celkem 62 odborných příspěvků a je uveden vstupním slovem L. Olivové-Nezbedové (Ivan Lutterer sedmdesátiletý) a bibliografií jubilantových prací z let 1994–1999, kterou sestavily J. Papcunová a A. Nejedlá.

Na čelné místo – jako první z odborných statí, které tvoří jádro sborníku a které při jeho bohatém obsahu můžeme ve stručné recenzi přiblížit jen stěží víc než pouhým výčtem – zařadili pořadatelé německý překlad jubilantovy starší české přehledové stati Die tschechische onomastische Schule, s cílem zpřístupnit i neslavistům Luttererovu výstižnou a s nadhledem napsanou práci obsahující jednak charakteristiku zřejmě nejvýznamnějšího období v dosavadním vývoji české onomastiky, jednak zhodnocení přínosu české onomastické školy onomastice světové. Z ostatních autorů, jejichž články jsou ve sborníku řazeny v abecedním pořadí, se dílčích témat uvedených Luttererovou statí dotýkají z různých stran R. Šrámek (ve stati Zur Frage der namentheoretischen Auffasung der Anoikonymie (am Beispiel der Oronymie), zabývající se – mj. i s historickým zřetelem právě k inspirující práci české onomastické školy v 70. letech a později – dalším propracováním, prohloubením a zpřesněním onomastické terminologie) a M. Nováková (v příspěvku k historii české onomastiky nazvaném Monografie Josefa Beneše o německých příjmeních a boj o její vydání). Volněji lze k těmto studiím přiřadit i příspěvek J. Udolpha (stať A. L. Schlözer und die slavische Namenforschung věnovaná vlivu staršího německého bádání v oblasti vlastních jmen na slovanskou onomastiku).

Sborník rozprav je jako celek výmluvným svědectvím o šíři jubilantových odborných zájmů a o tom, jak široké pole zkoumání významně ovlivnil a ovlivňuje svou prací. Jak čtenář může očekávat, převážná část shromážděných statí se soustřeďuje do oblasti toponomastiky, tedy do oblasti představující nejvlastnější jádro Luttererovy práce. Nejčastěji jde o studie zaměřené na výklad jednotlivých zeměpisných jmen, resp. jejich skupin, modelů ap.; ve sborníku jsou primárně tímto směrem orientovány příspěvky E. Černého (Pomístní jméno Psisko, Psí), M. Dokulila (Ctidružice: Ctidruž-ice nebo Cti-družice?), E. Eichlera (stať Wege slawischer Toponyme ins Deutsche, spojující německé místní jméno Zehista se starolužickosrbským *Zajězd), M. Harvalíka (Ke konkurenčním vztahům v českém anoikonymickém systému (na příkladě dvou anoikonymických strukturních modelů)), Z. Jiskry (Úsuší a Sulkov), M. Malcové (Raj i Piekło w toponimii Polski), J. Malenínské [76](K metaforickým přenosům podle částí lidského těla – apelativum leb v toponymii), J. Matúšové (K přejímání českých toponym do němčiny s pomocí přípony -en), P. Nejedlého (K rekonstrukci proprializačních procesů), K. Nowikové (Sufixy z konsonantem -r- w polskich nazwach miejscowych), K. Olivy (Pomístní jméno Klíč a místní jméno Klíčany), L. Olivové-Nezbedové (Lidská spravedlnost a pomístní jména), M. Roudného (Smity a Nedlešť – výšiny na okraji Českého ráje) a E. Skály (O původu jmen Skřipel, Skřípová, Skřip a Skřipov). Zeměpisná jména v určité oblasti, jejich specifika a vývoj analyzují ve svých příspěvcích N. Bayerová (K slezskoostravskému uličnímu názvosloví), I. Bily (Slawische Kurznamen in Ortsnamen des altsorbischen Sprachgebietes), Z. Holub (Některé zvláštnosti pomístních jmen v katastru obce Soběnov), H. Chýlová (Názvy významných budov v Plzni), J. Karpenko (Drevni poperedniki oronima Karpati), L. Klimeš (Názvy československých pevnostních objektů vybudovaných v letech 1934–1938 na Slovensku), R. Krajčovič (Toponymia na strategických miestach dolnej Moravy), K. Müller (Zu übertragenen Namen in der brandenburgischen Landschaft um Storkow-Beeskow an der mittleren Spree), J. Panáček (Rybníky v povodí Mlýnského potoka na Českolipsku), W.-A. Frhr. von Reitzenstein (Ortsnamen mit Lut-/Lud- in Bayern) a D. Short (Slovak toponyms: alterations in time and alternants in place).

Z řady hledisek jsou zajímavé příspěvky věnované zeměpisným (a vedle toho často i osobním) jménům doloženým v jednotlivých historických listinách nebo rozsáhlejších památkách, resp. zastoupeným u starších autorů; ve sborníku je tento okruh problematiky reprezentován statěmi I. Duridanova (Mestnyje imena v Rilskata gramota na car Ivan Šišman), M. Homolkové (K onomastické stránce vlastního životopisu Karla IV.), M. Janečkové (Cizí zeměpisná jména v českých spisech J. A. Komenského), V. Koblížka (Propria v několika českých gramatikách barokního období) a J. Pleskalové (Nejstarší česká pomístní jména). Vedle uvedených článků, všímajících si vlastních jmen primárně z hlediska lingvistického, najdeme ve sborníku i příspěvky s převažujícím pohledem historickým. Jde o studie zaměřující se zčásti na souvislosti mezi historickým vývojem, resp. konkrétními historickými událostmi a toponymií (Z. Boháč, Pohled historika na toponymii Lužice; P. Burdová, Karel Havlíček Borovský a změna správního systému v Čechách), zčásti na svědectví o dřívější etnické situaci, stavu populace, sociálních poměrech, zvycích ap. zachovaná v zeměpisných jménech (L. Dimitrova-Todorova, Njakoi b’lgarski toponimi kato svidetelstvo za drevnite etničeski otnošenija na Balkanite; J. Field, Name as folk-memory. Rituals and popular customs remembered in English field-names).

Značný počet studií se tematicky váže i k dalším oblastem, do nichž I. Lutterer zasáhl svými pracemi. Jde především o antroponomastiku, která je ve sborníku zastoupena příspěvky E. Brezy (Nazwiska Etmański, Hetmański i podobne), R. Forstingera (Maďarská příjmení v českých zemích), M. Knappové (K proměnám systému hypokoristik), J. Knoblocha (Vulgonamen in Tirol), L. Kroužilo[77]vé (České a bulharské literární pseudonymy), F. Lochnera von Hüttenbach (Bemerkungen zum Personennamen Stur), A. Nepokupného (Antroponim Ribitva v „Reestre Vojska Zaporožskogo 1649 g.“), A. Superanské (Narodnyje razgovornyje formy russkich imen), B. Weisové (Änderungen in der Namengebung im XII. Jahrhundert nach dem Codex Gutta-Sintram) a W. Wenzela (Niedersorbische Familiennamen nach der Wohnstätte in Sprachgeographischer Sicht). Kromě toho na jubilantův speciálnější zájem o antroponyma (resp. vůbec vlastní jména) v biblickém textu navazují ve svých studiích K. Komárek (Studium biblických osobních jmen v české onomastice) a E. Michálek (K osobním jménům v biblickém listu Římanům 16,7).

Omezenější zastoupení mají ve sborníku příspěvky věnované primárně jiným než zeměpisným a osobním jménům – patří k nim studie L. Kuby (Proces nepřímé, zprostředkované motivace (transpozice, apelativizace) v onymii), soustřeďující se na přechody mezi vlastními jmény a obecnými pojmenováními v oblasti námořní historie a lodní dopravy, dále článek I. Němce (Pojmenování vzniklá z vlastních jmen osob v jazyce odboje), E. Rzetelské-Feleszkové (Praskie nazwy firmowe) a stať S. Pastyříka To pivečko je věru nebeský dar (s podtitulem Onomastický přípitek), zaměřená na pojmenování českých piv a doplněná seznamem více než 150 těchto pragmatonym. V omezenějším rozsahu je v luttererovském sborníku zastoupena také obecnější problematika vlastních jmen a problematika srovnávací. Do prvního jmenovaného okruhu spadají příspěvky J. Kolaříka (Pravopisná problematika víceslovných proprií), W. van Langendoncka (Neurolinguistic evidence for the status of proper names in radical construction grammar), R. Mrózka (O metodach i potrzebach badań sfery proprialnej języka) a W. F. H. Nicolaisena (stať s názvem The past in the present věnující se vybraným apektům – řečeno vzletně s autorem – „využívání místních jmen jako nádob, které lze naplnit asociacemi, jež je mohou provázet nejen na cestě současností, ale i dále“). Do druhého, komparativně zaměřeného okruhu problematiky se řadí příspěvek Z. Kaletové (Kulturowy aspekt nazw własnych – na przikładzie historii polskich i czeskich nazwisk) a příspěvek K. Hengsta Kulturkontakte und Onomastik, který připomíná ispirující vliv práce I. Lutterera v souvislosti s vyvstávající potřebou široce pojatého mezinárodního výzkumného projektu zaměřeného na zkoumání celoevropských prvků, jevů a tendencí v národních kontextech a současně na výzkum národních prvků, jevů a tendencí v kontextu celoevropském; autor zdůrazňuje, že významnou součástí tohoto projektu, zahrnujícího humanitní vědy jako celek, by měl být i onomastický výzkum programově překračující hranice jednotlivých států a jednotlivých jazyků.

Tematiku sborníku rozprav, odrážející rozmanitost jubilantových zájmů, doplňují etymologické studie A. Cieślikowé (Etymologia a motywacja w Słowniku etymologiczno-motywacyjnym staropolskich nazw osobowych) a E. Havlové (Poznámky k českému etymologickému slovníku).

Jak hojným mezinárodním autorským zastoupením, tak přínosností příspěvků představuje recenzovaný sborník rozprav důstojnou připomínku Luttererova význam[78]ného životního výročí a současně i svědectví o jubilantově mimořádném významu jako vědecké osobnosti a o jeho vlivu na rozvoj onomastiky u nás i v zahraničí.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1

Slovo a slovesnost, ročník 63 (2002), číslo 1, s. 75-78

Předchozí František Štícha: Český národní korpus. Úvod a příručka uživatele

Následující Olga Martincová: Za Josefem Filipcem