I. olomoucké sympozium ukrajinistů

Josef Anderš

[Kronika]

(pdf)

1th symposium of Ukrainists in Olomouc

Ve dnech 15.–17. listopadu 2001 se konalo na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci I. olomoucké sympozium ukrajinistů na téma Ukrajinistika na prahu nového století a tisíciletí: problémy jazyka, literatury a kultury. Mezinárodní setkání ukrajinistů střední Evropy se uskutečnilo v České republice poprvé a bylo věnováno 10. výročí Dne nezávislosti Ukrajiny. Účastníky sympozia z Česka, Ukrajiny, Slovenska, Polska aj. zemí pozdravil děkan FF UP doc. V. Řehan a velvyslanec Ukrajiny v ČR S. Ustyč.

Na sympoziu bylo vyslechnuto na 50 referátů, v nichž se přednášející snažili kriticky zhodnotit výsledky své dosavadní badatelské práce a upřesnit aktuální problematiku současné ukrajinistiky jako vědy o duchovní a materiální kultuře ukrajinského národa. Olomouc nebyla náhodným místem setkání ukrajinistů: už delší dobu se ukrajinština vyučuje na Katedře slavistiky FF UP jako předmět a v roce 1999 tady vznikl nový studijní obor – ukrajinská filologie (nyní na oddělení ukrajinistiky studuje 23 studentů). Odborníky pro potřeby česko-ukrajinských kulturních a hospodářských vztahů připravuje filozofická fakulta ve spolupráci s Kyjevskou národní univerzitou Tarase Ševčenka. Mezi přednosti sympozia patřilo i to, že se podařilo sborník referátů předem publikovat.

Na plenárním zasedání byly předneseny široce koncipované referáty. J. Anderš (Olomouc) se zabýval významem ukrajinských listin ze 14.–15. století v dějinách česko-ukrajinských jazykových vztahů. P. Lyzanec (Užhorod) referoval o problémech a perspektivách ukrajinštiny v zahraničí. M. Mušynka (Bratislava) přednesl zajímavý referát „Ivan Paňkevyč – zakladatel československé ukrajinistiky po druhé světové válce“. I. Paňkevyč (1887–1958) je pochován v Olomouci.

Další jednání probíhalo ve třech sekcích. Jazykovědná sekce se soustředila hlavně na řešení problémů spojených se sociální rehabilitací ukrajinského jazyka, lexikálněsémantickými procesy v současné ukrajinštině a jejím fungováním v dnešní ukrajinské společnosti. Referát M. Kočerhana (Kyjev) byl věnován lexikálním a sémantickým změnám v současné ukrajinštině (pasivizace některých skupin slov aktivně užívaných v sovětském období, aktivizace expresivní lexikální zásoby, odstranění rusizmů, stylistická a konotativní přeorientace některých lexikálních jednotek). V. Lendělová (Praha) nastínila otázky čistoty jazyka a řečové kultury v podmínkách homogenního bilingvizmu. N. Balandinová (Poltava) se zabývala komunikativně pragmatickým aspektem fungování performativ prosím (prosíme) a prošu (prosymo) v etiketním diskurzu. Referáty A. Varynské (Oděsa), H. Dydyk-Meušové (Lvov), H. Najenkové (Kyjev) byly zaměřeny na otázky terminologie: zkoumaly syn[160]chronické a diachronické aspekty vědecké terminologie, fungování termínu a jeho podíl na generování textu.

Velká pozornost byla věnována studiu normalizačních procesů ukrajinského spisovného jazyka v různých obdobích jeho historického vývoje, vzájemnému působení spisovných a dialektických norem, výběru norem spisovného jazyka. Referáty přednesli: A. Fałowski (Krakov), H. Macjuková (Lvov), N. Malinevská (Kyjev), R. Tryfonov (Charkov), M. Skab (Černivci). N. Chobzejová (Lvov) hovořila o lexikografickém zpracování dialektů; úspěchy dialektologické lexikografie naznačila na příkladu studií huculských nářečí, které trvají již přes jedno a půl století.

Literárněvědná sekce se věnovala následujícím okruhům:

1. Ukrajinská literatura konce 19. – poč. 20. stol. (moderní ukrajinská slovesnost): O. Ivasjuk (Černivci), J. Šlifiński (Krakov), O. Borzenko (Charkov), T. Blažajevská (Charkov) aj. referovali o svéráznosti moderních stylových směrů konce 19. – poč. 20. stol., různých aspektech tvorby některých spisovatelů, chápání historické minulosti Ukrajiny v současné ukrajinské literatuře.

2. Ukrajinská literatura 20. let 20. stol.: Pozornost byla věnována zvláštnostem ukrajinského futurizmu, filozofickým aspektům literatury, čtení děl donedávna vyloučených z literárního procesu, zejména děl V. Vynnyčenka, V. Pidmohylného, I. Bahrjaného aj. ukrajinských spisovatelů. Referáty přednesli T. Chlaňová (Praha), H. Chomenková (Charkov), M. Spodarec (Charkov).

3. Ukrajinsko-české a ukrajinsko-polské literární vztahy. Problémy uměleckého překladu z blízce příbuzných jazyků: O. Palijová (Kyjev) hovořila o ukrajinské literárněvědné bohemistice na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka (podobnou problematikou se zabývaly i O. Palamarčuková a N. Pljuščová). O. Kich-Maslejová (Krakov) sledovala ukrajinskou kulturu a literaturu na stránkách krakovského časopisu Świat słowiański. A. Morávková (Praha) promluvila o významu Pražské školy ukrajinských emigrantských básníků. J. Durovová (Kyjev) analyzovala ukrajinské překlady české poezie.

Zajímavý i teoreticky přínosný byl program kulturologické sekce, která se soustředila na zjištění pramenů ukrajinské kultury a mentality, způsoby uvědomování si světa, novodobé metodologické zásady ukrajinské historie. Referát O. Babakové (Kyjev) byl věnován otázce Ukrajinců v zemích centrální Evropy: popisoval dialog kultur. Tato myšlenka byla konkretizována v referátu B. Zilynského (Praha), který poukázal na význam Moravy a Olomouce v dějinách česko-ukrajinských vztahů. O. Koval-Kostynská (Kyjev) podrobně osvětlila pojem „mentalita ukrajinského národa“ a M. Fabianová (Užhorod) zvýraznila etiketní obraz světa Ukrajinců. H. Myronovová (Brno) zdůraznila význam studia prasvěta Ukrajinců na pozadí jiných slovanských národů. Perspektivy srovnávacího studia české a ukrajinské frazeologie nastínila L. Danylenková (Kyjev). Referátová část sympozia byla uzavřena příspěvkem T. Bednářové (Praha) věnovaným S. Rusové – významné ukajinské veřejné činitelce, pedagožce a literární vědkyni, která působila na Ukrajinské vysoké škole pedagogické v Praze.

Všechny referáty se těšily velkému zájmu posluchačů, mezi nimiž byli i studenti oddělení ukrajinistiky. Aktivní diskuse k jednotlivým referátům svědčí o aktuálnosti projednávané teoretické problematiky. Sympozium ukázalo, že ještě nedávno sociálně potlačovaná ukrajinština, která se stala dnes státním jazykem a jazykem mezistátního dorozumívání a jednání, potřebuje všestranné teoretické probádání, a to i v aspektu sociolingvistickém. Pozoruhodným je zamýšlení nad rolí ukrajinské literatury a kultury v světovém kontextu. Stále aktuálními jsou otázky dialogu české a ukrajinské kultury.

Na závěrečném plenárním zasedání vedoucí sekcí jménem všech účastníků poděkovali organizátorům sympozia za jeho zdařilý průběh a vyjádřili naději, že podobná mezinárodní olomoucká setkání ukrajinistů se stanou tradicí.

Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Křížkovského 10, 771 80 Olomouc

Slovo a slovesnost, ročník 63 (2002), číslo 2, s. 159-160

Předchozí Vít Dovalil: Kolokvium k problematice spisovného jazyka

Následující Eva Hajičová, Jarmila Panevová, Petr Sgall: K nové úrovni bohemistické práce: Využití anotovaného korpusu (1. část)