Papers in Phonetics and Speech Processing

Jiří Kraus

[Recenze]

(pdf)

Papers in Phonetics and Speech Processing

Papers in Phonetics and Speech Processing. Eds. Hans-Walter Wodarz – Zdena Palková. Hector, Frankfurt am Main 2000. 188 s.

 

70. svazek řady Forum phoneticum shrnuje nejnovější výsledky dlouholeté vzájemné spolupráce fonetiků několika pracovišť v České republice a v Německu. Sborník přináší čtrnáct referátů z mezinárodního semináře konaného v Praze k 80. výročí založení fonetického pracoviště na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (v úvodu zároveň editoři připomínají i skutečnost, že seminář vyzdvihl i další významné výročí spadající do roku 2000 – třicet let od skonu předního představitele české fonetiky profesora Bohuslava Hály).

[66]Spolupráce fonetiků Filozofické fakulty Univerzity Karlovy s frankfurtským pracovištěm Institut für Phonetik der J.-W. Goethe Universität sahá díky profesoru Wodarzovi daleko do minulosti, až do šedesátých let, i když oficiálního rámce a podpory se jí pochopitelně dostalo až po roce 1989 (připomeňme alespoň, že r. 2000 byl H.-W. Wodarz za své zásluhy o rozvoj pražské fonetiky vyznamenán pamětní medailí Univerzity Karlovy). Počet a složení autorů sborníku se však neomezuje pouze na obě uvedená pracoviště, ale ilustruje značně široký záběr fonetického výzkumu v obou zemích. Významné místo tu zaujímají i příspěvky badatelů z Ústavu radiotechniky a elektrotechniky Akademie věd České republiky a z Českého vysokého učení technického. Důležitost fonetiky pro obecnou jazykovědu i pro speciální obory jazykovědy ilustrují i sinologický příspěvek O. Švarného (Palackého univerzita v Olomouci) a názorná ukázka moderního směřování statisticky orientované lingvistiky od L. Uhlířové (Ústav pro jazyk český AV ČR). Podobně komplexní přístup reprezentují i práce německých autorů. Převažující materiál pro výzkum představují čeština a němčina, pozornost se však věnuje i jazykům dalším (vedle zmíněné čínštiny také francouzštině, španělštině, angličtině, ruštině aj., stranou nezůstává ani zájem o materiál nářeční).

Nepochybně největší přínos sborníku je ovšem třeba spatřovat ve skutečnosti, že vedle autorů renomovaných jsou tu pozoruhodnými pracemi – jako samostatní autoři i spoluautoři – zastoupeni i nedávní absolventi doktorandského studia navazující svými podnětnými výzkumy na dlouholeté tradice české i německé fonetiky.

Metodologická i tematická šíře jednotlivých příspěvků zároveň názorně charakterizuje současný i budoucí vývoj oboru. Samozřejmostí je technické vybavení fonetických laboratoří i schopnost lingvistů zvládat jeho nároky stejně jako nároky moderní počítačové techniky. Do popředí zájmu se dostávají fonostylistické a pragmalingvistické aspekty specificky zaměřených textů (publicistických, pracovních – návěští, signálů, hlášení –, forenzních – při zjišťování hlasové identity anonymních mluvčích apod.). Je jen třeba litovat, že málo pozornosti věnovali autoři sborníku problematice jazykové kultury, i když jinak někteří z nich se jí významným způsobem věnují. (Mnoho posluchačů rozhlasu a zvláště televize si stále více všímá možná často snad záměrně deformované intonace profesionálních pracovníků médií.) Moderním pojetím zaujmou i práce věnované syntéze řeči – také v nich vystupuje do popředí snaha o to, aby synteticky konstruované hlasové projevy zněly přirozeně, způsobem zcela přiměřeným specifické řečové a poslechové situaci.

Obvykle delikátní problematiku uspořádání jednotlivých příspěvků vyřešili editoři neutrálně tím, že se důsledně přidrželi abecedního pořadí jmen jejich autorů. Tím, že rezignovali na hlediska obsahová, ovšem nijak neusnadnili cestu k vytvoření ucelenější představy o sborníku hlavně těm čtenářům, kteří nejsou odborníky ve všech oblastech fonetiky (a jí příbuzných oborů) a kteří by nepochybně určitá vodítka k pochopení tematických nebo metodologických vztahů mezi jednotlivými příspěvky uvítali. Také následující výčet sborníkových statí proto bude pouze výběrový, stranou ponecháváme zvláště stati techničtěji zaměřené.

Je tedy věcí náhody, že obecnější představu o zaměření sborníku čtenář získá právě z příspěvku v pořadí prvního od M. Dohalské a jejích dvou doktorandů T. Du[67]bědy a J. Mejvaldové Dialogue of analysis and synthesis – Real speech and speech synthesis, věnovaného přirozenému vyznění výzkumu intonačních kontur syntetické řeči v různých prostředích a v různých funkcích. V závěru svého příspěvku si autoři kladou otázku, zdali synteticky utvářená řeč se stává zvláštním, cizorodým prvkem v moderní komunikaci, nebo zdali se bude stále více prosazovat jako její přirozená součást. I když jejich úvaha nepřináší jednoznačnou odpověď, zdá se, že jsou spíše optimisty a přiklánějí se k možnosti druhé.

Vztahu mezi fonetickou kategorií trvání samohlásek a fonologickou kategorií jejich délek jako významnému hledisku typologie jazyků se věnuje stať T. Dubědy Vowel duration across languages. Poslední vývoj prací na automatické syntéze řeči (z hlediska obecné problematiky i z hlediska konkrétních jazyků – češtiny a slovenštiny) podává příspěvek J. Haniky a P. Horáka Dependences and independences of text-to-speech. Autoři se zde soustřeďují převážně na možnosti modelování prozodických vlastností řeči.

V článku Phonologically relevant F₀-patterns and their limits in the case of yes/no-question and progredient utterance in Czech zkoumá J. Janíková rozdíly v intonaci ukončených a neukončených výpovědí a zvláště si všímá vztahu mezi intonací neukončených výpovědí a zjišťovacích otázek, tedy těch případů, které se vyznačují stoupavými melodémy. Její práce je založena na detailním popisu intonačních kontur a statisticky zpracované výsledky jsou ověřovány pomocí poslechového testu. Autorka dochází k závěru, že existují zřetelné korelace mezi typem kontur a sémantickou povahou výpovědi, ty však obvykle bývají ještě posilovány jinými jazykovými prostředky – fonetickými (výškami jednotlivých slabik i intervaly mezi nimi) i lexikálními a gramatickými.

Na metodě poslechového testu je založen i příspěvek S. Lattnerové The voicing parameter in the production of medial plosives zkoumající známý případ německé ztráty znělosti a frikativizace exploziv v pozici mezi samohláskami (/oper/ – /ober/) a s tím související prodlužování předcházejících samohlásek. Stať bohužel postrádá podrobnější popis lexikálního materiálu, s nímž autorka pracovala. V jisté míře totéž platí o metodologicky podnětném příspěvku B. Lauberové Aspekte phonetischen Wandels? Signalphonetische Untersuchung von Sprechern nach mehr als drei Jahrzehnten. Autorka zde zkoumá protiklad znělé a neznělé výslovnosti frikativních souhlásek u pěti osob, které na počátku šedesátých let byly subjekty výzkumu významného německého fonetika E. Zwirnera. Porovnání někdejších a dnešních záznamů sice poskytuje zajímavé výsledky, nedává však přesné podklady pro tvrzení, zdali s věkem se výslovnost frikativ stává znělejší, nebo zdali naopak znělost ztrácí. Autorka zadávala úkol vyslovovat číslovky a názvy dní v týdnu (/-taxs/) a dospěla k závěru, že na sonorizaci frikativ nebo na procesu opačném se spíše než věk podílí regionální příslušnost zkoumaných osob.

Další výsledky svého dlouhodobého výzkumu české intonace – zde převážně z hlediska pragmalingvistického – předkládá Z. Palková v stati Marked intonation contours in Czech (Some methodological problems). Autorka vychází z předpokladu, že intonace je komplexní zvukovou kvalitou, která zahrnuje především modulaci silo[68]vou (důrazovou) a výškovou. V české větě se uplatňují dva funkční protiklady průběhu základního tónu – rozdíl mezi ukončenou a neukončenou výpovědí a dále schopnost rozlišovat věty podle komunikačních funkcí (oznámení, otázka, výzva – prosba, příkaz aj.). Na základě rozsáhlého statisticky zpracovaného materiálu od 80 v zásadě stejnorodých respondentů autorka dochází k závěru, že předpokladem spolehlivosti výsledků je schopnost autora výzkumného projektu rozlišit emocionální postoje mluvčích k řečovému partnerovi a k obsahu sdělení od výpovědi pronesené se záměrem citově neutrálním, intelektuálním.

Blízké téma navozuje i příspěvek další, zaměřený na aplikovanou oblast forenzní lingvistiky – Utilisation of closing melody contours for speaker identification in Czech. V něm se M. Svobodová zabývá individuálními charakteristikami intonace získávanými pro praktické potřeby kriminalistiky. Předmětem statisticky i lingvisticky pečlivě zdůvodněného výzkumu jsou nápadné odchylky mluvčích od neutrálního průběhu tónu. Praxe tu předkládá dvě možnosti – zkoumaná osoba může být do okruhu podezřelých mluvčích zahrnuta, nebo z něj vyloučena, a to vždy s určitou mírou spolehlivosti, která závisí na počtu zkoumaných osob i na rozsahu textu.

Příspěvek předního českého sinologa O. Švarného Prosodical transcription of Modern Chinese (Experiments research and teaching practice) se soustřeďuje na popis složitých prozodických vlastností (především tónického systému) moderní spisovné čínštiny (pekingské variety). Právě prozodie má totiž v čínštině důležitou funkci významotvornou, na niž se pochopitelně navrstvují ještě další hodnoty pragmalingvistické. Vyznačovat prozodické vlastnosti slabik – prostřednictvím interpunkčních znamének, diakritik i různých nadřádkových a podřádkových grafických prvků – je tedy potřebné jak pro lexikografickou praxi, tak pro učebnice čínštiny. Svůj návrh notace, realizovaný již v několika příručkách mluvené čínštiny, autor ilustruje stručnou, ale výstižnou ukázkou textu.

V příspěvku, který sborník uzavírá, se L. Uhlířová zabývá problematikou statistických rozložení jazykových jednotek různých úrovní a vztahů mezi nimi (On language modelling – A probabilistic approach). Materiál textů různých funkčních oblastí psané i mluvené češtiny, z něhož stať vychází, byl v sedmdesátých a osmdesátých letech zpracován a gramaticky podrobně popsán v oddělení matematické lingvistiky Ústavu pro jazyk český AV ČR, autorka sama jej však ještě doplnila o experimentální soubor, jehož zpracování mělo otestovat možnosti automatického rozlišení gramaticky správných chybných výrazů. Na několika pečlivě zpracovaných názorných ukázkách (rozložení délky slov a délky vět, zastoupení jednotlivých slovních druhů) stať dokazuje, že komunikační proces se řídí obecnými zákonitostmi statistické povahy.

Sborník poskytuje čtenáři velmi ucelenou představu o nejmodernějším směřování domácího i světového fonetického zkoumání, díky opravdu významnému zastoupení představitelek a představitelů mladé badatelské generace zároveň otvírá pozoruhodnou perspektivu oboru.

Fakulta sociálních věd UK
Smetanovo nábřeží 6, 110 00 Praha 1

Slovo a slovesnost, ročník 64 (2003), číslo 1, s. 65-68

Předchozí Tomáš Horák: Vladimír Pucek – Marta Bušková: Jazyková politika v Koreji

Následující Jitka Janíková, Jan Volín: Jana Dankovičová: The Linguistic Basis of Articulation Rate Variation in Czech