Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Glottometrics

Ludmila Uhlířová

[Recenze]

(pdf)

Glottometrics

Glottometrics. Ram-Verlag, Lüdenscheid, SRN. Vychází od r. 2001

 

Časopis Glottometrics představuje nové, metodologicky velmi otevřené a velmi moderní vědecké fórum věnované kvantitativnímu výzkumu jazyka a textu. Ačkoli ho zakladatelé deklarovali v roce 2001 jako časopis „nepravidelný“, vychází zatím zcela pravidelně – dvakrát ročně. Jak se zdá, starost o dostatek přispěvatelů nemá: Zatímco první číslo mělo 120 stránek, číslo třetí má už 150 stránek, číslo čtvrté 100 stránek, a další čísla se připravují. Dostupný je, jak se na dnešní dobu sluší, nejen v tištěné podobě, ale [146]také na elektronickém nosiči a ovšem i na internetu (http://www.ram-verlag.de). Vydáván je v Německu, spiritus agens je – jako ostatně v mnoha podobných aktivitách – emeritní profesor bochumské univerzity Gabriel Altmann. Spolu s ním pečuje o časopis šestičlenná mezinárodní redakční rada složená z kvantitativních lingvistů zvučných jmen (K.-H. Best, L. Hřebíček, R. Köhler, O. Rottmann, G. Wimmer a A. Ziegler). Zatímco první dvě čísla poskytla čtenářům tematicky rozmanitou žeň celkem patnácti příspěvků od autorů z různých zemí od Německa po Japonsko, částečně v němčině, částečně v angličtině, číslo třetí, které vyšlo 2002, stejně jako číslo čtvrté, které vyšlo už v r. 2003, je koncipováno jako pocta jedné z největších osobností kvantitativní lingvistiky dvacátého století G. K. Zipfovi (1902–1950) k stému výročí jeho narození. Číslo třetí přináší dosud nejpodrobnější Zipfův životopis, první úplnou bibliografii jeho prací (celkem 42 položek: šest monografií a třicet šest článků, z toho tři články se spoluautory), recenzí jeho prací (mezi recenzenty nechybějí jména jako např. M. Cohen, E. L. Thorndike, A. Martinet či B. Trnka) a dále devět původních článků a studií od různých autorů, inspirovaných Zipfovým dílem a rozvíjejících jeho myšlenky; číslo čtvrté pak přidává k dosavadním dalších sedm studií.

Třetímu a čtvrtému číslu časopisu – a zároveň Zipfovi samému – jsou věnovány následující stručné poznámky, už proto, že Zipf velmi významným způsobem ovlivnil také českou kvantitativní lingvistiku, především B. Trnku (1950a, 1950b, 1951), dále M. Těšitelovou (1974, 1992, 1996), J. Králíka (1986, 1994, 1997), L. Hřebíčka (2000) a další.

Unikátní autenticita několikastránkového Zipfova životopisu v čísle třetím je dána tím, že spoluautorem – spolu s C. Prünovou z Trieru – je nejstarší Zipfův syn Robert. Dozvídáme se, že Zipfovi předkové pocházeli z Německa a do Spojených států přesídlili někdy v polovině 19. stol. Zipf se narodil 7. ledna 1902 ve Freeportu ve státě Illinois. Lingvistické vzdělání získal na Harvardské univerzitě a poté na evropských univerzitách v Berlíně a v Bonnu, kde též poprvé pojal myšlenku studovat jazyk v širokém kontextu společenských věd i v kontextu „psycho-biologickém“. Po návratu působil na Harvardské univerzitě, obhájil doktorát v oboru srovnávací filologie knihou Relative Frequency as a Determinant of Phonetic Change (1929), vyučoval němčinu, psal knihy a studie a plánoval napsat práci o statistických zákonitostech marketingu v americkém obchodu. Zemřel předčasně 25. září 1950. Zipf nebyl původním vzděláním matematik.

Svou nejslavnější knihu Human Behavior and the Principle of Least Effort vydal v r. 1949. Postuloval v ní myšlenku, že lidská řeč, stejně jako jakákoli lidská činnost, se řídí tzv. principem nejmenšího úsilí. Tento princip, který je výsledkem nepřetržitého působení dvou protikladných sil v lidské řeči, síly unifikační a síly diversifikační, se v každém textu projevuje jako určitá rovnováha mezi oběma silami a je vyjádřitelný statistickými zákony. První Zipfův zákon říká, že seřadíme-li všechna slova v textu v pořadí r podle jejich klesající frekvence f, pak součin pořadí a frekvence je konstantní: f . r= konst. Zipf ilustroval tento zákon na datech z románu J. Joyce Ulysses. Zákon vzbudil obrovskou pozornost vědecké veřejnosti lingvistické, matematické, psychologické, muzikologické, informačněteoretické, ekonomické, scientometrické, knihovnic[147]ké, ekologické a další a dodnes je komentován, revidován, kritizován, modifikován, zpřesňován matematicky a znovu a znovu aplikován a ověřován na materiále z typologicky nejrozmanitějších jazyků a s uvážením různých jazykových jednotek. Bibliografie zipfovských studií je obsáhlá, srov. např. Köhler, 1995; ještě rozsáhlejší je novější, průběžně aktualizovaná bibliografie Wentiana Li: http//linkage.rockefeller.edu/wli/zipf. Je přitom zřejmé, že Zipfovo dílo je i přes mimořádný ohlas, jaký vzbudilo, stále ještě nedoceněno a že právě dnes, kdy se výrazně mění a střídají vědní paradigmata ve prospěch rostoucí interdisciplinarity a matematizace, se více než kdykoliv v minulosti stává mohutným zdrojem inspirace pro celou řadu oborů. Ukázal to G. Altmann ve své studii, když trefně nazval Zipfa „poutníkem mezi vědami“. Význam jeho osobnosti pro lingvistiku přirovnal k významu Newtona pro fyziku a v několika bodech nastínil vědecký program dnešní (i budoucí) „zipfovské lingvistiky“.

O tom, že tento program může být skutečně bohatý, svědčí témata jednotlivých studií v časopise. Jmenujme například textologicky orientovanou studii L. Hřebíčka, v níž se kladou otázky o platnosti Zipfova zákona ve vztahu k velkým korpusům. Hřebíček dokládá, že Zipfův zákon platí v plné šíři v konkrétních textech, ale nemůže platit ve velkých korpusech v důsledku nehomogenity dat. Textologicky a zároveň muzikologicky je pojata také studie A. Gumenjuka, A. Kostyshina a S. Simonové o uspořádání a distribuci komponentů v díle slovesném a hudebním, dále široce interdisciplinárně pojatá studie V. Majerníka, aplikující informačněteoretické míry na příkladech z fyziky, genetiky, hudby a jazyka. L. A. Adamic a B. Huberman nacházejí oblast platnosti Zipfova zákona také v mnoha strategických rysech internetové komunikace. Další příspěvky jsou věnovány vztahu mezi délkou a frekvencí slova (S. Andersen), distribuci rytmických jednotek v německé próze (K.-H. Best), novým úvahám o pojmu jazykové ekonomie (T. Roelcke), závislosti Zipfova zákona na velikosti textu (L. Debowski) atd. Nevyjmenovali jsme všechny články publikované v těchto číslech, ale na závěr zmiňme titul, který je pro celkové směřování časopisu nejcharakterističtější: článek E. S. Wheelera se jmenuje Zipfův zákon a proč platí všude.

Časopis Glottometrics je priodikum orientované na čtenáře dvacátého prvního století. Lze věřit, že jeho čtenářů bude přibývat.

 

LITERATURA

 

HŘEBÍČEK, L.: Variation in Sequences. Oriental Institute, Prague 2000.

KÖHLER, R.: Bibliography of Quantitative Linguistics. With the assistance of Ch. Hoffmann. Benjamins, Amsterdam 1995.

KRÁLÍK, J.: Some notes on the frequency – rank relation. Prague Studies in Mathematical Linguistics, 9, 1986, s. 67–80.

KRÁLÍK, J.: Pravděpodobnostní modely v kvantitativní lingvistice. Praha 1994. Kandidátská disertační práce.

KRÁLÍK, J.: On the probability of probabilities. In: Qualico, Third International Conference on Quantitative Linguistics. Helsinki 1997, August 26–29, s. 77–82.

TĚŠITELOVÁ, M.: Otázky lexikální statistiky. Academia, Praha 1974.

TĚŠITELOVÁ, M.: Quantitative Linguistics. Academia, Praha 1992.

[148]TĚŠITELOVÁ, M.: Prague linguistics and quantitative linguistics. In: Prague Linguistic Circle Papers, 2. John Benjamins, Amsterdam 1996, s. 73–81.

TRNKA, B.: A Tentative Bibliography. Publication of the Committee of Linguistic Statistics. Utrecht – Brussels 1950a.

TRNKA, B.: G. K. Zipf, The Psychobiology of Language; Human Behavior and the Principle of Least Effort (rec.). ČMF, 33, 1950b, s. 3–5.

TRNKA, B.: Kvantitativní lingvistika. ČMF, 34, 1951, s. 66–74.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, 118 51 Praha 1

Slovo a slovesnost, ročník 64 (2003), číslo 2, s. 145-148

Předchozí František Štícha: Vilmos Ágel: Valenztheorie

Následující Kateřina Marková: Korpusy ruského jazyka v Rusku