Slovník jazyka českého

MTS. (= Vilém Mathesius)

[Kronika]

(pdf)

-

od P. Váši a Fr. Trávníčka vyšel v druhém, tentokrát v jednosvazkovém vydání (v Praze u F. Borového 1941, stran XCI + 1671). Je to fakt potěšující, neboť jde o dílo významné pro naši kulturu jazykovou. Musíme být za ně opravdu oběma autorům vděčni. Vášovi přísluší náš dík za to, že dal slovníku základ materiálem, sbíraným po celých dvacet let, a Fr. Trávníčkovi za spolupráci stále se prohlubující. Revisi, potřebnou pro vydání druhé, opravené a rozmožené, provedl Fr. Trávníček sám. Slovník Vášův-Trávníčkův podržuje vedle Příručního slovníku Čes. akademie jako slovníkový typ zcela svou důležitost. Příruční slovník bude mít přes svůj útěšný název jistě šest velkých svazků a proti těmto rozměrům, u nás jistě na dohlednou dobu maximálním, representuje slovník Vášův-Trávníčkův typ střední. Že ho bylo zapotřebí, ukazuje úspěch prvního vydání, které bylo ve dvou letech rozebráno. Existenci velkého, základního slovníku a slovníku typu středního není však naše slovníková potřeba ještě plně ukojena. Nemůžeme se rovnat velikým podnikům bohatých zemí, jako je oxfordský slovník anglický, ale můžeme se dát jimi alespoň poučit. Základní vydání oxfordského slovníku má (nehledě k doplňkům) dvanáct velkých svazků nebo dvakrát tolik svazků polovičních, ale vedle toho vyšlo ještě vydání zkrácené o dvou statných svazcích, vydání stručné, rovnající se zhruba slovníku Vášovu-Trávníčkovu, a konečně vydání kapesní, které má 1000 stran malého formátu. Takového malého slovníku je nám velmi zapotřebí, neboť naše kultura jazyková bude jedině tehdy upevněna, když český slovník bude zaveden do škol středního typu a všichni naši vzdělanější lidé si ho navyknou užívat. To ovšem není možné bez malého, ale obsažného slovníku, který by vycházel za levnou cenu ve velikých nákladech. Mohl by dobře nahradit i Pravidla českého pravopisu. Takový slovník, který by obsahoval jen běžnou slovní zásobu spisovné češtiny a byl by opatřen toliko nejnutnějšími příklady beze všech literárních odkazů, by mohl docela dobře vyrůst ze středního typu Vášova-Trávníčkova. Doufejme, že se ani autorům, ani nakladatelství nebude nedostávat chuti, aby za nějaký čas se o to pokusili. Dojde-li k tomu, bude muset být ovšem malý slovník zcela jednoznačný v těch tvarech, které se vinou našich puristů od vydání Pravidel a zejména od pozdějšího jejich přepracování rozkolísaly. Podíváme-li se v slovníku Vášově-Trávníčkově na citlivá slova, podle nichž se nejlépe pozná autorův postoj k puristickým požadavkům, vidíme s uspokojením, že tvary houštička, adverbiální jediné, mištička, švižný a genitiv singuláru holi a pod., jsou uváděny vedle tvarů skutečně obvyklých houstička, jedině, mistička, svižný, hole, jako tvary řídké, knižní nebo i nesprávně odvozované (švižný) a že jen v menšině případů, jako u slov hřiště, oblásek, jsou tvary puristické uváděny vedle tvarů skutečně obvyklých hříště, oblázek, jako něco základnějšího. V malém vydání Slovníku nebude arci místa ani pro toto kolísání a puristické archaismy nebo vykonstruovanosti tam jistě ustoupí docela skutečně živým tvarům běžného usu.

Slovo a slovesnost, ročník 7 (1941), číslo 3, s. 168

Předchozí Přednášky v Pražském linguistickém kroužku v lednu až dubnu 1941

Následující Vilém Mathesius: Základní funkce pořádku slov v češtině