Přednášky v Pražském linguistickém kroužku v lednu až dubnu 1941

[Kronika]

(pdf)

-

13. ledna 1941. František Žilka: O způsobech překládání Písma. Církve a národy mají své klasické překlady Bible z doby začátků svého pokřestění nebo z dob velkých náboženských hnutí; ty nesou pečeť své doby a mají trvalý význam. Novým překladem chtěl Ž. přiblížiti bibli dnešnímu člověku a učiniti ji způsobilejší, dále zužitkovati výsledky vědecké práce na tekstu a výkladu, dosažené bádáním čtyř století.

Kralický překlad je dnes archaický. Některá slova nabyla nového významu (na př. „gnosis“ jen v Kral. bibli umění, „oikodomé“ vzdělání). Dále překlad Blahoslava a ostatních bratří sledoval vzor latiny a řečtiny, zvl. ve skladbě a v slovosledu, ale čeština má své zákony syntaktické. Dále některé jevy se změnily, na př. užívání přechodníků; také genitivy po přechodných slovesech složených nemají dnes odůvodnění (na př. pozdvihnouti očí a rukou, pozdraviti bratří), genitiv po záporných slovesech má dnes omezený rozsah. Postavení slovesa ve větě je jiné v češtině než v latině. Konečně nová čeština dává přednost krátkým větným celkům před složitými periodami.

Účel nového překladu je přemyslit obsah a učinit jej srozumitelným v ušlechtilé mluvě dneška, v jazyku nové klasičnosti. Žilka chtěl jím přiblížiti smysl originálu tak, aby dnešní čtenář jej chápal jako originál. Nechce jím přerušit tradici biblické mluvy. Kralický překlad bude i nadále mít své místo na kazatelně, ale při vyučování, k soukromé četbě a k propagaci bylo potřebí nového přetlumočení řečí dnešní. Pouhá revise nestačí a nevyhoví.

3. února. Jan Mukařovský: Mezi literaturou a výtvarnictvím. (otištěno v Slovu a slovesnosti VII, 1941, 1 n. s názvem „Mezi poesií a výtvarnictvím“).

17. února. Bohumil Trnka: Individuálnost a kolektivnost ve stylu (otištěno v Slovu a slovesnosti VII, 1941, 61 n.).

[168]24. února. Čestmír Loukotka: O jihoamerických jazycích. Americký jazykozpyt je dosud v začátcích, neboť neobyčejně velký počet řečí (v Jižní Americe je jich asi 620 ve 109 jazykových skupinách) ztěžuje bádání. Prozatím se omezujeme na přezkoumání a roztřídění velkého množství lexikálního materiálu, neboť gramatik je žalostně málo (existují jen pro 67 řečí) a teksty chybějí téměř vůbec. L. pracuje nyní na klasifikaci této jazykové změti, a to na základě zlepšené a doplněné metody Tessmannovy. Nejlépe známe řeč Kečua z Peru, jíž hovoří 2½ mil. lidí a která je foneticky velmi obtížná. Za to morfologická stavba je dosti jednoduchá; nevyskytuje se v ní ani jediné nepravidelné sloveso. V jazycích z poříčí Orinoka je hojné české ř. Ve všech jihoamerických řečech jsou časté possessivní prefixy. Gramatický materiál je velmi různorodý, většina gramatik je vlastně jen převodem latinské mluvnice do indiánského jazyka, což velmi ztěžuje výzkum.

3. března. Felix Vodička: Metodické poznámky k studiu ohlasu literárního díla (otištěno v Slovu a slovesnosti VII, 1941, str. 113 n.)

24. března. Jan Mukařovský: O básníku (základní myšlenky spisku stejně nazvaného, který vyjde jako první svazek „Otázek jazyka a literatury“, vydávaných Družstevní prací).

31. března. Ladislav Rieger: K sémantickému rozboru filosofických tekstů (bude otištěno v Slovu a slovesnosti VII, 1941).

Slovo a slovesnost, ročník 7 (1941), číslo 3, s. 167-168

Předchozí Jiří Veltruský: Umělci o sobě a o všem

Následující MTS. (= Vilém Mathesius): Slovník jazyka českého