Český jazykový atlas, 4. díl

Karel Kučera

[Book reviews]

(pdf)

Český jazykový atlas, 4. díl

Český jazykový atlas, 4. díl. Red. Jan Balhar a kol. Academia, Praha 2002. 626 s.

 

Dosavadní tři díly Českého jazykového atlasu (ČJA), vydané v letech 1992, 1997 a 1999, byly věnovány územním rozdílům v oblasti slovní zásoby (viz mj. recenze J. Filipce v SaS, 59, 1998, s. 285–291, a SaS, 61, 2000, s. 235–236). Lexikální problematika byla do prvních svazků zařazena záměrně, se zřetelem k tomu, že jí byla až dotud věnována jen malá pozornost, a bylo tedy zřejmé, že její zpracování v ČJA přinese v nejvyšší míře „zcela nové, dosud neznámé poznatky“ (F. Daneš v předmluvě k 1. dílu ČJA, s. 5). Vydáním třetího dílu byla práce na lexikální složce atlasu završena a i při letmém ohlédnutí za touto částí ČJA lze – dnes už s jistým odstupem – s uznáním konstatovat, že bezpochyby naplnila a v nejednom směru i přesáhla očekávání odborné veřejnosti. Materiálové bohatství a množství práce vložené do prvních tří dílů ČJA je skutečně úctyhodné a vyvolává dojem, který J. Filipec v připomenuté recenzi z roku 2000 v souvislosti se 3. svazkem ČJA charakterizoval jako „mohutný“: na více než sedmi stech mapách, ve stovkách souhrnných výkladů a charakteristik mapovaných výrazů je tu zachyceno rozšíření, teritoriální konkurence a preference bezmála devíti tisíc lokálních, oblastních – a pochopitelně i řady spisovných – pojmenování a jejich podob, z nichž by bez výzkumu organizovaného pro ČJA byla dnes už značná část nenávratně zapomenuta.

Filipcův přívlastek „mohutný“ vytane na mysli i tomu, kdo bere do ruky nedávno vydaný čtvrtý, dosud nejrozsáhlejší díl ČJA, který na 431 mapách zachycuje rozrůznění morfologických jevů. Největší část tohoto svazku (celkem 199 map) je věnována deklinaci substantiv, s výkladem i sledem komentářů a map postupujícím primárně podle pádu a čísla, sekundárně podle rodu, přičemž každému takto vyčleněnému oddílu (tj. např. „lokál pl. maskulin“) předchází stručný úvod do obecnějších souvislostí mezi zaznamenanými konkurenčními morfologickými prostředky. V zásadě stejný postup výkladu je uplatněn také v části věnované adjektivům (celkem 27 map ukazujících vedle běžných rozdílů ve využívání jednotlivých koncovek i zvláštní případy konkurence jako makový koláč – makův koláč, Novákovi – Novákovic – Nováků – Nováci ap.). Část věnovaná zájmenům (42 map) je členěna do čtyř oddílů (zájmena osobní, přivlastňovací, ukazovací a neurčitá), v nichž je zachycena řada zajímavých rozdílů v konkurenčních tvarech a variantách, mj. i těch, které jsou totožné se spisovnými a o jejichž dnešním vzájemném poměru v běžné mluvě na území ČR není mnoho známo (např. všechno – všecko). Číslovkám – s dále vyčleněnými oddíly číslovek základních, násobných a neurčitých – je věnováno celkem 18 map zaznamenávajících vedle úžeji nářečních rozdílů i hranice některých rozdílů širších, oblastních (např. oba dva – obá dvá, dvě stě – dva sta ap.). Pátá, poslední část svazku (145 map), na zpracování patrně jedna z nejnáročnějších, zachycuje rozdíly ve slovesných tvarech a je dále členěna na oddíly věnované indikativu prézentu (a dále tvarům pro jednotlivé osoby), imperativu, infinitivu, příčestí minulému, příčestí trpnému, minulému času, kondicionálu a přechodníkům; zvláštní oddíl, zahrnující celkem více než 40 tvarů a jejich různých nářečních podob, je věnován slovesu být.

[235]Čtvrtý díl ČJA je zpracován podle stejných obecných zásad jako díly předchozí (podrobněji o těchto zásadách viz J. Filipec v recenzi z roku 1998), ale autorský kolektiv se v něm musel vyrovnat i s některými novými problémy, které vyplynuly z odlišné povahy zpracovávaných jazykových dat. Jistou specifičnost vtiskla čtvrtému svazku ČJA zejména skutečnost, že morfologické jevy se velmi často prolínají s jevy z jiných jazykových rovin, především s jevy hláskoslovnými (např. mapa 5 zachycuje vedle morfologického rozdílu chléb – chleba nevyhnutelně také hláskové rozdíly chléb – chleb – chlíb, na mapě 302 je zaznamenán nejen rozdíl orá – oře, ale i rozdíly oře – voře – vůře – vuře atd.). Ve čtvrtém dílu ČJA ještě více než v dílech předchozích uživatel ocení, že autoři při zpracování shromážděných dat použili promyšlený způsob zpřehlednění map pomocí odfiltrování tzv. pravidelných regionálních obměn, čímž se jim podařilo odsunout nejčastější hláskové varianty do komentářové části a tak zvýraznit samu podstatu mapovaných rozdílů, v tomto případě rozdílů morfologických. (Konkrétně: o pravidelných hláskových rozdílech na území českého národního jazyka se čtenář může poučit na šesti samostatných mapách a dále je na tyto rozdíly upozorňován jen rámcově v komentáři k jednotlivým tvarům, a to podtržením míst, kde v daném tvaru dochází k hláskovému střídání, a poznámkami. Při tomto postupu se tedy například mapa 21b může plně soustředit na rodový protiklad Olomouc (maskulinum) – Olomouc (femininum), neboť existence podob Olomouc, Holomouc, Holomóc, Volomouc, Volmóc atd. je naznačena v komentáři pomocí grafiky Olomouc a několika vysvětlujících glos.)

Svým způsobem se ve čtvrtém svazku ČJA odráží také skutečnost, že výzkum rozšíření tvarů ohebných slov se z přirozených důvodů ve většině případů soustřeďoval na uplatnění jednotlivých koncovek v konkrétních vybraných lexémech, tj. na zjišťování konkurence v jednotlivých tvarech konkrétních slov. Mapy čtvrtého svazku jsou proto většinou formálně podobné lexikálním mapám prvních tří dílů ČJA a někdy je de facto doplňují. K tomu dochází např. u mapy 380, která vedle různých podob participia bil zachycuje i hranice výskytu dubletního lexému (ve tvaru pral) a doplňuje tak dosavadní tři svazky ČJA, v nichž poměr bít – prát není zachycen. Další mapy a komentáře podobně doplňují naše znalosti o rozšíření lexikálních rozdílů jako např. jednou – ráz (mapy 284 a 285), déšť – prška (komentář k mapě 34) a o územních preferencích typu ohřátý – zehřátý (406) nebo umýt – omýt – pomýt (381).

Odlišné zaměření čtvrtého dílu ČJA vedlo k tomu, že jeho rejstřík je zpracován jinak než rejstříky ve svazcích 1–3. Rejstříky k lexikálním svazkům ČJA mají dvě části (abecední soupis hesel a abecední soupis podob), a je tedy možno dovědět se z nich nejen o vlastních mapovaných lexémech, ale také o zachycených specifických jevech hláskových (např. stolek – stůlek, družička – drůžička aj.) a morfologických (ouvrati – ouvratě, hrsti – hrstě ap.). Nejnovější svazek ČJA obsahuje naproti tomu pouze rejstřík mapovaných lexémů, a neposkytuje tedy žádnou informaci o menšinových konkurenčních lexémech ani o hojných hláskových podobách zaznamenaných na mapách a v komentářích k nim. Uživateli, který rejstřík 4. svazku prohledává, tak zůstává skryta část materiálového bohatství, které tu bylo zpracováno. Vzhledem k tomu, že podobná situace by mohla nastat i v pátém dílu ČJA, věnovaném hláskosloví, bylo by podle [236]mého názoru vhodné vybavit tento závěrečný svazek souhrnným úplným a podrobným rejstříkem, který by odkazoval ke každému lexému, ke každému tvaru a ke každé podobě lexému či tvaru, které se v publikovaných pěti svazcích objevily na mapách nebo v komentářích. Umožnilo by to, aby uživatelé ČJA měli prostřednictvím jediného svodného rejstříku rychlý přístup skutečně k celému publikovanému nářečnímu materiálu bez ohledu na to, zda např. příslušný hláskoslovný nebo lexikální jev je zachycen v hláskoslovné, tvaroslovné nebo morfologické části ČJA.

Úvodem jsme se zmínili o skutečnosti, že lexikální problematika byla zařazena do prvních tří svazků ČJA proto, že její zpracování slibovalo přinést relativně nejvíce nových poznatků. Při celkovém pohledu na svazek čtvrtý, morfologický, však musíme konstatovat, že stejně jako úvodní tři svazky přináší i čtvrtý svazek atlasu mimořádné množství nových informací, které jsou zajímavé zdaleka ne jen z dialektologického či lingvistického hlediska. Stejně jako tři předchozí díly představuje čtvrtý díl ČJA mimořádně bohatý referenční zdroj, k němuž se lingvisté nepochybně budou trvale vracet a jehož materiálové bohatství budou teprv postupně ve stále větší šíři i hloubce doceňovat.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1

Slovo a slovesnost, volume 64 (2003), number 3, pp. 234-236

Previous Charles E. Townsend: Setkání s češtinou

Next Karel Kučera: Druhý kompaktní disk s ukázkami českých nářečí