B. H. Jernudd (ed.): Language Management and Language Problems

Jiří Zeman

[Recenze]

(pdf)

B. H. Jernudd (ed.): Language Management and Language Problems

Björn H. Jernudd (ed.): Language Management and Language Problems. Journal of Asian Pacific Communication, Vol. 10, 2000, Issue 2, s. 193–330 + Vol. 11, 2001, Issue 1, s. 1–100

 

Journal of Asian Pacific Communication, vydávaný amsterdamským nakladatelstvím John Benjamins, přináší interdisciplinárně orientované příspěvky o jazykových a komunikačních problémech v oblasti asijského Pacifiku. Dvě speciální čísla jsou dedikována J. V. Neustupnému a oceňují tak jeho přínos k rozpracování a propagaci teorie jazykového managementu.

Tématům, která jsou v 13 příspěvcích zpracována, věnuje tradičně pozornost sociolingvistika, zejména teorie jazykového plánování, kontaktová lingvistika aj. (srov. např. Mesthrie, 2000). Zatímco sociolingvistika se soustřeďuje hlavně na jazykové chování sociálních skupin, příspěvky v časopisu kladou velký důraz na mikroanalýzu (interakci tváří v tvář) a přitom je patrná snaha propojit promluvový a organizovaný management.

B. H. Jernudd, spoluautor teorie jazykového managementu, v úvodním příspěvku (Language management and language problems) představuje tuto teorii a zasazuje ji do širšího vědeckého kontextu (srov. též Neustupný, 2002). Nejprve se zabývá promluvovým managementem a jeho fungováním při komunikaci, poté charakterizuje organizovaný management a jeho spojení se společenskými podmínkami. Jádro článku tvoří rozbor dvou klíčových otázek jazykového managementu: co jsou jazykové problémy a kým, kde a jak jsou řešeny. V druhé části pak vysvětluje obecnou koncepci teorie jazykového managementu a kritéria pro jeho úspěšné fungování.

Autor v úvodním eseji představuje i jednotlivé články publikované v časopisu a začleňuje je do širšího kontextu teorie. Z této části vyplývá, že některá dílčí témata stojí v centru pozornosti badatelů, jiná zatím na své řešení čekají.

První příspěvek je věnován promluvovému managementu a dokumentuje, jak jazykový management pomáhá konstruovat repliky, příp. rozvíjet text. A. K. Ho a B. H. Jernudd (Conversational repair in spoken Hong Kong Cantonese) se zabývají opravami v rozhovorech a analyzují hlavní faktory, které určují, zda vybraný typ opravy je sociálně přijatelný v konkrétní komunikační situaci. Výsledky naznačují, že typy užívaných oprav nejsou závislé na jazyku a kulturním prostředí.

Převážná část příspěvků se zabývá organizovaným managementem. Celý blok se týká témat, která bývají sociolingvistikou tradičně zařazována do jazykové politiky a jazykového plánování. A. H. Omar (Managing languages in conflict situation) sleduje malajskou jazykovou situaci se zaměřením na postavení angličtiny a malajštiny. Zaznamenává, že angličtina v současnosti funguje v širším spektru komunikačních sfér než dříve a stává se pro značnou část obyvatelstva každodenním komunikačním prostředkem. Jedním z důvodů tohoto stavu je skutečnost, že angličtina je přijímána ja[299]ko neutrální jazyk (není spojována s žádnou etnickou komunitou v Malajsii). Zhou Youguang (Language planning of China: Accomplishments and failures) se zabývá jazykovým plánováním v Číně. Vychází z popisu současné jazykové situace se zaměřením na rozdíly v zvukovém a psaném systému a načrtává hlavní zásady jazykové reformy, jejímž cílem je standardizovat a popularizovat obecný čínský jazyk a upravit jeho grafický systém pro minoritní národy. Chu Xiao-quan (Linguistic diversity in Shanghai) analyzuje současnou jazykovou situaci v Šanghaji. Pro uvedené tři příspěvky je typické, že jazykové plánování chápou jako procesuální činnost; při jejím popisu vycházejí z analýzy jazykového chování běžných mluvčích v základních komunikačních sférách.

Společenské změny se odrážejí i v reprezentativní funkci jazyka, kdy preferování konkrétní variety či jejích prvků symbolizuje odklon od starých pořádků a signalizuje zavádění nového řádu. Tento jev je patrný mj. ve fungování vlastních jmen, která odrážejí složité interakce jedinců, komunit i států. Je příznačné, že autoři v článcích upřednostňují původní zeměpisné názvy před mezinárodními pojmenováními, např. Beijing/Peking, Mumbaj/Bombay aj. (stejnou tendenci nacházíme i v současných českých encyklopediích a zeměpisných atlasech). Se změnami proprií souvisí příspěvek J. C. Mahera (Marriage, naming and the state), v němž analyzuje způsoby výběru společného příjmení manželského páru po svatbě. Příjmení není jen osobním identifikátorem, ale také předmětem kontroly komunitou a státem. Svatební pár se při výběru může řídit statutem, který určuje společnost, může však institucionální praktiky odmítnout. Zvolené příjmení tak přináší novou informaci o novomanželích a jejich sociálním vztahu.

Teorii jazykového managementu lze úspěšně využívat při výzkumu nejrůznějších komunikačních situací. Značná pozornost je v časopisu věnována zejména edukační sféře. J. Rubin (Language learner self-management) se zabývá osvojováním cizího jazyka; na základě interakčního modelu popisuje jazykové strategie, které jedinci při této činnosti využívají. Dva příspěvky jsou orientovány – vzhledem k pedagogickému působení J. V. Neustupného v Melbourne – na japonskou mládež žijící v Austrálii. K. Yoshimitsu (Japanese school children in Melbourne and their language maintenance efforts) prezentuje výsledky bádání zaměřeného na jazykové chování japonsky mluvících dětí, které dočasně žijí s rodiči v australském jazykovém prostředí; zároveň naznačuje možnosti, které teorie jazykového managementu nabízí při výzkumu jazykového udržování, příp. jazykového posunu. H. E. Marriott (Japanese student’s management processes and their acquisition of English academic competence during study abroad) na základě výzkumu japonských vysokoškoláků na australských univerzitách rozebírá proces osvojování akademické kompetence a zkoumá akomodační procesy, které jsou přitom využívány.

Uvedené příspěvky dokládají, že základní schéma managementového procesu – povšimnutí (noting), hodnocení (evaluation), plánování úpravy (adjustment design), realizace (implementation) – může být složitější a že v něm mohou hrát důležitou roli další faktory. Jak ukazuje S. Miyazaki (Theoretical framework for communicative adjustment in language acquisition) v článku o komunikačním přizpůsobování [300]v kontaktových situacích, důležitou činností v managementovém procesu je vyjednávání (negotiation); to však nelze omezovat jen na lexikální vyjádření, ale je třeba je zkoumat jako součást interakční kompetence.

Jedním z diskutovaných témat, které prolíná několika příspěvky, je aplikace teorie jazykového managementu na další společenské vědy (např. sociologii, politologii, pedagogiku, literární vědu aj.). Možnosti uplatnění v (inter)kulturním kontaktu prezentuje H. Muraoka (Management of intercultural input). Na chování Korejců v kontaktu s japonským kulturním prostředím sleduje proces přizpůsobování. Ze studie vyplývá, že aplikace jazykového managementu na sociální vědy bude vyžadovat řadu modifikací této teorie. To potvrzují i M. Ghadessy a Y. Gao (Simplification as a universal features of the language of translation) v společném příspěvku o aplikaci teorie jazykového managementu v translatologii.

Do časopisu jsou zařazeny také dva příspěvky českých lingvistů. F. Daneš (People, cultures, and languages in contact) se zabývá vlivem angličtiny na současnou češtinu a zasazuje tento jev do širšího kontextu postojů k „cizímu“. Anglicizmy jsou v současném českém diskurzu (psaném a mluveném) užívány ve všech komunikačních sférách a uživateli patřícími k různým sociálním skupinám. V postojích k anglicizmům a jejich užívání existují individuální i skupinové rozdíly: část populace výpůjčky přijímá, část proti nim protestuje, příp. zaujímá puristické stanovisko. V další části autor popisuje začleňování anglických výpůjček do českého gramatického systému (viz též Daneš, 1997). J. Nekvapil (From the biographical narratives of Czech Germans) zkoumá biografická vyprávění Němců žijících v České republice. Studuje, jak tito jedinci referují o svém jazykovém managementu: jak formulují své jazykové biografie, jak hodnotí své jazykové chování (uchování němčiny a osvojení češtiny) a které faktory považují v tomto procesu za klíčové (podrobněji viz Nekvapil, 2001).

I když většina příspěvků je zaměřena na problematiku Pacifiku, řešená témata mohou najít uplatnění i v jiných oblastech světa. Příspěvky jsou přínosné i tím, že názorně prezentují metodologii jazykového managementu.

 

LITERATURA

 

DANEŠ, F.: Situace a celkový stav dnešní češtiny. In: F. Daneš a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí. Academia, Praha 1997, s. 12–24.

MESTHRIE, R. a kol.: Introducing Sociolinguistics. Edinburgh University Press, Edinburgh 2000.

NEKVAPIL, J.: Jazykové biografie a analýza jazykových situací: k osudům německé komunity v České republice. ČMF, 83, 2001, s. 65–80.

NEUSTUPNÝ, J. V.: Sociolingvistika a jazykový management. Sociologický časopis, 38, 2002, s. 429–442.

Ústav českého jazyka a literatury Univerzity Hradec Králové
Víta Nejedlého 573, 500 03 Hradec Králové
e-mail: jiri.zeman@uhk.cz

Slovo a slovesnost, ročník 64 (2003), číslo 4, s. 298-300

Předchozí Patrik Mitter: Poznámky ke složeným hybridním substantivům s prvním komponentem (členem) cizího původu v současné slovní zásobě

Následující Jiří Nekvapil: Takesi Sibata: Sociolinguistics in Japanese Contexts