Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Boj proti purismu v Italii

Stanislav Lyer

[Kronika]

(pdf)

-

Volání po hospodářské autarkii má u některých národů za následek i snahy po autarkii jazykové. Ta se projevuje hlavně v boji proti slovům cizího původu, ať už novým nebo vžitým. Tak vzniká nová vlna purismu. V Italii dosáhl purismus neobyčejného stupně. Nejen odborné časopisy, ale i deníky zřídily rubriky, v nichž se uveřejňují návrhy odborníků, ale hlavně neodborníků na nahrazení toho nebo onoho cizího výrazu slovem domácím. Touto „očišťovací“ akcí chce každý dáti celému světu lacino najevo co nejvíce své národní nadšení. Proti tomuto nekritickému purismu se stavějí rozumní italští znalci jazyka, jako jsou Giacomo Devoto, Bruno Migliorini a jiní, ukazujíce na to, co škod mohou natropiti takoví neodpovědní puristé. V posledním ročníku italského jazykového časopisu Lingua nostra[1] zkoumá Alberto Menarini návrhy na poitalštění cizích termínů a vůbec evropeismů, a dochází k závěru velmi pesimistickému. Dovozuje, že italská slova, která mají nahradit cizí slova, často úplně vžitá, jsou velmi často náhražkou naprosto nedostatečnou, protože nevystihují vůbec podstatu významu nahrazeného slova.[2] Zdůrazňuje také, že tento purismus se obrací nejčastěji proti slovům přejatým z určitých jazyků, zatím co na druhé straně úplně schvaluje otrocké užívání a přejímání zbytečných slov z jazyků jiných (hlavně co se týče terminologie politické). Tento purismus není tedy výrazem nutnosti nebo opravdové snahy vyhnouti se zbytečným cizím slovům. Takováto nově utvořená nebo zavedená slova žijí jen životem papírovým (nanejvýš v úředních spisech) a do všeobecného usu se vůbec nedostanou. Proto Bruno Migliorini navrhuje v témž časopise, aby nebylo užívání italských náhražek za vžitá cizí slova nadiktováno hned úředně, nýbrž byla každému takovému italskému neologismu dána určitá lhůta (na př. pět let), aby se osvědčil: vžije-li se, bude vzat do slovníku; nevžije-li se, zmizí, protože nebyl schopen života. Tím by se podle Miglioriniho zamezilo efemernímu a papírovému životu mnohých slov, která nemají vůbec naděje na život, ale jejichž užívání je zbytečné nařizováno.

[2] Stejně nepříznivě soudí i o většině oficiálních náhražek navržených Italskou akademií; ta zřídila k tomu účelu zvláštní komisi, která uveřejňuje ve svém věstníku seznam italských slov majících nahrazovati slova cizí. Zde uvádíme několik příkladů: atout „trumf v kartách“ — briscola, asso pigliatutto; bijouterie — conteria; bookmaker — allibratore; dancing(hall) — sala di danza; flacon — boccetta, bottiglietta, fiala; jockey — fantino; mannequin „manekýnka“ — indossatrice (osoba), manichino (předmět); reportage — servizio di informazioni; reporter — informatore, cronista; ring — quadrato atp.

Slovo a slovesnost, ročník 8 (1942), číslo 2, s. 112

Předchozí Mirko Novák, Jiří Veltruský: Česká estetika Mirka Nováka

Následující Bohumil Trnka: K šedesátce prof. V. Mathesia