Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Gebauerovy práce literárně historické,

Josef Hrabák

[Kronika]

(pdf)

-

které byly dosud roztroušeny, jsou konečně souborně vydávány Českou akademií. Loni vyšel jejich první svazek (J. Gebauer, Stati literárně dějepisné, Praha 1941, str. XIX + 371), který k tisku připravil Arne Novák. Smrt nedovolila Novákovi edici dokončiti, ani napsat k ní úvod. Revisi tekstu dokončil St. Petíra.

Svazek obsahuje všechny literárně-historické Gebauerovy práce, mimo práce rázu převážně gramatického a týkající se i památek literárních, a mimo stati, věnované Rukopisům; těm bude věnován díl druhy.

Gebauerovy stati v naší knize nejsou seřaděny mechanicky podle stáří, ale jsou rozděleny do několika částí podle oborů a teprve v těchto oddílech je dělítkem chronologie. Prologem k dílu je článek, zahajující Listy filologické (1874) a nadepsaný Památce Jungmannově, v kterém Gebauer podal jakési své filologické kredo, pak následují Studie o lidovém básnictví prostonárodním, Studie z písemnictví staročeského, Dvě řeči akademické (o Štítném a o Husovi) a konečně referáty a posudky. Knize je předeslána bibliografie Gebauerových prací, sestavená jeho zesnulým synem Janem (str. I—XIX).

Literárně-historické práce, které podává náš svazek, jsou jen zlomkem Gebauerova díla; stály celkem stranou od jeho životního snažení. Jsou to většinou díla mladistvá, z doby, kdy se autorovy zájmy teprve vyhraňovaly, ale i tak je význam našeho souboru mnohem větší než jen uctíti sté výročí Gebauerova narození; některé stati jsou i dnes významu základního (O metaforických obrazech básnictví národního, zvláště slovanského z r. 1874, v knize na str. 7—70 a dvě studie o Nové radě, str. 83n. [164]a 107 n., z r. 1873 a 1876). I když výsledky většiny těchto prací dnes již zastaraly, jsou Gebauerovy studie stále podnětné metodicky. Výsledky každé vědecké práce budou časem doplněny a opraveny pracemi dalšími, ale způsob, kterým badatel pracoval, nestárne, je stále aktuální a vzorem i poučením pro mladší badatelské generace. A náš soubor podává o způsobu Gebauerovy práce a o jeho zájmech pěkný i celkem ucelený obraz.

Gebauer byl po mnohých stránkách typickým představitelem své doby, orientované přírodovědecky, naturalisticky; zajímala ho více příčina než účel studovaného jevu (srovn. str. 49: „… snažíme se nalezeným podobám také příčiny nalézti a místo výkladu z náhody nějaký výklad příčinný si učiniti…“), ale jsou v jeho hlediscích i některé prvky, které ho spojují s dnešní literární vědou. Především je to zájem o formu studovaného díla; srovn. str. 1.: „… literaturou se zabývajíc, je filologie nauka o umění slovním, jehož plody pozoruje a posuzuje vzhledem k formě jejich, vzhledem k obsahu…“. Zajímavé je, že formální hledisko klade na místo první, jako úkol primární; svědectvím tohoto zájmu o formu literárního díla je i jeho studie o rýmu Nové rady na str. 147n. S tímto teoretickým zdůrazněním formální stránky souvisí i další jeho požadavek, týkající se periodisace literatury: žádá periodisaci takovou, která by se opírala o imanentní vývoj slovesného dění a nepřejímala prostě mechanicky periodisační mezníky z dění politického a vůbec mimoliterárního (str. 310n.).

Tato stanoviska ve svých pracích nezachovává důsledně, imanentní rozbor díla odsouvá do pozadí, dílu jako uměleckému tvaru věnuje obyčejně jen několik výstižných sice, ale přece jen zběžných poznámek, neboť v jeho pracích převládá — v duchu tehdejší doby — zájem látkoslovný (srovn. na př. studie o legendě o sv. Dorotě na str. 179, o Jiříkovu vidění na str. 205 nebo o Tristranu na str. 208). Nesmíme však pouštěti se zřetele, že šlo většinou o články v časopisech, které musely čtenáře seznamovati i s nejprimitivnějšími pojmy a že studium formy nevylučuje studium látkoslovné, naopak na něm často může budovat, vycházeti z něho, a nesmíme ani zapomínat, že Gebauera odvedl brzo vědecký zájem od literární historie na jiné pole, takže nemohl své zásady plně rozvinouti. Studie o metaforách v lidové písni a na ni navazující článek O začátcích, v jakých si libují národní písně, zvláště slovanské (z r. 1875, str. 71), nehledíc ani k uvedené práci o rýmu v Nové radě, však svědčí, že měl pro literární tvar jemné pochopení.

Mnohé z výsledků Gebauerových studií, věnovaných literatuře, jsou dnes překonány, mnoho bylo doplněno, naučili jsme se i jinému chápání středověkého literárního díla, na které se Gebauer díval příliš dnešníma očima (nejnápadněji to proniká ve studii o Tkadlečkovi z r. 1875, na str. 156, kde se Gebauer snaží z narážek a na základě thematického rozboru nakresliti portret autora této památky, prý Ludvíka Tkadlečka); kdo však má skutečný zájem o studium starší české literatury, nesmí tyto studie přehlédnouti.

Slovo a slovesnost, ročník 8 (1942), číslo 3, s. 163-164

Předchozí Mts. (= Vilém Mathesius): Pronominální podmět

Následující Jan Mukařovský: O několika českých pracích z poetiky