Učebnice němčiny pro pokročilé

Miloš Dokulil

[Chronicles]

(pdf)

-

Vnější úspěch, kterého se dočkala učebnice němčiny pro pokročilé, Deutsch für Fortgeschrittene od OSW. HICKMANNA a J. VOLNÉHO, jež vyšla nedávno v nakladatelství České grafické unie již v 3. vydání, svědčí dostatečně výmluvně o její praktické upotřebitelnosti.

Jak naznačuje podtitul knihy ‚Eine Sprach- und Sprechlehre‘, jde autorům o dvojí věc: o prohloubenější poznání jazykového systému a o praktické zdokonalení v jazyce mluveném i psaném, se zvláštním zřetelem k potřebě obchodní. Obojí tento úkol plní naše cvičebnice svědomitě a úspěšně.

V tradičním rámci praktické mluvnice probírá a procvičuje kniha v šedesáti lekcích v pečlivém výběru vše, co je potřebí pro praktické ovládání jazyka znát o jeho výslovnosti a pravopise, o tvoření slov, tvarosloví a skladbě. Normální postup lekcí záleží ve výkladu příslušné mluvnické partie, v procvičování látky odpovědmi na otázky, cvičeními doplňovacími, obměnami a j. a v utvrzení na překladu z češtiny do němčiny. Pro snadnou kontrolu je připojen na konci ke všem úkolům a překladům klíč. K této hlavní části se připojují metodické poznámky k osvojení slovní zásoby, doprovázené hojnými názornými příklady postupu, a nabádavé kapitoly, jejichž účelem je dovésti žáka k německému myšlení a výrazové samostatnosti. Jako úvod do myšlenkového a citového německého světa je myšlen výběr jedenácti básní, jedné ukázky z krásné prózy, přísloví a idiomatických rčení. Zvláště samoukovi výborně poslouží množství konversačních themat z rozmanitých oborů denního života ve formě nápovědných hesel. K čistotě německé mluvy chce vésti slovníček cizích slov a jejich německých náhrad. Slovní rejstřík s přesnými odkazy umožňuje rychlé, pohodlné a jisté užívání knihy.

U knihy určené pokročilým nepřekvapuje, že zásadně užívá německého jazyka i při výkladech mluvnických. Bylo by však jistě na prospěch žákův, kdyby tu byly připojeny české vysvětlivky, aspoň v té míře, jak tomu je v úvodních kapitolách.

Je ve shodě s posláním živého slova v současném životě, kladou-li autoři zvláštní důraz na pečlivou a čistou výslovnost. Tím spíše však překvapuje, že si sami problém vzorné výslovnosti s dostatek neujasnili. Žádají-li na českém žáku, aby rozlišoval dvojí odstín krátkého e, lze to konečně v prostředí horno-německém pochopit, i když se nám to nejeví účelné. Jak však chápat poučení, že skupinu nk jest vyslovovati (na př. v trinken, blank, flink) stejně jako ng, t. j. jako jedinou hlásku?

Proti dřívějším vydáním vyniká v třetím vydání význačnější zřetel metodický, zaostřený na ony jevy německého jazyka, které působí Čechu potíže, a prozrazují dobrou orientovanost autorů v současném metodickém snažení, třebaže se sami drží většinou tradiční cesty, na rozdíl od průbojné knihy Nosilovy, o níž jsme referovali v minulém ročníku Slova a slovesnosti.

Přes některé výhrady a pochyby, pokud se tkne výběru fakt i jejich podání, bez nichž se neobejde žádné dílo tohoto druhu, máme v knize Hickmanna a Volného dobrou pracovní učebnici němčiny, a doporučujeme ji proto zájmu všech těch, jimž jde o bezpečné zvládnutí jazyka německého.

Slovo a slovesnost, volume 9 (1943), number 2-3, p. 167

Previous B. T. (= Bohumil Trnka), S. L. (= Stanislav Lyer): Nové středisko linguistiky

Next Přednášky v Pražském linguistickém kroužku od května do června 1943