Ukrajinská sovětská literatura

Věra Minátová

[Kronika]

(pdf)

-

Pod tímto názvem vydalo Slovanské nakladatelství brožuru, která obsahuje překlad referátu předsedy Svazu sovětských spisovatelů Ukrajiny O. Kornijčuka z II. sjezdu této organisace v r. 1948.[*] Tento skvělý referát neobsahuje povšechné informace o ukrajinské literatuře sovětské epochy, jak by se z názvu mohlo soudit. Předpokládá vlastně znalost základních věcí a podává především výklad o dnešním stavu a o úkolech sovětské literatury ukrajinské. V době, kdy nemáme žádnou jinou informační příručku o této literatuře, nemůže se překlad Kornijčukova referátu u nás uplatnit tak, jak by bylo zapotřebí. Může posloužit literárním theoretikům i praktikům, hlavně těm, kteří mohou z ukrajinských zkušeností těžit.

Stalinská družba národů SSSR, která způsobila rozkvět sovětských kultur, zařadila ukrajinskou literaturu rovnoprávně mezi ostatní. Sovětské literatury vycházejí ze svých nejlepších tradic, rostou a mohutnějí. Velikého vzrůstu a rozmachu dosáhla ukrajinská literatura zvláště po druhé světové válce. Do literatury vstoupila řada mladých nadaných básníků a spisovatelů, kteří přišli přímo z fronty, vychovaní a zocelení ve svém uvědomění hrdinskými činy sovětských vojáků i prostých obyvatel, pracovníků v závodech a na polích zázemí. Spisovatelé a básníci píší o velikém tvůrčím nadšení a energii, o morálně politické jednotě sovětské společnosti. Vytvořili zde nové obrazy lidí, nových vztahů mezi nimi, nového vztahu k práci, nové morálky. O. Kornijčuk probral ve svém referátě všechny nové autory a zhodnotil jejich díla, ukázal na jejich přednosti a nedostatky. Ne všichni spisovatelé se uměli dívat stranicky, vidět a hodnotit s bolševického hlediska. O. Kornijčuk provedl důslednou kritiku všech buržoasně nacionalistických směrů, které se ještě u některých ukrajinských spisovatelů vyskytují. Tato kritika nesráží, ale vychovává a pomáhá, protože je tvrdá, spravedlivá a tvůrčí.

Vcelku O. Kornijčuk hodnotí novou ukrajinskou sovětskou literaturu kladně, protože slouží lidu, pomáhá budovat pětiletky, přispívá k vytvoření nového socialistického člověka, pomohla k vítězství nad fašisty a upevňuje mír. O. Kornijčuk zvláště zdůrazňuje nutnost boje proti apolitismu, bezideovosti, zbytkům buržoasního nacionalismu, poklonkování před západem a aktivní boj za bolševickou stranickost a ideovou čistotu ukrajinské sovětské literatury. V závěru hodnotí práci Svazu sovětských spisovatelů Ukrajiny.

Sjezd a Kornijčukův referát jistě velmi účinně zasáhly do tvorby ukrajinských spisovatelů i do čin[55]nosti kritiků. Nejlépe se to obráží v posledních dílech ukrajinských autorů, hlavně těch, jimž byla udělena Stalinova cena za minulý rok.

Po technické stránce máme několik výtek k překladateli a k Slovanskému nakladatelství, které knížku vydalo. Tím, že byla překládána z ruštiny, vznikly chybné a nedůsledné přepisy jmen a nesprávné překlady názvů děl. Tak na př.: str. 18 Platon Voronko (spr. Voroňko), str. 121 Vasyl Štefanyk (spr. Stefanyk), str. 24 Ivan Kočerga (spr. Kočerha), str. 42 Chvilevoj (spr. Chvyljovyj), str. 17 Nykyta Šumylo (spr. Mykyta), str. 11 Nikita Sergějevič Chruščev (spr. Mykyta Serhijovyč Chruščov), str. 31 Talalajevskyj, ale str. 86 Talalajevskij a j. Na obálce je uveden název jinak než na titulním listě. Kladně hodnotíme překladatelův doslov a rejstřík, které pomáhají v orientaci i porozumění. I zde však došlo k omylům: v rejstříku jsou někde nepřesně udány stránky a zkomolena jména: na př. Adelhejn (spr. v textu Adelhejm); v doslovu vypisuje překladatel Hončarova díla takto: Praporečníci, Zlatá Praha, Země duní; Praporečníci je však trilogie a její třetí díl se jmenuje Zlatá Praha. K takovým nedůslednostem a chybám by dnes již docházet nemělo.

Slovo a slovesnost, ročník 13 (1952), číslo 1, s. 54-55

Předchozí K. H. (= Karel Horálek): O vyšší úroveň překladů z ruštiny

Následující Karel Dvořák: Lidová poesie hornická