První krok k terminologickému slovníku hornickému a hutnickému

K. Sr. (= Karel Sochor)

[Chronicles]

(pdf)

-

Spolupráce techniků a jazykovědců v hornictví a hutnictví našla své uplatnění na programové poradě v Ostravě, konané v listopadu 1952 z podnětu Slezského studijního ústavu. Na poradu vyslaly své zástupce především hornické a hutní podniky ostravského kraje, sešli se tu také odborníci z ministerstva paliv a energetiky a z ministerstva hutí a rudných dolů, profesoři vysoké školy báňské v Ostravě a vyšší průmyslové školy horní OKD v Ostravě; byly zastoupeny i katedry českého jazyka našich universit, Ústav pro jazyk český a Slezský studijní ústav v Opavě; jeho zástupce dr St. Králík zasedání zahájil a řídil i diskusi.

Problematice hornického a hutnického názvosloví byly věnovány tři úvodní referáty. V prvním z nich dr ing. B. Počta, přednosta technického odboru Vítkovických železáren Klementa Gottwalda, konfrontoval theoretické úsilí o správné vyjadřování s praxí odborných spisovatelů a zdůraznil nutnost sestavit názvoslovné technické slovníky. Doc. dr V. Křístek přimlouval se za normalisaci názvosloví, aby bylo umožněno rychlé a jednoznačné dorozumívání v činnosti výrobní. Bude nutno se vyrovnat s dosavadní terminologií v celé její šíři, sesbírat veškerý materiál, rozdílná a synonymní pojmenování s bohatstvím variant. Zvládnutí tohoto materiálu poskytne filologům možnost nahlédnout do zákonitostí vývoje technické mluvy, její spojitosti s pracovním procesem i s živou skutečností vůbec. Lze se tu též přímo opřít o profesionální mluvu, jejíž předností je, že vyrostla přímo na pracovišti, je s ním pevně spjata a obráží přímo jeho praktické potřeby. Bude také nutno konfrontovat naši terminologii s terminologií ruskou, hlavně proto, že vyspělá sovětská technika se u nás nyní uplatňuje v míře co největší.

Na Křístkovy vývody navázal vedoucí pracovník terminologického oddělení Ústavu pro jazyk český dr K. Sochor, který zdůraznil úsilí jazykovědců spolupracovat s techniky a vytvářet tak společné dílo. Mají-li se odborníci bez nesnází dorozumět, musí být jejich názvosloví jednotné. Proto usilujeme o normalisování termínů a máme již mnoho dobrých zkušeností z názvoslovných komisí a z příprav k terminologickým slovníkům. Normalisaci je nutno opřít o průzkum současného jazyka, je nutno přihlížet k produktivním typům tvoření. Názvoslovné otázky se musí řešit vždy se zřetelem na skutečné potřeby a možnosti jazyka. Na jedné straně máme nedostatek termínů, na druhé straně je jich však nadbytek. Náš úkol je nezavádět termíny zbytečné, brzdit individualistické tendence názvoslovné, přidržovat se názvů v hornictví a hutnictví již ustálených a klestit cestu termínům pro označení nových skutečností. Musíme si přitom ujasnit, jaké se v tomto názvosloví vyskytují potíže, jakého jsou rázu a jak je včas odstranit.

Po bohaté a živé diskusi, kterou shrnul a uzavřel vědecký tajemník Ústavu pro jazyk český dr Fr. Daneš, přijalo shromáždění usnesení, podle něhož na základě materiálu z pracovišť budou sestaveny dva samostatné terminologické slovníky, hornický a hutnický. Ústředím koordinujícím a řídícím přípravné práce bude Ústav pro jazyk český, jenž ve spolupráci s příslušnými ministerstvy zorganisuje v jednotlivých odvětvích utvoření pra[48]covních kroužků pro sběr a určování názvosloví; konečnou redakci materiálu provede redakční komise na půdě Československé akademie věd. Přípravné práce byly již zahájeny.[*]

Slovo a slovesnost, volume 14 (1953), number 1, pp. 47-48

Previous rh (= Rudolf Havel): Za Ivanem Olbrachtem

Next Karel Horálek: K otázce třídění slovenských sloves