rd. (= Redakce)
[Kronika]
-
Poznání československého jazyka bylo poslední dobou podstatně obohaceno dvěma základními publikacemi. R. 1934 vyšel pod redakcí Hujerovou Jazyk v Čsl. vlastivědě (III, str. 628); přinesl kromě úvodní Hujerovy stati o vývoji českosloven. jazyka první shrnující a na novém materiálu založený popis současného stavu čsl. dialektů od B. Havránka, Vážného a F. Oberpfalcra) a rozbor staročeského a novočeského verše od R. Jakobsona a J. Mukařovského. Letos vyšla ve Vysokoškol. rukovětích, vydávaných Melantrichem, Trávníčkova Historická mluvnice československá (str. 446 — XX); důležitost její vedle revise dosavadního badání i nových řešení v oblasti hláskosloví a tvarosloví tkví především v tom, že na rozdíl od práce Gebauerovy sleduje vývoj čsl. jazyka v celé šíři všech jeho nářečí, českých a slovenských, prvně souborně probírá otázky české kvantity a přízvuku. Obě tyto publikace jsou nepostradatelnými příručkami pro každé hlubší studium našeho jazyka.
Z nedostatku místa tyto práce pro jejich důležitost alespoň zaznamenáváme a budeme se postupně k nim vraceti podrobným rozborem a kritikou.
Slovo a slovesnost, ročník 1 (1935), číslo 4, s. 256
Předchozí Přednášky v Praž. ling. kroužku od ledna do června 1935
Následující Roman Jakobson: Úvahy o básnictví doby husitské
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1