dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Sovětský Úvod do jazykovědy

Miloš Dokulil

[Kronika]

(pdf)

-

Teprve osvobozující čin Stalinův, který odhalil lživědecký vulgárně materialistický charakter t. zv. nového učení o jazyce a položil základy skutečně marxistické jazykovědy, vytvořil reálné předpoklady pro rozkvět sovětského jazykovědného bádání. Za ta tři léta, která uplynula od vydání Stalinových prací, projevil se nástup této nové marxistické jazykovědy nejen v plodné kritice jednotlivých chybných thesí marxismu a v sebekritické revisi badatelských a metodologických východisek a zásad linguistické práce, nýbrž i v udivujícím vzrůstu konkretní vědecké produkce, v řadě prací tvořivě rozvíjejících Stalinovy podněty na různých jazykových materiálech a v různých oblastech jazykovědy a konečně i v prvních pokusech o shrnující, souborný marxistický pohled na problematiku tohoto společenského jevu v celé její šíři.

Potřeba jistého svodu dosavadních výtěžků marxisticky orientovaného bádání o jazyce pociťovala se v sovětské odborné veřejnosti již velmi naléhavě. Zejména rozmach jazykových studií na středních, vyšších i vysokých školách, který je důsledkem nového, marxistického nazírání na hluboké souvislosti jazyka a myšlení, jazyka a společnosti (a konec konců i jazyka-myšlení a reality), činil zvláště naléhavým vydání příručky, která by jasně a přístupně a bez újmy vědecké přesnosti shrnula základní poznatky o jazyce ve světle marxismu-leninismu. Aby vyhovělo této potřebě, pověřilo sovětské ministerstvo vyššího vzdělání několik vědeckých kolektivů — skládajících se především z oněch předních sovětských linguistů, kteří se osvědčili svým neohroženým postojem proti marrismu — zpracováním Úvodu do jazykovědy, určeného zejména pro posluchače filologických fakult v prvním ročníku.

Koncem minulého roku dostala se tak do rukou studujících jazykovědných oborů i širší linguisticky interesované sovětské veřejnosti prvá část Úvodu (Vvedenije v jazykoznanije, 1952) z pera tbiliského profesora A. S. Čikobavy, věnovaná zejména otázkám teorie jazyka, jeho podstaty, vzniku a vývoje, a pak genealogické klasifikace jazyků. Z jednotlivých jazykovědných disciplin bylo sem pojato hláskosloví („fonetika“), do něhož zahrnuje autor i fonologii.

Druhá část Úvodu, jejíž zpracování bylo svěřeno řádnému členu Akademie věd SSSR prof. L. A. Bulachovskému, zahrne nauku o slově v širokém smyslu slova, t. j. lexikologii, semasiologii, etymologii a lexikografii.[1]

Třetí a poslední svazek Úvodu bude konečně tvořit vlastní mluvnice, t. j. morfologie a syntax, a teorie slohu, stylistika. Autorem této části je přední současný sovětský jazykovědec-rusista akademik V. V. Vinogradov.

Úvod do jazykovědy vychází v Státním pedagogickém nakladatelství ministerstva osvěty RSFSR. Prvá, dosud vyšlá část v rozsahu 242 stran obvyklého osmerkového formátu vykládá svůj předmět v 85 paragrafech, tvořících — v souhlase s platnými osnovami pro tento úvodní kurs — tyto hlavní oddíly: I. Úvod (10 stran); II. Jazyk, jeho společenská podstata, vývoj a vznik (116 stran); III. Hláskosloví (42 strany); IV. Klasifikace jazyků (59 stran) a V. Místo jazykovědy v soustavě věd (3 strany).

Je třeba přiznat, že se autorovi podařilo podat vnitřně ucelený a logicky skloubený výklad zásadních otázek teorie jazyka, že dává stručnou a jasnou odpověď na všechny tyto otázky. Je pochopitelné, že nejvíce místa dostává se v Čikobavově zpracování těm [141]otázkám, které stály v samém ohnisku boje za marxistickou jazykovědu v Sovětském svazu a na něž vrhl ostré světlo svého genia velký Stalin. Kde je to jen možné, autor své these nejen podává, nýbrž vykládá, t. j. odůvodňuje. Úvod do jazykovědy tak splňuje cíl, který si autor vytkl: nejenom podat čtenáři určité poznatky, ale v jisté míře i naučit ho logicky myslet, naučit ho chápat jazyková fakta.

I když autor sám pokládá svou práci za pouhý první pokus — lze s autorem plně souhlasit, že definitivní učebnice marxistické jazykovědy může být jen plodem velké kolektivní práce —, je třeba přivítat prvou část Úvodu jako první učebnicovou formulaci základních otázek jazykovědy s hlediska marxismu — v tom je její historická i praktická cena.

Je přirozené, že dílo tak významné zaslouží si pozornosti i naší veřejnosti zajímající se o otázky jazyka a že si zasluhuje, aby bylo zpřístupněno i těm zájemcům o hlubší poznání jazyka, kteří dosud nemohou studovat toto dílo s plným prospěchem v originále. Český překlad prvé části Úvodu do jazykovědy se již připravuje. Bude jistě snahou Nakladatelství Československé akademie věd, jehož péčí český překlad vyjde, aby naši čtenáři dostali úplný český překlad Úvodu do rukou co nejdříve poté, jakmile vyjde ruský originál.

Vydáním českého překladu Úvodu bude u nás vyplněna mezera, kterou v naší odborné literatuře silně pociťujeme, neboť dosavadní české příručky, Baudišova originální, ale těžce srozumitelná Řeč (1926) i Oberpfalcerův kompilační Jazykozpyt (1932), vycházely z vědeckého positivismu a byly příliš poplatné buržoasní jazykovědě; nemohou dnes již uspokojovat potřebu, nehledě k tomu, že obě díla jsou již delší dobu rozebrána.

Přestáváme na této stručné informaci. Podrobný rozbor přinese Slovo a slovesnost po vydání celého díla.


[1] Tato druhá část právě vyšla (1953, str. 178).

Slovo a slovesnost, ročník 14 (1953), číslo 3, s. 140-141

Předchozí Karel Horálek: K otázce jednoty jazyka a myšlení

Následující Pavel Trost: Nový český Hesiod