Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Fonetika v logopedické praxi (K šedesátinám prof. dr. B. Hály)

Miloš Sovák

[Články]

(pdf)

-

Logopedie, jakožto nauka o fysiologii a pathologii dorozumívání a o prevenci a nápravně pedagogické therapii vývojových vad a získaných poruch hlasu, řeči a sluchu, je také již u nás, podobně jako je tomu v jiných zemích, samostatným vědním oborem a předmětem vysokoškolského studia. Poněvadž logopedie vychází ze základů věd lékařských a opírá se ve svých důsledcích a nápravných metodách o vědy společenské, má bohaté vztahy k různým jiným vědním oborům, v neposlední řadě k fonetice. A právě zde, v budování naší logopedie, můžeme jasně sledovat, jak intensivně a všestranně se promítá dosavadní dílo prof. Boh. Hály v logopedickou teorii a zvláště praxi.

K nejstarším odvětvím logopedie patří péče o hluchoněmé. Učitelé hluchoněmých se již od obecného zavedení orální metody, t. j. pěstování umělé řeči, neustále starají o zdokonalení metod výcviku artikulace. Tu se opírají o výsledky fonetických výzkumů, jež přenášejí do své praxe nápravně pedagogické. U nás nacházeli podporu a porozumění ve fonetické laboratoři; prof. Hála přednášel v četných vzdělávacích kursech pro učitelstvo hluchoněmých a konal pro ně demonstrace i praktická cvičení. Důsledkem této těsné spolupráce byly pak i pokusy, které konal prof. Hála v pražském ústavu pro hluchoněmé za tím účelem, aby pomocí strobilia umožnil kontrolu hlasové výšky při reedukaci řeči u hluchoněmých. Též napsal pro učitelstvo hluchoněmých fonetickou stať v Novákově učebnici Vyučování řeči ve škole hluchoněmých (Praha 1941).

Péče o vady výslovnosti tvoří nejrozsáhlejší oblast logopedické praxe. Náprava výslovnosti se původně konala v kursech při ústavech pro hluchoněmé, později v kursech samostatných, a to na různých místech různě, nejednotně, v závislosti na iniciativě jednotlivců nebo různých korporací. Až teprve spolupráce lékařů [5]s pedagogy dala této péči pevné základy po stránce odborné i organisační. Opřeni o školní zdravotnictví, získávali jsme spolupracovníky pro logopedickou péči z řad pedagogů, které však bylo nutno pro jejich práci odborně vyškolit. Náprava vadné výslovnosti nevychází z porušených hlásek, ale zaměřuje se na výcvik výslovnosti správné. Je proto zřejmé, že se musí opírat o přesné znalosti artikulačního postupu. Správně aplikované fonetické znalosti určují pak fysiologický směr i pro nápravnou metodiku. Bylo tedy zcela přirozené, že se k základnímu školení v logopedii přiřadilo studium fonetiky. A byl to zase prof. Hála, který již v prvních logopedických kursech pro výcvik učitelstva přednášel, demonstroval, konal cvičení, a to nejen v Praze, ale i v různých venkovských městech a ústavech.

Ve Fonetickém ústavu se pak systematicky školili i další logopedičtí pracovníci. Většina jich tvoří dnes hlavní kádr pražského logopedického sboru, v němž prof. Hála ještě častokrát přednášel svým osvědčeným způsobem o nejrozmanitějších problémech fonetických i o historických zajímavostech ze svého oboru.

Když se podařilo vybudovat organisační síť logopedické péče v Praze, bylo nutno organisovat tuto péči v celostátním rámci. Směrnice, jež za tím účelem vydalo ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství, uvádějí v stanoveném učebním programu českou fonetiku, fonetický vývoj řeči, fonetické praktikum, jakož i fonetické výklady týkající se nářečí. Tímto způsobem — na základě dříve vypěstované spolupráce — pronikla fonetika v logopedické aplikaci i do školního zdravotnictví. Dnes, když už je logopedická péče zorganisována skoro po celé republice a když už máme téměř v každém okrese celého státu nejméně dva logopedické pracovníky, musíme si uvědomit, že při začátcích tohoto díla byl též prof. Hála a s ním jeho škola.

Nebyli to však jen pedagogové, kteří se školili ve Fonetickém ústavu Karlovy university. Přicházeli i lékaři, kteří měli zájem o fysiologii výslovnosti a o fonetické vyšetřovací metody. Byli to zvláště foniatři, stomatologové a orthodontisté. Zájem foniatrie o fonetiku je přirozený; už zakladatel foniatrie H. Gutzmann st. nejen přebíral, ale dovedl i geniálně zdokonalovat a aplikovat fonetické metody při vyšetřování nejrůznějších poruch řeči. Prof. Hála při školení lékařů bohatě rozdával své vědomosti a zkušenosti, kromě toho současně i řešil různé okrajové problémy. Při jeho osobních vlastnostech a širokém rozhledu je pak pochopitelné, že dovedl vytvořit dobrou a účelnou spolupráci. Veden zájmem o pathologii řeči a nápravné metody, zavedl ve svém ústavu přednášky o hygieně hlasu, řeči a sluchu a zřídil poradnu pro posluchače stižené vadami řeči. To byly důvody, které vedly prof. Hálu též k tomu, že vstoupil do redakčního kruhu tehdy vydávaného časopisu Nápravná pedagogika.

Ve fysiologii a pathologii sluchu jsou základní Hálovy práce o akustické podstatě samohlásek i jeho výzkumy o hlasitosti a donosnosti jednotlivých hlásek bezpečným vodítkem pro sluchové zkoušky řeči. Když pak v audiometrii šlo o to, vypracovat způsob vyšetřování sluchu pomocí české řeči, vykonal tuto významnou práci a v praxi už v r. 1951 zavedl bývalý pracovník Fonetického ústavu [6]dr. Př. Janota, audiolog Logopedického ústavu. Vypracoval svůj systém na podkladě frekvence hlásek v češtině podle statistiky dr. Mazlové z Fonetického ústavu; většinu pokusných prací, zvláště prozkoušení souboru skoro 19 000 slov, konal ve zvukotěsné kabině Hálova ústavu.

Ve výzkumu hlasové fysiologie se prof. Hála zapsal zhotovením prvního stroboskopického filmu (spolu s dr. Hontym), který se v mnohém vyrovná o 12 let pozdějšímu (a přesto hojněji citovanému) filmu Pressmannovu z r. 1942. Tím však Hálův zájem o fysiologii hlasu neskončil, nýbrž rozvíjel se i nadále. Prof. Hála se zabýval problematikou rozlišování hlasové barvy a barvy hláskové a spolupracoval v pokusech s hrtanovým preparátem. Nyní se znovu vrací k plánovanému výzkumu činnosti hlasivek pomocí filmu.

Ještě je třeba se zmínit o Hálově spolupráci na poli logopedické prevence. V tom směru účastnil se přednášení v cyklu o vývoji, fonetice a hygieně řeči dítěte pro učitelky mateřských škol, kde zdůrazňoval zásady pro výchovu správné výslovnosti. Z Hálovy školy vyšla též základní česká fonetická studie o dětské řeči od dr. K. Ohnesorga.

U příležitosti životního jubilea prof. dr. B. Hály si i naše logopedie uvědomuje a oceňuje význam jeho vědeckého díla, jeho schopnost uvádět teorii v praxi i výsledky jeho učitelské činnosti. Logopedičtí pracovníci jsou prof. Hálovi vděčni za veškerou pomoc a oporu, kterou osobně i svým ústavem poskytoval při budování logopedie i jako vysokoškolského oboru i jako praktické vědy, promítnuté do terénní zdravotnické a pedagogické práce. Jsou přesvědčeni, že pro neutuchající zájem prof. Hály i pro jeho široký rozhled ve fysiologii a pathologii dorozumívacího komplexu — hlasu, řeči a sluchu — se bude i nadále živě utužovat a rozvíjet osvědčená foneticko-logopedická spolupráce.

Slovo a slovesnost, ročník 15 (1954), číslo 1, s. 4-6

Předchozí Milan Romportl: K šedesátinám českého fonetika prof. Bohuslava Hály

Následující Milan Romportl: Soupis prací prof. Bohuslava Hály