Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Studium cizích jazyků na školách obchodních a jeho lingvistický základ

Josef Čada

[Rozhledy]

(pdf)

L’Etude des langues étrangères dans les écoles de commerce et sa base linguistique

Na našich obchodních školách věnuje se studiu cizích jazyků značná péče; vyžaduje toho jak mezinárodní povaha hospodářského života, tak zvláštní obchodní postavení naší republiky, která je státem exportním. Proto je v našem podnikání třeba dobré znalosti nejen hlavních světových jazyků, nýbrž i jazyků národů menších nebo vzdálenějších, na př. orientálních. Kromě toho písemný a ústní styk s příslušníky různých cizích národností předpokládá i znalost jejich poměrů hospodářských a kulturních.

Prakse a veřejnost kladou tedy stále větší a větší požadavky na jazykové znalosti absolventů odborných škol a tím i na metodickou přípravu a pedagogickou schopnost jejich učitelů. Filologové, působící na odborných učilištích, jsou si dobře vědomi, že pro svoje zvláštní potřeby musí ještě hlouběji propracovávati metodiku jazykového vyučování, nežli se dělo dosud. V posledních letech vychází o tom mnoho úvah a návrhů u nás i za hranicemi. Většinou se doporučuje, aby se kandidáti filologické profesury na obchodních a podobných školách seznámili s vědami hospodářskými. To jsou sice dobré rady, ale nemíří k jádru otázky. Sebe lepší věcné znalosti odborné nemusí ještě postačiti k řešení otázek, které se naskytnou při odborném vyjadřování v jazyku mateřském a zvláště pak v jazyku cizím.

Na obchodní akademii se žáci učí vésti obchodní korespondenci, rozuměti novinářským článkům, zvláště hospodářským, obchodním listinám, předpisům a zákonům v několika řečech. Učí se tedy v příslušných řečech atd. nejen běžnému jazyku dorozumívacímu a jazyku literárnímu, nýbrž i odbornému jazyku hospodářskému, který má svůj zvláštní slovník, svoje slohové zvyklosti, svou normu. V této práci se pokračuje na vysoké škole obchodní, která dává důkladnější poučení a cvičí vyšší stupeň praktické znalosti jazykové a kromě toho, jak to již spočívá v samé povaze vysokoškolského studia, seznamuje s linguistickou metodologií, snaží se o teoretické osvětlení celého oboru vědního. Taková činnost těch, kdo působí na jazykovém oddělení vysokých škol obchodních, se stýká s linguistickým badáním universitním; má však ještě úkol speciální, totiž podrobně teoreticky zkoumati dané národní jazyky v jejich určitém úseku, který se týká života hospodářského. Takovému badání bylo v Německu dáno jméno hospodářská linguistika. Jazykozpyt pěstovaný učiteli universitními a středoškolskými může věnovati problémům hospodářské linguistiky zájem toliko podružný; připadá tudíž tento úkol po výtce školám, jež se zabývají hospodářským životem v celém jeho rozsahu, to jest školám obchodním a zvláště jejich filologům.

O metodách hospodářské linguistiky nebylo dosud u jejích pěstitelů ani přibližné dohody. Jedni zdůrazňovali historický postup podle vzorů universitních, převážně orientovaných historicky. Jiní přihlíželi více k didaktickým potřebám školním a uváděli jazykové studium v závislost na vědách obchodních a hospodářských. Opět jiní se zabývali jazykovými zvláštnostmi, které poskytují zajímavé výhledy do kulturního života a odlišného myšlení a povahy jednotlivých národů. Ukázky všech těch směrů byly zastoupeny ve sborníku „Zur Wirtschaftslinguistik“, vydaném E. Messingem v Rotterdamu 1932.

Je v tom bohatství podnětů k další práci, ale zároveň i jakási metodická zmatenost. Soudím, že se v hospodářské linguistice dobereme jistějších vodítek jen tehdy, nebudou-li se do ní přenášeti metody z jiných věd na př. z hospodářských nebo z kulturního národopisu a podobně. Hospodářský jazyk musí býti zkoumán nejprve s hlediska čistě linguistického, a to metodami, které jsou pro náš daný úkol nejvhodnější. Potřebujeme, aby vědecky popsán hospodářský jazyk a stanoven jeho vývoj, zvláště v době současné. Zde nám přímo vychází vstříc dnešní směr linguistiky strukturální a funkční, který učí, že se jazykový systém diferencuje podle prostředí, v kterém se mluví, a podle účelu, za kterým se mluví. Tak vznikají různé skupinové a funkční jazyky, které mají každý svůj usus a normu. Jazyk hospodářský je právě jedním z těchto jazyků funkčních.

Tak nám funkční linguistika ukazuje cestu, jak postaviti zkoumání hospodářského jazyka na širší vědeckou basi; totiž metodicky uvědomělým pozorováním, jak který národní jazyk slouží a přizpůsobuje se potřebám hospodářského života. Při vymezování hospodářského jazyka a určování jeho charakteristických rysů nekoná potom hospodářská linguistika práci úzce speciální, vždyť podle zásad strukturálního jazykozpytu nemůžeme charakterisovati některý funkční jazyk sám o sobě, nýbrž jen tak, že ukážeme jeho místo v celkové soustavě jazykové a stanovíme jeho poměr k ostatním složkám systému.

[55]Nemůžeme proto připustiti, že by byla zvláštní hospodářská linguistika s metodami odlišnými od linguistiky obecné (jak to hlásali nebo praktikovali někteří němečtí pracovníci, na př. Messing). Naopak, pokud dnešní jazykozpyt zjišťuje, jak se kterých jazykových prostředků využívá k vyjádření různých funkcí, ukazuje tím výhodné a spolehlivé metody, které lze aplikovati i na probadání jazyka ve funkci hospodářské. A zase výsledky prací o problémech hospodářského jazyka mohou býti podnětné i v jiných odvětvích linguistiky.

Takový je v hlavních rysech směr hospodářské linguistiky, jak je pojímána na Vysoké škole obchodní v Praze. Některé práce v tomto duchu byly již uveřejněny. Pracovní pole je tak široké, že profesoři-filologové všech druhů obchodních škol i kandidáti takové profesury, linguisté i praktikové, mající o věc zájem, mohli by tu dobře společně pracovati.

Již na prvním stupni práce, ve vymezení a třídění hospodářského jazyka, otvírá se množství problémů. Je třeba stanoviti, v kterých stylistických typech se hospodářský jazyk realisuje, od reklamy a korespondence, hospodářské žurnalistiky a bursovní hantýrky atd. až po řeč vědeckých děl a zákonů. Také je třeba věděti, s kterými jazyky funkčními sousedí nebo se i směšuje. Tím obtížnější je další stupeň, charakteristika jednotlivých typů, a to nikoli jen ojedinělých úseků pro sebe, nýbrž ve srovnání s odpovídajícími nebo kontrastujícími typy jak z jazyka hospodářského, tak z jiných jazyků funkčních.

Již výsledky počátečních prací v tomto směru mají také značný význam didaktický a uplatňují se v jazykovém vyučování. Kdo hledá vhodnou cestu k řešení praktických jazykových potřeb na obchodní škole i v hospodářském životě, musí uznati, že nelze dosáhnouti úspěchu bez racionálního postupu a teoretického promyšlení.

Slovo a slovesnost, ročník 1 (1935), číslo 1, str. 54-55

Předchozí Roman Jakobson: K časovým otázkám nauky o českém verši

Následující Leontij Kopeckij: Vančurova hospodářská linguistika