Ještě k českým opsaným tvarům slovesným

František Trávníček, František Kopečný

[Chronicles]

(pdf)

Ещё о чешских описательных формах глагола / Nouvelles remarques sur les formes périphrastiques verbales en tchèque

1. Co se týče tvarů A (psal jsem) a B (jsem chválen), mám podle Kopečného patrně pravdu z hlediska poznávacího, ale sám prý uznávám potřebu rozlišení z hlediska morfologického. Ano, tyto tvary se morfologicky rozlišují, ale nepodstatně. Kopečný přeceňuje rozdíly mezi nimi tak, že vlastně popírá jejich stejnou poznávací povahu, ačkoli ji se mnou teoreticky uznává.

2. Snažím prý se rozdíly mezi tvary A a B zmenšit tím, že vykládám jejich historii. O něco dále praví Kopečný: »T. se domnívá, že je možno historickým výkladem jevu změnit hodnocení jevu podle jeho dnešní povahy. Ale to není možné.« Plně souhlasím s Kopečným, že to není možné, ale nechápu, z čeho můj názor o možnosti toho vyvozuje. Sledováním historického vývoje tvarů A a B nezmenšuji rozdíly mezi nimi, nýbrž naopak, dnešní rozdíly mezi nimi vysvětluji. Ty zajisté nevznikly dnes, nýbrž jsou výsledkem dlouhého vývoje. Tento historický vývoj však přesvědčivě dokazuje, že nejde o rozdíly podstatné, jak by chtěl Kopečný. Právě nedostatek historického zření vede Kopečného k přeceňování rozdílů mezi nimi.

Souhlasím s Kopečným v tom, že »čas není přímou příčinou vývoje«, ale obrací-li se proti mně, mohu prostě konstatovat, že nic podobného ve svém článku netvrdím.

3. Na konci svého článku napsal Kopečný toto: »Halucinace, vzniklá v prvních počátcích kritického a srovnávacího mluvnictví, která si namlouvala vidět v českém praereritálním tvaru tvar složený z »příčestí« a »pomocného slovesa«, zabránila na dlouho vidět správný stav věcí«. A já jsem k tomu poznamenal toto: »Příčestím (Mittelwort) nazval psal opsaného préteria Dobrovský a tak je nazývá i Gebauer. Sotvakdo bude následovat Kopečného v tom, aby mluvil o halucinacích těchto dvou jazykozpytců. Toto znevažování jejich práce zaráží tím více, že se Kopečnému nepodařilo ani dokázat »ostrý rozdíl« mezi opsaným préteritem a ostatními opsanými tvary, ani postihnout myšlenkovou a mluvnickou podstatu opsaných tvarů vůbec.

Kopečný k tomu nyní praví, že by ho mrzelo, kdyby jeho závěrečný odstavec … »měl být chápán tak, jak ho pochopil akad. Trávníček, totiž jako výraz neúcty k našim velikánům Dobrovskému a Gebauerovi«. A ujišťuje, že si jich »převelice váží«. Že jde o nepochopení z mé strany? Domnívám se, že nejsem sám, kdo v této věci nemůže Kopečného pochopit: váží prý si našich velikánů, ale jejich mínění, s kterým nesouhlasí, označuje za halucinace. Vážíme-li si práce našich velikánů a vůbec jiných pracovníků, neprohlašujeme jejich názory za halucinace, nýbrž za výsledek poctivého zkoumání, a to i tehdy, ukáží-li se časem nesprávné. To je přirozený běh lidského poznání.

Připomínám Kopečnému, že »halucinacemi« svému názoru váhy nepřidá. Ani ne tím, obrací-li věc takjako kdybych já žádal »víru v neomylnost« našich velikánů. Nic podobného z mého odmítnutí jeho halucinací nevyplývá; ani ne z celé mé dosavadní práce. Praví-li Kopečný, že »nejtrpčí úděl je, když je třeba hájit pravdu i proti učiteli«, staví se do falešné trpitelské pózy.

František Trávníček

 

Akademik Trávníček má pravdu, že výrazu »halucinace« bylo užito v závěru mého článku nevhodně. Uznávám, že v odborném článku je třeba formulovat i v zanícení myšlenky klidně, věcně a uváženě, tak jak to dokazují samy hořejší řádky mého učitele.

F. Kopečný

Slovo a slovesnost, volume 20 (1959), number 1, p. 80

Previous Karel Horálek: K dějinám teorie překládání

Next Pavel Novák: K otázce obecného významu gramatických jednotek