Retrográdní slovníky

Jitka Štindlová

[Discussion]

(pdf)

Ретроградные словари / Dictionnaires rétrogrades

Podstata retrográdního slovníku záleží v tom, že se slova, obsažená v jistém slovníku nebo v jistém archívním materiálu, seřadí sice abecedně, ale postupuje se od konce slov. Tím vznikne index slov, který nazýváme retrográdním slovníkem. (Měli bychom tedy spíše mluvit o retrográdním indexu slov.) V něm slova stejného zakončení, stejného tvoření (pokud jde o sled od konce slov) jsou pohromadě.

Jisté je, že takovýto index slov řazených od konce nemá význam pro širokou veřejnost, ale je velice platnou pomůckou pro odborníky, lingvisty. Ve výjimečných případech je vyhledáván i laiky; vidí v něm např. jakýsi gradus ad parnassum, umožňující vyhledání rýmujících se výrazů. V západním Německu je pak v retrográdním slovníku ruštiny spatřován materiálový podklad pro rozluštění klíčů ruských šifrovaných zpráv, neboť dává možnost vyhledat vylučující se výrazy.

Sestavení retrográdního slovníku je práce mechanická, pro člověka však velice pracná a namáhavá. Moderní technické prostředky mechanizace a automatizace jsou schopny retrográdně seřadit slovník rychle a přesně, bez vytváření speciálního archívního materiálu sloužícího jen pro tento účel, jako je tomu při dosavadním způsobu zpracování.

Myšlenka retrográdního slovníku je poměrně stará a nezrodila se snad až s moderními technickými prostředky. Mnoho takových slovníků bylo pracně sestaveno, mnoho jich existuje jen jako interní pomůcka jednotlivců nebo institucí, některé však byly i publikovány.

[271]Nejstarší z publikovaných retrográdních slovníků mně známých je slovník védský z roku 1873.[1] K jeho sestavení vedly důvody praktické — usnadnit čtení, neboť pro toho, kdo tento jazyk plně neovládá, je problémem hranice jednotlivých slov; první a poslední slabiky slov splývají a čtení odzadu ve skutečnosti napomáhá najít začátek slov.

V roce 1904 vyšly dokonce dva retrográdní slovníky — latinský a staroíránský.[2] Pak po dlouhé přestávce vyšel r. 1944 retrográdní slovník řecký, později slovník staroslověnský.[3]

Teprve r. 1957 vyšel první retrográdní slovník moderního jazyka, a to rumunštiny.[4] V poslední době byly v Německu vypracovány dva retrográdní slovníky ruštiny, v NSR v redakci Maxe Vasmera a v NDR v redakci H. H. Bielfeldta.[5]

U nás v Československu existuje několik ukončených retrográdních slovníků. V Ústavu pro jazyk český ČSAV byl sestaven rozsáhlý nepublikovaný retrográdní slovník získaný z devítisvazkového Příručního slovníku jazyka českého. V Československo-sovětském institutu ČSAV byl rovněž vypracován, ne však publikován, retrográdní slovník ruštiny. Jeho rozsah je shodný s Bielfeldtovým slovníkem, tj. byl sestaven na podkladě slovní zásoby Ušakovova a Ožegovova slovníku ruského jazyka. Pro práce na srovnávací mluvnici rusko-české byl na tomto pracovišti sestaven i retrográdní slovník z Vášova-Trávníčkova Slovníku jazyka českého.

Na konkrétních případech retrográdně řazených slovníků je zajímavé to, že se až dosud vždy omezovaly jen na zachycení hotových lexikálních děl, že tyto slovníky (indexy) nevznikaly současně se shromažďováním materiálu. To určoval dosavadní způsob zpracování, který vylučuje jakoukoli průběžnou kontrolu stavu jeho jednotlivých fází a konečné úplnosti materiálu.

Charakteristická je také skutečnost, že se až do poslední doby (do r. 1957) vypracovávaly především jen retrográdní slovníky mrtvých jazyků. Dlouho se jen u nich viděla potřeba a možnost získat tímto řazením slov spolehlivý a vyčerpávající materiál pro jazykovou analýzu.

Tím, že se retrográdní řazení slov omezovalo na slovní zásobu mrtvých jazyků, funkce a možnosti retrográdního řazení se zdaleka neuplatnily. Retrográdní slovník byl zbaven svého aktuálního významu, nesledoval např. živou produktivitu typů tvoření slov ještě neuzavřených, nevyčerpaných skupin. Nemohl být aktivním rádcem pro praktické úkoly slovotvorné, dnes zvláště naléhavé na úsecích nově se tvořícího odborného názvosloví, apod.

Retrográdního seřazení slov se může plně využít tehdy, použije-li se při jeho sestavování moderních technických prostředků. Stroje tuto práci provedou nejen rychle a přesně a bez [272]vytváření speciální excerpce, ale i umožní, aby takto řazený materiál byl připraven pro řešení i úkolů jiných;[6] jsou schopny kombinovat a konfrontovat formální charakteristiky slov s hledisky sémantické, stylistické nebo slovotvorné charakteristiky.

Zpracování retrográdního slovníku pomocí strojů, pokud by nebylo omezeno jen na ojedinělé jazyky, by dávalo nebývalé možnosti k vědecké práci v oboru srovnávacího studia. V případě, že by byly retrográdní slovníky sestaveny mechanograficky pro řadu jazyků, staly by se pevným základem srovnávání jazyků, a to především jazyků stejného typu, jedné skupiny, např. slovanské, románské, dnešní flektivní evropské jazyky apod. Bylo by totiž možno konfrontovat nejrůznější kritéria formálního vyjádření s hledisky významovými a stylistickými. Ovšem základním předpokladem takovýchto podkladů pro srovnávání by byla těsná spolupráce všech středisek pracujících pomocí moderních strojních prostředků.

Možnosti srovnávacího studia jazyků na materiálu zpracovaném technickými prostředky by se ještě zvětšily, kdyby byl standardizován základní kód pro evropské jazyky společné abecedy u všech strojů na děrné štítky i samočinných počítačů a kdyby bylo možno vzájemně reprodukovat údaje ze štítků dvou existujících systémů strojů na děrné štítky. Tak by totiž bylo možno levně získat reprodukce (kopie) nejrůznějších sbírek dokladů z různých jazyků a tento materiál by pak bylo možno přímo pomocí strojů konfrontovat.

Slovo a slovesnost, volume 21 (1960), number 4, pp. 270-272

Previous Blanka Borovičková, Jiřina Novotná: K použití strojů na děrné štítky pro výběr slovních tabulek při zkouškách srozumitelnosti

Next Miloš Dokulil: K diskusi o zásadách našeho pravopisu