Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Zasedání Mezinárodní edičně textologické komise v Praze

Zdeňka Havránková

[Chronicles]

(pdf)

Заседание Международной издательской и текстологической конференции в Праге (1965) / Séance de la Conférence internationale de textologie et d’édition à Prague

Společné zasedání Mezinárodní edičně textologické komise při Mezinárodním komitétu slavistů a Československé edičně textologické komise, které se konalo v Praze ve dnech 27.—29. září 1965, prokázalo vzrůstající rozvoj a význam textologie ve všech oblastech historického i kritického literárněvědného bádání.

Vynikající účastníci zahraniční z SSSR (D. S. Lichačev), z Polska (K. Górski, J. Krzyżanovski), z Jugoslávie (R. Lalić), z Maďarska (P. Király) a řada dalších účastníků cizích i československých přispěli v referátech i diskusních příspěvcích bohatou měrou k upřesnění a prohloubení mnoha základních problémů textologických. Ukázala se možnost i nutnost nových přístupů k jejich řešení a tím i nové perspektivy pro rozvoj textologie.

Základním tématem byla analýza pojmu kanonický text a nový pohled na jeho hodnocení a vypracování. Této analýzy se týkal už úvodní referát Zb. Golińského (Co je třeba rozumět pod pojmem kanonický text). D. S. Lichačev rozvinul ve své přednášce o úloze estetického hodnocení při přípravě kanonického textu literárního díla myšlenku K. Górského o „poslední tvůrčí vůli autora“, která přísně odděluje textové změny vycházející z tvůrčího záměru autora od změn, které byly způsobeny důvody jinými, ležícími mimo tvůrčí záměr autora. Pro stanovení závazného textu uměleckého díla Lichačev navrhuje uznat za vedoucí princip hodnocení kritéria estetická a dospívá k závěru, že při přípravě kanonického textu je nutno především respektovat „poslední umělecký záměr“ autora a ve všech sporných a nejasných případech se řídit kritériem estetickým jako vedoucím. Tuto nadřazenost estetického kritéria nad ostatními ještě dále rozvinul a zdůraznil Mik. Bakoš.

Problém kanonického textu, jeho vypra[186]cování a vztah k variantám byl obsahem řady referátů a diskusních příspěvků i ostatních účastníků konference, zahraničních i našich. Z nich zvlášť důležitý byl referát K. Górského, který na základě své dokonalé znalosti díla Mickiewiczova osvětlil důležitost využití autografu pro revizi autorizovaného vydání. K problému definice textu a k vypracování kanonického textu se v diskusních příspěvcích vyslovili i R. Lalić a F. Vodička; potěšitelný byl myšlenkový přínos k této problematice našich mladých pracovníků z oboru textologie, J. Kolára, B. Štorka a M. Červenky.

Bohatá diskuse se rozvinula zvláště k vývodům Lichačevovým. Některé potíže při konkrétní aplikaci jeho myšlenky vyplývaly z diskusních příspěvků K. Horálka, J. Daňhelky, z referátu B. Skřečka (o kombinování textů) i z dalších diskusních příspěvků. Ukázalo se, že užití kritéria estetického jako převažujícího principu při hodnocení kanonického textu vyžaduje zpřesnění a pokud možno objektivní vymezení tohoto kritéria.

Velmi cenná a materiálově podložená byla část konference, věnovaná medievalistice. Příspěvky J. Hrabáka (zda je třeba usilovat o určení archetypu nebo ne), O. Králíka (o textu archetypu a proměnách textu) a F. Svejkovského (o interpretaci textů středověkého divadla z hlediska textologie) přinesly na základě konkrétní ediční praxe mnoho teoretických aspektů k řešení textologické problematiky a otázek medievalistické literatury vůbec.

Nově byly do programu konference zařazeny otázky textologie slovanského folklóru. Referáty E. Paulinyho, K. Dvořáka a J. Krzyżanovského spolu s diskusí ukázaly, jak široké pole působnosti je otevřeno textologii i v této oblasti a kolik práce právě zde textology čeká.

Poslední den pražské textologické konference projednávala komise otázky realizace a plnění úkolu — vypracování soupisu fondů slovanských rukopisů —, jehož vedením je pověřena československá edičně textologická komise. — Byl také naznačen další plán práce mezinárodní edičně textologické komise, zejména na úkolech, které vyplynuly z referátů a diskusí. Jako nejdůležitější se ukázalo řešení těchto otázek a úkolů: Co je text? Jaké jsou úkoly textologie vůbec a textologie folklóru zvláště? Jaké jsou možnosti dnešního použití i sjednocení znaků při vydávání literárních památek? Jak realizovat katalogy fondů?

Tyto úkoly mají být v zásadě programem příštího zasedání textologické komise, jež se uskuteční pravděpodobně v tomto roce v Lipsku.

Základní referáty na konferenci přednesené jsou uveřejněny v 1. č. letoš. ročníku České literatury, tam také F. Svejkovský podrobně zpracoval obsah diskusí.

Průběh a úroveň tohoto pražského zasedání, které probíhalo za předsednictví prof. K. Górského, předsedy Mezinárodní edičně textologické komise, a prof. F. Vodičky, předsedy Československé edičně textologické komise, bylo hodnoceno všemi účastníky jako dosud nejlepší. Potvrdilo na jedné straně opodstatnění a správnost nastoupené cesty a na druhé straně otevřelo nové perspektivy pro práci další.

Slovo a slovesnost, volume 27 (1966), number 2, pp. 185-186

Previous BHk (= Bohuslav Havránek): Hussiana

Next Oldřich Uličný: Konference o výzkumu mluvené podoby spisovné slovenštiny