Časopis Slovo a slovesnost
en cz

O aktuálním členění experimantálně

Ludmila Uhlířová

[Chronicles]

(pdf)

Об актуальном членении экспериментально / Traitement de l’articulation actualisée de la phrase par une méthode expérimentale

Kniha O. B. Sirotininové Porjadok slov v russkom jazyke[1] je důkladným funkčním rozborem ruského slovosledu. Je rozdělena do šesti kapitol podle hlavních typů syntagmat: atribut a určovaný člen, predikát a přímý objekt, predikát a nepřímý objekt spolu s příslovečným určením, subjekt a predikát, části predikátu verbonominálního; poslední kapitola shrnuje úlohu slovosledu v organizaci věty. Kniha si plně zaslouží pozornosti.

1. Autorka samostatně rozpracovává koncepci komunikativního členění věty: kromě toho, že rozlišuje v každé větě základ (dannoje) a jádro (novoje), určuje ještě u každého členu, popř. slova stupeň jeho komunikativní důležitosti. Tento pojem je velmi blízký Firbasovu pojetí stupně výpovědní dynamičnosti. Firbasovy práce však autorka přímo nezná, z české literatury slovosledné cituje pouze jeden článek Danešův,[2] jinak vychází z Krušeľnické a Raspopova. Ač nedospívá k tak systematickému rozboru sémantického činitele aktuálního členění jako Firbas nebo Adamec,[3] přece řada sémantických pozorování v knize je. Za hlavní slovosledný činitel považuje vedle činitele komunikativního i činitel gramatický (a v tom polemizuje s Danešem).

2. Materiál k rozboru poskytla autorce beletrie a styl odborný i jazyk mluvený, a to stylizovaný (přednášky) i běžně mluvený (nepřipravené projevy z prostředí intelektuálů); celkem bylo zpracováno 15 km magnetofonových pásků (při rychlosti 19,5 cm/sec). Je velkou předností, že materiál z jednotlivých stylů zkoumá autorka odděleně a přináší tak cenné poznatky stylistické, zejm. z oblasti mluveného jazyka.

3. Je to jedna z ojedinělých prací, v nichž se zkoumá slovosled a aktuální členění experimentálně: pomocí oscilografu byla měřena délka (v m/sec) a intenzita (v mm) výslovnosti slova v závislosti na pozici a komunikativní funkci, a to v kontrolních větách, které podle pokynů autorky namluvili diktoři. Např. v kontrolní větě ty kupila tort se zkoumala výslovnost slova tort. Bylo zjištěno, že je-li toto slovo ve větě jádrem, je delší, než není-li jádrem. Je-li jádrem jiné slovo, je delší, stojí-li před jádrem (typ ty tort kupila), než stojí-li za ním (typ ty tort kupila). Není-li slovo tort jádrem, je delší, předchází-li před slovesem, než následuje-li za ním. Experimenty též ukázaly, že směrem ke konci věty se snižuje intenzita výslovnosti, a to u diktorů (asi 2%) i v živé řeči (asi 3×). Např. ve větě budem kopať zemlju i sažať cvety bylo snížení z 12 na 2 mm. Tyto výsledky jsou zajímavé i přesto, že neznáme některé okolnosti experimentu — nejsou totiž popsány instrukce dané diktorům (zda šlo o výslovnost klidnou nebo měli za úkol zdůraznit některé slovo) a není zcela jasné, zda pod pojmem logický přízvuk (logičeskoje udarenije), který je definován jako „zesílený frázový přízvuk“ (a tento pojem již přesně vymezen není), chápe se „větný“ přízvuk či důraz.[4] Para[213]metry oscilografického zařízení nejsou uvedeny, a nelze tedy posoudit ani jeho technickou spolehlivost.

4. Metodologickým přínosem je spojování funkčního a kvantitativního (statistického) přístupu. Pracuje se s absolutními a relativními četnostmi, zjištěnými z materiálu velmi rozsáhlého, pro nehomogennost materiálu (značné rozptyly) se autorka další statistické analýze brání.

Monografie Sirotininové je kniha metodologicky velice podnětná, přináší řadu nových výsledků a je psána úsporně a věcně. Patří mezi nejzajímavější práce o ruském slovosledu.


[1] Izdateľstvo Saratovskogo universiteta 1965, 170 s. Knihu recenzoval P. Adamec v ČsRus 12, 1967, 110—112.

[2] F. Daneš, K voprosu o porjadke slov v slavjanskich jazykach, IV. mezd. s’jezd slavistov, Materialy diskussii, t. 2, AN SSSR 1962, 253.

[3] J. Firbas, From Comparative Word-Order Studies, BSE 4, 1964, 111—128; P. Adamec, K úloze sémantiky při slovosledu, SlavPrag 1962, 297—300.

[4] Podobné výsledky přinesl experiment jiné sovětské badatelky I. G. Torsujevové (Opredelenije jazykovych funkcij komponentov intonacii. Učennyje zapiski I MGPIIJ 37, 1966, 344—364); zkoumala vztah mezi aktuálním členěním (rozlišovala základ, přechod a jádro) a složkami intonace (intenzitou, melodickým vrcholem, tónovým rozpětím, melodickým rozdílem dvou sousedních slabik a délkou slabiky), a to na materiále jazyků románských. Výsledky pokusů zpracovala na intonografu statisticky (pomocí koeficientu korelace).

Slovo a slovesnost, volume 29 (1968), number 2, pp. 212-213

Previous Petr Sgall: Nová kniha I. I. Revzina

Next Jaromír Povejšil: Kniha o doplněních určitého slovesa v němčině