dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Kniha o substituci a substitutech v americké angličtině

Naděžda Svozilová

[Chronicles]

(pdf)

Книга о субституции и субститутах в американском английском языке / Ouvrage sur la substitution et les éléments substitués en américain

V Moutonově edici Janua linguarum (velká řada) vyšla v minulém roce monografie Ruth Crymesové Some [443]Systems of Substitution Correlations in Modern American English (The Hague 1968, 187 s.). Ačkoli je tato práce tematicky i metodologicky spjata zejména s americkou lingvistikou, může přinést mnoho podnětů i pro nás: uplatňuje nový, byť dílčí pohled na jeden ze stále otevřených jazykových problémů — zkoumá jednu z funkcí zájmen a některých dalších jednotek zájmenům funkčně příbuzných.

Cílem studie, jak si jej vytkla sama autorka, je identifikovat tzv. substituty v americké angličtině (jsou to slova a slovní spojení jako he, she, it, one, do so, thus, there, such aj., nikoli však např. I, you, we) a popsat je jako složky tzv. substitučních systémů v jazyce. Cíl takto formulovaný napovídá, že nejde ani tak o významy jednotlivých substitutů, jako spíše o jejich účast ve vyšších jednotkách. Skutečně se také substituce v práci považuje — v bloomfieldovsko-pikeovské tradici — za gramatický vztah a substitut za gramatickou jednotku (za tagmém v pojetí K. L. Pikea). Rámec výzkumu je tedy syntaktický. Základní snahou autorky je charakterizovat na větné rovině vlastnosti jak substitutů samých, tak i těch výrazů a konstrukcí, za něž je substitutů — podle autorky — v textu užito; zkoumají se tedy substituty i jejich potenciální koreláty. (V tom má právě práce Crymesové velkou přednost proti dosavadním úvahám o substituční funkci zájmen: existence této funkce — viděná ovšem dosud většinou v oblasti sémantické, nikoli syntaktické jako u Crymesové — buď se hájila, nebo odmítala, aniž se přesně uvádělo, za co by to byla substituce. — I když i danému autorčinu pojetí substituce lze leccos vytknout, podstatné je, že jí toto pojetí umožňuje vyslovit o některých zájmenech a dalších příbuzných jednotkách poznatky, které dosud nebyly vysloveny.)

Toto zkoumání se děje na bázi tzv. sektorové analýzy věty, tj. metody představené Robertem L. Allenem v jeho knize The Verb System of Present-Day American English, The Hague, Mouton 1966; je to analýza poněkud podobná analýze větněčlenské, hlavní pozornost se však věnuje větné pozici jednotlivých členů (to zřejmě souvisí s charakterem anglického slovosledu). Poziční hledisko — princip externí distribuce — se kombinuje s hlediskem interní konstituence, tj. s rozborem podle toho, jde-li o jednotlivé slovo, spojení slov (např. předložkový výraz), o frázi, o vedlejší větu. — Metodou sektorové analýzy, přizpůsobené charakteru materiálu, pracuje autorka v celé studii; výsledkem je detailní, velmi pregnantní popis všech možných větných pozic a konstrukčních typů, kde mohou fungovat jednotlivé jazykové jednotky z třídy zájmen a některé další.

Autorka rozlišuje — rovněž podle R. L. Allena — dva základní typy substituce: substituci primární a substituci sekundární. Primární substituty nejsou přítomny ve výrazu nebo konstrukci, které nahrazují (replacers; jde většinou o zájmena); sekundární substituty se odvozují od elipsy a vyskytují se ve výrazu nebo konstrukci, které nahrazují [representers; jde většinou o pomocné sloveso, zejm. do, nebo o spojení pomocného slovesa s některým zájmenem: do so, do this, do it apod., např. He said he would win, and he did (= did win), too.]

Substituční korelace (vztah substitutů a těch gramatických jednotek, které — potenciálně — nahrazují) autorka popisuje ve třech skupinách, v podstatě podle větných pozic, v kterých se ten který substitut a jeho korelát vyskytuje. Tak dostáváme systémy nominálních, predikativních a modifikačních substitucí. Právě v této rovině se provádí konkrétní analýza jednotlivých substitutů a zde nacházíme mnoho bystrých postřehů i o některých jejich významových rysech (např. u substitutů formálně signalizujících významy, jež nejsou signalizovány jednotkami, které nahrazují — rod, životnost aj.).

Práce R. Crymesové si položila určitý úkol a tento úkol beze zbytku plní. Otázky širšího dosahu, které s daným tématem souvisejí — proč se vůbec substitutů používá, kdy se jich užít nemůže, proč se za substituty považují právě ty a ne [444]některé jiné nebo další jednotky (kde je hranice mezi substituty a ostatními gramatickými jednotkami) apod. — jsou dotčeny jen letmo nebo vůbec ne; jistě zejména proto, že plná odpověď na ně není při zvolené metodě analýzy ani možná. — V naší tradici je ovšem trochu nezvyklé považovat vztah skutečně užité jednotky a jednotky nepřítomné, potenciální za gramatický vztah. Je však zřejmé, že substituce jako syntaktický vztah by byla přijatelnější než jako vztah referenční, vztah k antecedentu nebo dokonce k mimojazykové skutečnosti, jak bývá také někdy vykládána. (Rozdíl mezi substitucí a referencí autorka demonstruje na příkladu There’s a chair over there — take it; it odkazuje k a chair over there, ale nahrazuje the chair over there.)

Kniha o substituci a substitutech v americké angličtině je cenným příspěvkem k bádání o třídě slov označovaných tradičně jako zájmena a některých dalších — i pro naši lingvistiku, kde se zatím spíše uplatňuje hledisko referenční a zřetel k funkcím v promluvě, zejména při výstavbě nadvětných útvarů. Práce Crymesové však poskytuje i možnost konfrontace např. s případným výzkumem místa zájmen ve struktuře české věty: jistě tu bude situace základně jiná vzhledem k rozdílnému slovosledu; rovněž třeba rozložení substitučních typů asi bude dost odlišné. Přesnou odpověď by ovšem mohla dát až detailní studie pojatá obdobně jako práce R. Crymesové.

Slovo a slovesnost, volume 30 (1969), number 4, pp. 442-444

Previous Emanuel Michálek: Nová monografie o bohemismech v nejstarší polštině

Next Jiří Kraus: Příspěvek k vztahu jazyka a myšlení