Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Jihoamerický autor o teorii grafů v lingvistice

Ladislav Nebeský

[Chronicles]

(pdf)

Южноамериканский автор о теории графов в лингвистике / Un auteur de l’Amérique du Sud sur la théorie des graphes en linguistique

Teorie grafů je poměrně mladý obor matematiky, který i v lingvistice nalézá široké pole aplikací. To také ukazuje knížka E. Zierera The Theory of Graphs in Linguistics (Janua Linguarum, Series Minor 94, Mouton, The Hague-Paris 1970, 62 s.). Rozsahem a strukturou není nepodobná knížce o teorii množin, na níž se Zierer autorsky podílel.[1]

Ziererova knížka o teorii grafů v lingvistice je rozčleněna do pěti oddílů. V odd. A (Základní pojmy) je graf zaveden jako jistý druh obrazce. V odd. B (Teorie grafů a teorie množin) se graf definuje znovu, tentokrát na množinovém základě; některé definice autor neopakuje. Oddíly C a D mají podobný ráz jako B. O odd. C vypovídá jeho název Grafy a matice, v odd. D (Další pojmy týka[261]jící se grafů) se definují některé pojmy související se vzdáleností uzlů, dále sítě, abstraktní automaty a Markovovy řetězce. V odd. E (Další příklady užití teorie grafů v lingvistice) se již nové pojmy nezavádějí.

Většina předvedených pojmů se týká orientovaných grafů (directed graphs), což autor někdy výslovně neříká. Některá místa jsou formulována dosti nejasně; např. část 14 (stromy) v odd. A nebo část 1 (průměr grafu) v odd. D, srovnáme-li definici s příkladem, který ji má ilustrovat.

Kladem Ziererovy knížky je, že definice pojmů jsou prokládány příklady, v nichž jsou tyto pojmy demonstrovány na velmi pestrém lingvistickém materiálu. Některé z bezmála šedesáti příkladů jsou dosti složité (např. v odd. E). Setkáváme se v nich i s vrcholovým stromem; je škoda, že si autor vlastností tohoto speciálního grafu, který má významné postavení v popisu větné struktury, důkladněji nevšímá.

Teorie grafů jako obor matematiky není ovšem jen souborem definic, ale především vět (teorémů) a jejich důkazů. V knížce se jen místy objevují některá tvrzení a tak ji tedy nelze považovat za úvod do teorie grafů v obvyklém smyslu. Avšak díky způsobu, kterým pojmy této teorie přibližuje lingvistickému čtenáři, je Ziererova knížka užitečná. Ukazuje, že grafy jsou nástrojem, který může nemálo pomoci přesnému vyjadřování jazykových vztahů.


[1] A. Ortiz - E. Zierer, Set Theory and Linguistics, Mouton 1968; srov. ref. L. Nebeského v SaS 31, 1970, s. 89.

Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 3, pp. 260-261

Previous Jan Lehár: O edici Milana Kopeckého Staří slezští kazatelé

Next Jana Ondráčková: VII. mezinárodní kongres fonetických věd v Montrealu (22.—28. 8. 1971)