VII. mezinárodní kongres fonetických věd v Montrealu (22.—28. 8. 1971)

Jana Ondráčková

[Chronicles]

(pdf)

7-ой международный конгресс фонетических наук в Монтреале / Septième Congrès International des Sciences Phonétiques tenu à Montréal (1971)

Na 6. mezinárodním kongresu fonetických věd, který se konal r. 1967 v Praze,[1] byla pro svolávání kongresů stanovena pauza čtyřletá místo původní tříleté. 7. mezinárodní kongres fonetických věd se uskutečnil v kanadském Montrealu. Od 22. do 26. srpna probíhala zasedání na l’Université de Montréal (s vyučovacím jazykem francouzským), v druhé polovině týdne na McGill University (s vyučovacím jazykem anglickým). Tato skutečnost ilustruje kanadský bilingvismus v praxi.

Presidentem kongresu byl René Charbonneau, proděkan filosofické fakulty a ředitel Fonetické laboratoře montrealské university. V poslední době připravil obsáhlou fonetickou monografii pojednávající o výzkumu fyziologické činnosti mluvidel s použitím zejména metod rentgenografických a rentgenokinematografických. Generálním sekretářem kongresu byl André Rigault, ředitel lingvistické sekce (Department of Linguistics) naMcGillově Universitě. V ČSSR vzbudily zájem jeho práce týkající se akustické kvality přízvuku v češtině. Kongres byl organizačně velmi dobře zajištěn. Účast zejména z evropských zemí byla poněkud menší než na pražském zasedání. Důvod lze spatřovat nejenom ve značně vysokých cestovních nákladech, ale i v tom, že se ve stejném měsíci konala další tematicky příbuzná zasedání.[2]

Kongresová jednání byla rozdělena podle tematických okruhů do pěti sekcí: A. fyziologická a patologická fonetika, B. akustická a percepční fonetika, C. deskriptivní a historická fonetika, D. analýza prozodických rysů a E. fonologie a fonologické modely. Každému z uvedených okruhů byly věnovány dva hlavní třicetiminutové referáty s hodinovou diskusí, pro kterou byly organizačním výborem kongresu předem zajištěny zpravidla tři diskusní příspěvky vybraných odborníků.[3] Deset hlavních [262]referátů uvádíme v pořadí, v jakém byly na plenárních zasedáních předneseny:

Jean-Claude Lafon (Francie), L’émission vocale dans la parole (diskusní příspěvky: A. Abramson (USA), J. Lindqvist (Švédsko) a S. Smith (NSR)). Lafonův referát obsahoval jeho známou kritiku neurochronaxní teorie, která vyznívá (shodně s dnes již klasickými názory) ve prospěch teorie myoelastické. Lindqvist správně konstatoval, že Lafonova pozorování jsou dobře známa; mnohá z nich byla dokonce zpřesněna kvantitativními měřeními (např. při použití vláknové optiky, inversního filtrování, elektrické glotografie a optické glotografie).

Druhým hlavním referátem v první sekci byla přednáška Jany Ondráčkové (ČSSR), Vocal Chords Activity: Its Dynamics and Its Role in Speech Production (diskusní příspěvky: Ph. Lieberman (USA) a A. Sovijärvi (Finsko)). Hlavní myšlenkou přednášky J. Ondráčkové bylo poukázat na důležitost dynamiky činnosti hlasivek v časovém průběhu, na možnosti interpretace glotogramů v hodnotách kvantitativních a kvalitativních změn pohybů glotidy za přirozených fonačních podmínek při použití metod matematické statistiky a na aplikaci experimentálních výsledků základního výzkumu pro objasňování např. některých prozodických rysů konkrétního jazyka.

V sekci pro akustickou a percepční fonetiku přednesl první hlavní referát Perceptual Mechanisms at the First Level of Speech Processing Adrian Fourcin (Velká Británie) a druhý s názvem Numerical Models in the Study of Speech Production and Speech Perception: Some Phonological Implications Björn Lindblom (Švédsko). První referát, k němuž přednesl připravený diskusní příspěvek L. Santerre (Kanada), usiloval o rozlišení pěti hlavních způsobů percepčního mechanismu v první rovině zpracování řečového signálu. Tohoto percepčního mechanismu užívá posluchač k transformaci akustického řečového vstupu ve fonetickou reprezentaci. Ta je nutná pro další uplatnění v rovině fonologické, syntaktické a sémantické. Lindblomův referát patřil podle mého názoru k přednáškám s nejvyšší odbornou úrovní. Lindblom dokáže výsledky experimentu, bohatě fundovaného po stránce materiálové, využít pro výklady jazykového systému. Jeho numerický model vytvořený za účelem akustické specifikace řeči je založen na artikulačních parametrech se zřetelem na známou koartikulaci. Zdá se, že výsledky jeho pokusů mohou do značné míry ovlivnit některé tradiční lingvistické teorie. Diskusní příspěvky přednesli P. Ladefoged (USA), M. Tatham (Velká Británie) a M. Wajskop (Belgie).

Další plenární zasedání bylo věnováno přednášce Pierra R. Léona (Kanada) Où en sont les recherches sur l’intonation? s diskusními příspěvky K. Haddingové (Švédsko) a H. Wodeho (NSR). Přednáška měla poněkud jiný ráz než přednášky předcházející; podávala přehled prací zabývajících se intonační problematikou za posledních deset let. Výsledky těchto prací konfrontoval autor s vlastními zkušenostmi z této oblasti.

Místo hlavního referátu Vladimíra Arťomova (SSSR) Prosody and Intonation přednesl Philip Lieberman (USA) referát On the Evolution of Human Language. Na základě srovnání anatomických poměrů modelu lebky neandertálského člověka s lebkou dnešního dospělého člověka a novorozence dospívá Lieberman k závěru, že neandertálský člověk neměl po stránce anatomické nezbytné podmínky k produkci lidské řeči v jejím plném rozsahu. Není však vyloučeno, že neandertálský člověk měl jisté omezené artikulační schopnosti, což by mohlo naznačovat, že určitá forma „řeči“ existovala.

Herbert Pilch (NSR) přednesl plenární referát na téma La théorie de la phonologie; diskusní příspěvky měli A. Haudricourt (Francie) a B. Malmberg (Švédsko). Pilch zdůrazňoval, že se fonologie řadí do empirických disciplín. Fonologická teorie je podle něho speciální případ vědní teorie. Pro určité aktuální empirické problémy je třeba nových operativních pojmů.

S přednáškou Theoretical Issues in Phonology in the 1970’s vystoupil Morris Halle (USA); diskusní příspěvky přednesli G. Bibeau (Kanada), E. Buyssens (Belgie) a J. Singh (Indie). Referát Halleho se snažil zdůraznit určitou změnu nebo posun v předmětu fonologického bádání, které datuje do období let padesátých. Rozdíl vidí Halle v tom, že se rozšířilo pole fonologického zkoumání. Dnešní fonolog se obírá nejenom stanovením repertoáru fonémů daného jazyka, ale také (a to především) stanovením organizačních principů, systému pravidel a jejich formálních vlastností.

[263]Pod názvem Sources of Inter- and Intra-Speaker Variability in the Acoustic Properties of Speech Sounds přednesl referát Kenneth N. Stevens (USA); S. Emoto (Japonsko), A. Moles (Francie) a J. Lindqvist (Švédsko) měli diskusní příspěvky. Stevens rozlišuje při mluvené komunikaci zásadně dva druhy akustických atributů hlásek. Jedny jsou nezávislé na totožnosti mluvčího nebo na jeho fyziologickém nebo emocionálním stavu. Jsou to ty atributy, které umožňují posluchači dekódovat promluvu jako lingvistické jednotky charakterizující zamýšlené sdělení. Jiné atributy mohou být mluvčím realizovány odlišně při různých příležitostech; mohou vykazovat postřehnutelné variace mezi jednotlivými mluvčími, které jsou závislé na mluvních zvyklostech mluvčích a na anatomických poměrech jejich artikulačních orgánů. Identifikace mluvčího na základě např. spektrografických záznamů ukazuje, že zatímco záznamy stejné promluvy pronášené několikrát v intervalu několika minut jsou velmi podobné, promluvy proslovené při různých příležitostech s přestávkou několika dnů nebo měsíců vykazují naopak takovou variabilitu, že možnost rozpoznání mluvčího nápadně klesá. Stevens dále uvádí důvody (povětšině anatomické), které způsobují značnou variabilitu řečových charakteristik mezi jednotlivými mluvčími (inter-speaker variability).

Posledním plenárním referátem byla přednáška Henryho M. Trubyho (USA) Voice Recognition by Man, Animal, and Machine s diskusními příspěvky D. B. Frye (Velká Británie) a H. Mola (Holandsko). Truby se v referátu soustřeďoval na výsledky vlastního výzkumu identifikace hlasu. Nepodával přehled o současném vědeckém bádání v oblasti identifikace hlasu s přihlédnutím k specifickému zařízení (jako je např. tzv. voiceprinting), ani se nechtěl blíže zabývat interpretací záznamu. Tento způsob analýzy hlasu (stejně jako tzv. cryprinting) má význam pouze v tom případě (jak stále autor zdůrazňuje), dovedeme-li příslušný záznam správně interpretovat. Truby se velice negativně vyjadřoval o subjektivitě hodnocení; podle něho neexistuje nic subjektivnějšího než interpretace výkonu (vokálního nebo jiného) jiným individuem.

Ve své zprávě nehodlám hodnotit referáty, které jsem vzhledem k pěti paralelně probíhajícím sekcím nemohla absolvovat. Výběr navštívených přednášek byl pochopitelně vázán k úkolům řešeným na našem pracovišti. Protože zde nelze uvést soupis všech referátů,[4] upozorním alespoň na některé přednášky známých vědeckých autorit.[5]

Ze sekce A uvádím např. referáty: P. Ladefoged - J. L. De Clerk - R. Harshman, The Control of the Tongue in Vowels; J. Lindqvist, Glottal Articulation of Swedish Consonants; L. Lisker - A. S. Abramson, Glottal Modes in Consonant Distinctions; M. Rothenberg, The Glottal Volume Velocity Waveform during Loose and Tight Voiced Glottal Adjustments; R. E. McGlone - W. R. Proffit, Dynamic Palatography of Selected Syllables; J. F. Lubker - B. Fritzell - J. Lindqvist, Velopharyngeal Function: An Electromyographic Study; aj.

Sekci B reprezentovali např. A. Iivonen, Some Implications and Applications of Using Digital Sound Spectrums; M. Kirstein, Einige akustische Parameter zur Sprecherklassifikation; M. Rossi, L’intensité spécifique des voyelles; M. Wajskop, Identification des occlusives intervocaliques; aj.

V sekci C byly mimo jiné zařazeny tyto referáty G. Francescato, Variabilité phonétique et problématique de la dialectologie; S. Geršić, Die Berechnung der phonetischen Variabilität, ein Beitrag zum objektiven Vergleich phonetischer Texte; aj.

Sekce D byla zastoupena např. těmito referáty: G. Faure, Contribution à l’étude du niveau d’analyse des structures prosodématiques; M. Romportl, Sur la sémantique des moyens de l’intonation; M. Studdert-Kennedy - K. Hadding, Further Experimental Studies of Fundamental Frequency Contours; H. Wode, The Intonation of Questions and Answers in Context Grammar; I. Lehiste, Temporal Compensation in a Quantity Language; A. Rigault - T. Arkwright, Les paramètres acoustiques de l’accent en tchèque; aj.

Pro sekci E byly charakteristické např. tyto přednášky: T. Akamatsu, The Functional Level of Archiphoneme; S. Belasco, The Relation of Acoustic Cues to Distinctive Feature Theory; J. Jonasson, Perceptual Factors in Phonology; A. Avram, Remarques sur la nasalité; J. J. Ohala, Physical Models in Phonology; W. R. B. Annan, Chomsky’s ‚Neutral Position‘ and the Articulatory Base; aj.

Kromě přednášek se konaly volné diskuse, kterým byla věnována dvě pozdní odpoledne. Jejich tematika byla velmi různorodá. Např. [264]teorie fonetiky a fonetických věd, (Onishi - Japonsko),[6] problémy mezinárodní fonetické transkripce (Breckwoldt - USA), neurolingvistika (Hadj-Salah - Alžír), syntéza řeči (Köster - NSR), teorie slabiky (Rosetti - Rumunsko), experimentální studie intonace (Collier - Belgie), generativní gramatika a diachronní fonologie (Ohala - USA), experimentální fonetika a generativní fonologie (Collier - Belgie), fonetická terminologie (Scully - Velká Británie) aj.

Předváděných vědeckých filmů nebylo mnoho. Charakteru ostatních filmů se vymykal dokumentární film natočený během čtvrtého mezinárodního kongresu fonetických věd, který se konal r. 1961 v Helsinkách. Iniciátorem tohoto filmu byl finský fonetik A. Sovijärvi. Po deseti letech má již tento film značnou historickou hodnotu. Další film Sovijärviho demonstruje vhodnost použití aluminiové fólie pro zvýšení kontrastu měkkých částí mluvidel při jejich registraci rentgenokinematografickými metodami. Film A. Molese ze Štrasburku, v kterém se předvádí tzv. langue sifflée, lze ocenit spíše po stránce folkloristické než foneticko-lingvistické. Film Laryngoscopy and Glottography, který ilustruje názorně současnou registraci pohybů hlasivek pomocí nepřímé laryngoskopie a elektrické glotografie za použití rychlostní kinematografie za účelem přesné interpretace glotogramu samého, předvedla J. Ondráčková; účastníci zasedání projevili zájem o kopie tohoto filmu. Z hlediska pedagogického velmi oceňujeme film stockholmského B. Lindbloma a jeho spolupracovníků; film znázorňuje pohyby rtů, jazyka, čelisti a laryngu a jejich akustické rezultáty; byl předveden jako součást Lindblomova hlavního referátu.

Pro účastníky kongresu byla připravena (možno říci již tradičně na fonetických kongresech) stálá výstava lingvistických a fonetických publikací. Někteří účastníci kongresu měli bohužel poprvé v rukou svazek obsahující přednášky minulého fonetického kongresu konaného v Praze r. 1967. (Proceedings of the Sixth International Congress of Phonetic Sciences Held at Prague 7—13 September 1967, Praha, Academia 1970, 1128 s.) Naše nakladatelství Academia bylo tedy zřejmě schopno expedovat uvedené Proceedings dříve než zahraniční koeditor této publikace.

Jako tradiční je také třeba uvést výstavu přístrojů vhodných pro fonetická měření. Nepřekvapí jistě, že zde byla zastoupena známá dánská firma Brüel and Kjaer vysoce kvalitními měřícími přístroji, které dnes patří do základního vybavení fonetických laboratoří. Zájem vzbudil přístroj nazvaný „the laryngoman“, který byl předváděn již v r. 1968 v Paříži na 14. kongresu pro logopedii a foniatrii (stejně jako v Montrealu) G. H. Breckwoldtem z USA; přístroj je typickou audiovizuální pomůckou při vyučování. Z přístrojů demonstrovaných během montrealského fonetického kongresu je nutno zvlášť připomenout zapisovač melodie experimentální fonetické laboratoře university v Torontu. Princip tohoto zapisovače je znám účastníkům pražského intonologického symposia (1970), jehož iniciátorem a předsedou byl M. Romportl. S uvedeným zapisovačem pracují hlavně Ph. Martin a P. R. Léon z torontské university.

V rámci kongresu byla uspořádána zasedání Mezinárodní fonetické společnosti, Americké společnosti pro fonetické vědy a Stálé rady pro pořádání mezinárodních kongresů fonetických věd. Do této Stálé rady byli nově zvoleni: M. Romportl (ČSSR), A. S. Abramson (USA), R. Charbonneau (Kanada) a P. Ladefoged (USA). Profesor S. K. Čaterdží (Indie) byl zvolen do jejího předsednictva. — Pro konání dalšího mezinárodního kongresu fonetických věd v r. 1975 byla přijata nabídka university v Leedsu (Velká Británie).

Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 3, pp. 261-264

Previous Ladislav Nebeský: Jihoamerický autor o teorii grafů v lingvistice

Next Jiřina Novotná: VII. mezinárodní akustický kongres v Maďarsku