dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Soubor syntaktických prací Ivana Lekova

Ludmila Uhlířová

[Chronicles]

(pdf)

Совокупность синтаксических работ И. Лекова / Une collection des travaux syntaxiques de I. Lekov

Péčí nakladatelství BAV v Sofii vyšla r. 1972 útlá knížka s titulem Osobenosti na sintaktičnija tip na slavjanskite ezici (100 s.). Jsou do ní shrnuty stati prof. Ivana Lekova z oboru syntaxe za posledních deset let. Kromě prací publikovaných zde poprvé jsou v ní přetištěny (v jazycích bulharském, ruském a německém) také autorovy články ze zahraničních časopisů a sborníků, které jsou bulharskému čtenáři méně dostupné. Bulharská vědecká veřejnost tak dostává do rukou v jednom svazku šestnáct prací jednoho ze svých předních představitelů, které svou teoretickou šíří a moderností působí na vývoj celé bulharské jazykovědy.

Jak víme, I. Lekov má blízko také k lingvistice československé, zejména k tradicím pražské školy, a je dobrým znalcem prací českých a slovenských jazykovědců, starších a novějších (a hojně je cituje). Je u nás dobře znám osobně i svým dílem a je na místě, abychom přivítali vydání souboru jeho článků.

Obsahem tematicky jednotného sborníku jsou aktuální typologicko-srovnávací problémy syntaktické struktury současných slovanských jazyků. Srovnávací syntax slovanských jazyků stále ještě čeká na podrobné rozpracování z různých metodologických hledisek. I. Lekov se věnuje zejména zkoumání právě takových jevů, kterým bylo dosud v slavistice věnováno ze srovnávacích hledisek méně pozornosti, a studuje je i s ohledem na dynamiku jejich vývoje. Patří k nim např. vztahy mezi syntaktickou a fonologickou rovinou (např. fonologicko-syntagmatická funkce přízvuku a její odraz v pravopise u dvojic se záporovou částicí ne, např. ruské nevozmožnyj - ne vozmožnyj), vztahy mezi paradigmatickou a syntagmatickou osou, konverze syntaktických kategorií, přechody od centra k periférii jazykového systému (doložené výklady o systému předložek) apod. Část statí je věnována slovosledu v slovanských jazycích, zejména tzv. slovosledně podmíněné synharmonii (na polském materiále). Studují se syntaktické jevy charakteristické pro současný vývoj spisovných slovanských jazyků (převaha kontaktního slovosledu nad slovosledem distantním, sémantická aktivizace předložek, využívání rozmanitých forem hypotaxe, ubývání krátkých forem adjektiv a mizení vokativu) a porovnávají se syntaktické prostředky jazyků syntetických a analytických (analytický typ vyvíjí např. vlastní specifické typy syntaktické kondenzace, a to zejména v oblasti mluveného jazyka, které postupně přecházejí do spisovné normy). Do sborníku je zařazeno i několik teoreticko-kritických pojednání o obecných problémech syntaxe. Hodnotí se některé základní syntaktické pojmy a navrhuje se rozlišování pojmů syntagma a syntaxém analogicky k dvojici hláska-foném.

Lekovovy hluboce zasvěcené rozbory nesporně přispívají k rozšíření našich vědomostí o jedné z nejdůležitějších oblastí srovnávací slovanské jazykovědy.

Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 4, p. 342

Previous Jan Kořenský: Zasedání Mezinárodní komise pro výzkum gramatické stavby slovanských jazyků ve Smolenicích

Next Jiří Hronek: Nový sociolingvistický sborník z NSR