dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Zasedání Mezinárodní komise pro výzkum gramatické stavby slovanských jazyků ve Smolenicích

Jan Kořenský

[Discussion]

(pdf)

Заседание Международной комиссии по изучению грамматического строя в Смоленицах / La session du Comité international pour la recherche de la structure grammaticale des langues slaves tenue à Smolenice

Ve dnech 23.—24. září 1971 se konalo ve Smolenicích rozšířené odborné zasedání Mezinárodní komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků při MKS, jehož se účastnili: předseda komise akad. B. Havránek a sekretář M. Grepl, členové: J. Ružička, K. Hausenblas, J. Mistrík, St. Urbańczyk, K. Pisarkowá, Z. Topolińská, N. Ju. Švedovová, I. Lekov, L. Andrejčin, Sv. Ivančev; Milka Ivićová, B. Korubin; R. Růžička. — Jednání komise se mimo to zúčastnilo. mnoho expertů a hostů z ČSSR: P. Adamec, G. Horák, J. Chloupek, Al. Jedlička, M. Jelínek, J. Kačala, F. Kočiš, J. Kořenský, H. Křížková, O. Leška, F. Miko, J. Mlacek, R. Mrázek, Š. Ondruš, J. Oravec, K. Pala, E. Pauliny, Št. Peciar, Zd. Rusínová, J. Svetlík, D. Šlosar, R. Večerka, St. Žaža.

Na pořadu jednání byla dvě témata, která při současném stavu bádání znamenají vlastně jen dva různé pohledy na jediný předmět zkoumání — komplexně pojatou problematiku větné sémantiky a gramatiky. Prvý den se referovalo a diskutovalo na téma strukturní typy slovanské věty, druhý den na téma vztah mezi sémantickými a gramatickými vlastnostmi slova. Připravené příspěvky byly časově omezeny na pouhých 13 minut, bylo tedy možné vyslovit jen základní teze; předností tohoto omezení však bylo, že vždy celý půlden byl věnován diskusi, což zvýraznilo pracovní ráz zasedání.[1]

V rámci prvého tématu vystoupil nejprve J. Růžička (K štruktúre vetných typov); konfrontoval koncepce větných typů, které se vytvořily během několikaleté práce komise (zejm. koncepce M. Ivićové a M. Grepla), a kladl si otázku, jak se v těchto koncepcích uplatňuje princip slovesné intence a opozice jednočlennosti a dvoučlennosti vět. Přes nezbytnou stručnost se stal Ružičkův příspěvek spojujícím článkem mezi minulou a současnou prací komise. — Velmi obecně byly zaměřeny referáty R. Mrázka a P. Adamce. P. Adamec (Strukturní typy slovanské věty) věnoval pozornost nejobecnějším otázkám elementárních modelů sémantické struktury věty (protověta v jeho terminologii), problému stupně abstrakce těchto elementárních struktur, jejich vztahu k aktuálnímu členění věty atd. Přikláněl se k myšlence, že elementární větně sémantické struktury mají být pojaty co nejobecněji, neboť tak lze odhalit velmi široké souvislosti. — R. Mrázek (Hierarchizace strukturních typů slovanské věty) věnoval zejména pozornost problematice syntaktických derivací (v nejširším smyslu) základních větných typů. V této souvislosti objasnil svůj velmi obecně pojatý sémantický prvek efficient (procesu, posidence, pertinence, existence, kvality, kvantity) a typy syntaktických derivací (ve smyslu dekonkretizace, deagentizace, fázové derivace, modální derivace, kombinace derivací). — Kon[339]cepčně a metodologicky se k referátu Mrázkovu váže referát St. Žaži (Otázky modality v podřadném souvětí), který věnoval pozornost zejména vztahům mezi fázovou a modální modifikací. — Další skupina vystoupení byla věnována speciálnějším otázkám větné struktury; N. Švedovová (O kategorii sintaksičeskogo lica i jej otnošenii k predikativnosti) všestranně prozkoumala gramaticko-sémantické vlastnosti kategorie osoby a interpretovala tuto kategorii jako kategorii syntaktickou. — M. Ivićová (O nekim sintaksičko-semantičkim konzekvencama lexičkog značenja imenice) věnovala pozornost sémantickým vlastnostem číslovky jeden v různých syntaktických funkcích a vztahům mezi konstrukcemi typu „úsměv Mony Lízy“ a „plat profesora“ se zřetelem k jejich transformačním vlastnostem. — B. Korubin (Za osnovite tipovi na relativnata rečenica) ukázal na některé vlastnosti vztažných vět v makedonštině. — H. Křížková (Kontextové členění a typy tázacích vět slovanských) vyšla z kritiky Restanových názorů na strukturu slovanských tázacích vět a přehledně vyložila základní problematiku této oblasti z hlediska intonačního i z hlediska aktuálního členění, L. Andrejčin mluvil o syntaktických vlastnostech citoslovcí. — Problematice souvětí byla věnována dvě vystoupení: F. Kočiš (Vzťah vetnej a súvetnej štruktúry) se zabýval gramatickými a sémantickými aspekty souvětí, zdůraznil, že strukturace souvětí je paralelní strukturaci jednoduché věty. J. Oravec (Priraďovací vzťah v jednoduchom súvetí) zhodnotil vývoj názorů na tento typ souvětí počínaje názory Hattalovými, podtrhl možnost aplikovat na klasifikaci souřadných souvětí princip binárních protikladů. — Prvý den zasedání věnoval pozornost i větě nářečí a diachronním problémům syntaxe; J. Chloupek spolu s D. Šlosarem (Specifický východomoravský typ deagentních vět) se zabývali rozsahem a diachronií deagentních konstrukcí v dialektu, v referátě byla zkoumána zejména otázka, zda rozsah těchto konstrukcí v dialektu je třeba vykládat jako projev starších způsobů myšlení, nebo starší jazykové tendence namířené proti dvojčlennosti. — R. Večerka (Ke genezi jednočlenných vět se subjektovým genitivem) konfrontoval výklad Šachmatovův (tendence od dvoučlennosti k jednočlennosti) a Borkovského (změna Nom — Gen, jejím následkem je změna konstrukce) a na základě materiálové analýzy ukázal proporce obou výkladů.

Diskuse byla rozdělena na okruh obecných otázek, okruh speciálních otázek jednoduché věty a okruh souvětí.

K obecným otázkám diskutovali P. Adamec, K. Hausenblas, M. Ivićová, J. Kořenský, R. Mrázek, J. Ružička, R. Růžička, S. Žaža. — Pokud jde o jednotlivé referáty, soustředila se pozornost na podstatu Mrázkova pojetí efficientu, na otázku, zda jde o pojem hloubkové struktury (Adamec); diskutující se zajímali o podstatu pojmu protověta (nejde o reálné věty jazyka ani o jádrové věty, neboť jsou již určitým způsobem lexikálně specifikované — Hausenblas); P. Adamec v odpovědi zdůraznil jejich metajazykový charakter, jejich vlastnosti jsou dány kritériem výhodnosti v rámci určitého modelu. — V diskusi ke speciálnějším otázkám jednoduché věty a k problémům diachronie a dialektologie vystoupila rovněž početná skupina účastníků; pozornost byla věnována problematice teorie tázacích vět v slovanských jazycích (Ivančev, Grepl), statutu kategorie osoby (Ivančev), otázce začlenění interjekcí do systému jazyka a do struktury věty (Ivićová, Švedovová). Diskutující většinou kladně hodnotili obsah referátů a upřesňovali, popř. doplňovali výklady referentů z hlediska různých slovanských jazyků. — Problematiku jednoduché věty — jak se zrcadlila v diskusi a referátech — shrnul K. Hausenblas; konstatoval vzrůstající homogenitu kritérií, pro jejich další sjednocování doporučil, aby východiskem úvah o sémantice věty byly obsahové, nikoli speciálně jazykové kvality. Je třeba tázat se, jak se na základě obsahů vytváří výpověď, neomezovat se na slovesnou větu, to je již určité formální omezení. Jsou-li východiskem obsahy vědomí, je možné vidět strukturu jazyka směrem od prostředků i od významů. — K otázkám souvětí diskutovali B. Havránek, F. Kočiš, H. Křížková, J. Rybák, Z. Topolińská; tuto část diskuse shrnul B. Havránek: Ocenil, že se začíná uvažovat i v rámci práce komise o modelování souvětí, připomenul specifiku větné struktury mluvené věty, zejména však souvětí (aditívní parataxe), poznamenal, že bezespojkovost je podkladem parataxe i hypotaxe; v budoucnu je třeba i z těchto důvodů začít soustavně zkoumat syntax mluveného jazyka.

[340]V rámci druhého tematického okruhu I. Lekov (Edinstvo ot leksikalno i gramatično s’d’ržanie na slovjanskite časti na rečta negovoto protivorečivo razvitie) se zabýval souhrnně a v těsném vztahu k čs. jazykovědné literatuře otázkou kritérií klasifikace slovních druhů. Ukázal, jak jsou jednotlivé slovní druhy založeny na různých principech a definovány na základě různých a nesouměřitelných kritérií. — M. Grepl (Slovo ve větě) uvažoval o některých mechanismech vztahu mezi slovem a jeho (primárními a sekundárními) funkcemi ve větě. Ve vztazích mezi sémantickými třídami slov a jejich syntaktickými funkcemi dochází i k přehodnocení slovnědruhové příslušnosti slov. Pozornost byla též věnována vztahům mezi sémantickými třídami slov a funkčními místy ve větě. — J. Mistrík (Dynamika lexikálnej a gramatickej zložky slova) ukázal, jak sémantická a gramatická složka slov může být různými konstrukcemi a texty modifikována (např. oslabování gramatičnosti). Mechanismy oslabování gramatičnosti slov v konstrukcích svědčí pro redundantnost formální morfologie v slovanských jazycích. — O. Leška (Gramatický invariant a lexikálně podmíněné varianty) obrátil pozornost na studium sémantické morfologie, na interpretaci gramatických kategorií jako abstraktních kategorií vzhledem k lexiku, na interpretaci slovních druhů jako svazků morfologických kategorií a konečně na interpretaci sémantiky prostředky binární klasifikace. — Z. Topolińská (Semanticzne cechy dystynktywne zaimków) vyložila soustava slovanských zájmen jako hierarchii mikrostruktur založenou na soustavě elementárních sémantických rysů. — F. Miko (Pád a lexikálna osobitosť slova) na konstrukci Snom→Sgen objasnil vztah mezi gramatickým významem pádu, jehož ukazatelem jsou lexikálně sémantická omezení, a samotnou lexikální reprezentací, již je třeba vzhledem k gramatickému významu považovat za posterius. — K. Pisarkowa (Zagadnienie tak zvanych czasownikow posiłkowych) vyložila své široké pojetí přechodnosti sloves, J. Kačala (Spôsoby zmeny intenčnej hodnoty slovesa) chápe intenci jako pevnou objektivní lexikálně gramatickou kategoriální hodnotu; sloveso se funkčně mění, jestliže se změní tato jeho hodnota, dojde k rozštěpení (intenční homonymie) nebo např. k derivaci. — S. Ivančev (O vztahu lexikálních a gramatických příznaků slovesa v oblasti vidu) se zabýval binární strukturou českého vidu, J. Kořenský (Syntaktická funkce českých sloves být a mít z hlediska větně sémantické relace situace) vyložil uvedený problém z hlediska CSP — gramatiky, M. Jelínek (Sémantické a gramatické důsledky nominálně verbální transpozice) věnoval pozornost souvislostem mezi nominalizačními a kondenzačními tendencemi a větnou sémantikou. K Pala (Některé syntakticko-sémantické vlastnosti slovesa) vyložil své pojetí sémantické klasifikace sloves pohybu na podkladě souboru určitých sémantických rysů, G. Horák (Pojem príznaku a gramatická povaha atribútu) posoudil širší pojem příznaku a pojem gramatického atributu z hlediska ontologického, gnoseologického, z hlediska sémantiky i gramatiky. Z. Rusínová (O adverbializaci předložkových spojení) zkoumala procesy, které brzdí a urychlují adverbializaci.

Diskuse druhého dne se soustředila nejen na obecné úvahy o vztahu slova a věty, ale i na otázky vztahů lexikálně sémantických a sémantickomorfologických faktorů jazyka (především Hausenblas a Ivićová). Pozornost diskutujících (Křížková, Oravec, Topolińská, Růžička) upoutaly i referáty zabývající se určitou morfologickou kategorií, např. bohatou diskusi vyvolaly Ivančevovy výklady o českém vidu; ukázalo se mimo jiné, jak sémantika této kategorie je i u „rodilých mluvčích“ idiolekticky podmíněna. Zajímavou výměnu názorů vyvolala i v rámci tohoto okruhu referátů sémantika věty, pokud jde o konfrontaci stanovisek vyložených v referátech Mistríkově, Mikově, Kačalově, Palově a Kořenského. Výsledky diskuse shrnul B. Havránek: Počet a zaměření referátů ukázalo, že tematika zasedání byla dobře vybrána; B. Havránek doporučoval více využívat pojmů centra a periférie a vůbec výsledků a metod klasického období čs. funkční školy. — Zhodnotil stručně práci komise v období pěti zasedání a konstatoval, že je potěšující, jak se prohloubila teoretická úroveň referátů, je zřejmý zřetelný pokrok v úrovni bádání a — což je nejzávažnější — metody se v poslední době výrazně sblížily. Je nesporné, že svou metodologickou úlohu plní komise velmi dobře. Dá se říci, že jednoduchá věta byla i v rámci práce komise relativně dobře prozkoumána; B. Havránek proto doporučoval, aby v příštích zasedáních byla věnována pozornost souvětí, problematice pořádku slov a syntaxi mluveného jazyka.

[341]Na odborné jednání komise ve Smolenicích navazovalo pracovní zasedání v Bratislavě, které vedle otázek organizačních řešilo také otázku programu a termínu příštího zasedání komise. Bylo rozhodnuto, že příští zasedání se bude konat v listopadu 1972 v Bělehradě s tímto programem: a) vztah mezi lexikálně sémantickými a gramatickými vlastnostmi slova, b) principy zpracování popisné (normativní) gramatiky slovanských jazyků. Do perspektivního programu komise byla schválena tato témata: (1) Vztah mezi gramatickou a sémantickou strukturou věty. (2) Syntax mluveného jazyka. (3) Sociolingvistické aspekty v gramatické stavbě slovanských jazyků. Za další naléhavé úkoly považuje komise i konfrontační studium otázek slovosledu a studium souvětí. — V závěrečném vystoupení akad. B. Havránek zhodnotil smolenické zasedání jako velmi dobře organizačně připravené a poděkoval organizátorům, zvláště pak prof. J. Ružičkovi.


[1] Příspěvky přednesené na konferenci jsou v plném rozsahu publikovány v Slavica Slovaca 7, 1972, č. 3 a v Jazykovedném časopise 23, 1972, č. 2. Některé se v publikované podobě poněkud liší nejen rozsahem, ale v důsledku toho zčásti i obsahově, řada autorů dala písemné podobě svých příspěvků poněkud jiný název. Kromě toho jsou v Jazykovedném časopise publikovány i dva příspěvky, které na zasedání zřejmě z časových důvodů předneseny nebyly. Je to Príspevok ku vzťahu gramatického a lexikálneho významu slova K. Buzássyové a Fázovosť ako konštitutívny princíp pri tvorení daktorých denominatívnych slovies M. Marsinové. Ve svých stručných charakteristikách příspěvků se přidržujeme především těch podob, které byly předneseny na zasedání; proto také ponecháváme názvy, pod nimiž byly referáty předneseny ve Smolenicích, přidržujeme se tedy toho znění, které podnítilo diskusi; o ní rovněž referujeme (v uved. časopisech byla pominuta).

Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 4, pp. 338-341

Previous Jiří Kraus: Funkční stylistika očima sovětské autorky

Next Ludmila Uhlířová: Soubor syntaktických prací Ivana Lekova