Časopis Slovo a slovesnost
en cz

XI. mezinárodní onomastický kongres v Sofii

Rudolf Šrámek

[Chronicles]

(pdf)

11-ый международный конгресс по ономастике / Neuvième Congrès International de l’Onomastique

konal se ve dnech 28. 4. — 4. 7. 1972 v Sofii, tedy poprvé vůbec ve slovanské zemi. Tento fakt se výrazně uplatnil nejen v účasti — početná byla delegace bulharská (64), sovětská (56), polská (14), československá (25 přihlášených) —, ale zejména v tom, že zasedání II. sekce kongresu, sekce slovanské a baltské onomastiky, lze označit vlastně za sjezd slovanské onomastiky: ve 34 referátech této sekce se slovanská onomastika prezentovala, jak to označil generální sekretář Comité international des sciences onomastiques H. Draye (Belgie), „způsobem imponujícím“. Badatelé ze všech slovanských zemí zaplnili příspěvky nejen sekci II., ale také jiné sekce, zvláště VIII. (mezijazykové interference a onomastika s 13 příspěvky) a sekci balkánskou. Slovanská onomastika ukázala svou širokou pracovní problematiku i metodologickou vyspělost. Ta se projevila zejména v obecně onomastických otázkách: univerzálie v onomastice — Superanská (SSSR): strukturní fungování jmenných kategorií — Witkowski (NDR); funkční vymezení antroponymických modelů — Blanár (ČSSR); vztah onomastiky a stylistiky — Fleischer (NDR), avšak také ve formulaci nových badatelských problémů (Ortsnamenpaare — Eichler (NDR); slovník toponymických významů apelativ — Borek (PLR); podíl onomastiky na historické dialektologii — Karaś (PLR)) a ve formulování výsledků teoretických i materiálových bádání: morfémová klasifikace hybridních jmen — Siciński (PLR); výklad sufixu -ovice Rymut (PLR); sociální a komunikační hodnota příjmení — Lutterer (ČSSR); praktické ukázky mikrotoponymického mapování — Matejčík (ČSSR).

Zvláště silný byl podíl delegace bulharské a sovětské. Badatelé z Bulharska se věnovali v nejširším slova smyslu problematice balkánské (v. níže), onomastikové sovětští ukázali, jak široké je jejich pracovní pole: od otázek nejobecnějších (Superanská, Belenkaja) až po analýzu konkrétního materiálu slovanského i neslovanského (korejského, vietnamského, malajsijského, tureckého apod.).

Poprvé byla na pořad onomastických kongresů jako samostatná sekce zařazena problematika balkánské onomastiky: jde o složitý problém otázek nejen jazykových, ale mnohdy především kulturních, historických, etnografických apod. V sekci bylo předneseno 16 referátů: zabývaly se etnogenezí balkánského poloostrova (např. V. P. Neroznjak (SSSR): Rekonstrukce paleobalkánské onomastiky; M. Pavlović (Jug.): Balkánské pseudoslavismy), otázkami dalšími, často neznámé historické dokumentace a nového výkladu toponym a hydronym. Významný podíl našla v této sekci historická geografie: znovu se potvrdilo, že historická geografie patří do současné onomastiky, jak to již delší dobu postuluje onomastika československá, zejm. v pracích Vl. Šmilauera. V sekci byl vysloven — zdá se, že předčasný — požadavek připravit balkánský onomastikon. Obecnou problematiku této sekce shrnuli Vl. Georgiev a I. Duridanov (oba BLR).

Značnou pozornost věnoval kongres mezijazykovým vztahům, které se nejrůznějším způsobem projevují v onymii kontaktních i nekontaktních jazyků. I v této oblasti dosáhla slovanská onomastika velkého uznání: vztahy slovansko-neslovanské, zvláště slovansko-německé a slovansko-rumunské jsou zpracovány takovým způsobem, že se metodicky stávají vzorem pro oblasti jiných jazykových kontaktů. Účastníci kongresu znovu vyzvedli zásluhy a význam německé slavistiky ve studiu mezijazykových kontaktů, i promyšlený a odpovědný způsob, jakým se tato problematika zpracovává na onomastických pracovištích v Lipsku, v Polsku a v ČSSR. Tematika mezijazykových kontaktů v onomastice nabyla takového rozsahu, že byla právem zvolena za hlavní téma příštího, XII. mezinárodního onomastického kongresu v r. 1975, který se má konat v Bernu.

Na kongresu pracovaly ještě tyto sekce: germánská (7 referátů), románská (24), indoevropská (kromě slovan., balt. a román. jazyků — 12), neindoevropská (26) a sekce „onomastika a kartografie“, v které se soustředily příspěvky na druhé hlavní téma sofijského kongresu — kartografie, historická [348]geografie a transkripce jmen. Referenti v 26 referátech zdůrazňovali praktický význam této problematiky pro mapování, pro výukovou, ediční a kulturní i vědeckou činnost (Zwoliński (PLR); Andrejčin (BLR); Ruggieri (Itálie)), poukazovali na dosud ne vždy ujasněný vztah kartografie a onomastiky (Stojev, (BLR); Gołaski (PLR); Loefler (NSR)) a na obtíže standardizace a transkripce cizích vlastních jmen (Bartůšek (ČSSR)).

Pozornost vzbudil referát S. Bensona (Švédsko) „Namengebung und Namentypologie“ zejména tím, že požaduje modelovou interpretaci pojmenovávacího procesu, dále referát P. Hovdy (Norsko), v němž autor metodicky zajímavě rozebral souvislosti mezi skandinávskou a islandskou toponymií, a příspěvek J. Hubschmieda (Švýcarsko) o lexikálních elementech různojazyčných toponomií alpinského prostoru. — Největší ohlas však na kongresu vyvolala přednáška W. Schmida (NSR) „Baltische Gewässernamen und das vorgeschichtliche Europa“: téměř všechna staroevropská hydronyma mají paralely nebo etymologicky spojitelná jména na malém prostoru baltském. Tím se dostává do nového světla nejen otázka osídlení Evropy indoevropskými kmeny a jeho chronologizace (Schmid navrhuje, aby na základě jeho interpretace evropsko-baltských shod v hydronymi bylo oddělení středoevropských a západoevropských ide. kmenů od skupiny baltoslovanské datováno do 4.—3. tisíciletí př. n. l.), ale i vztah balto-slovanský, vydělení slovanské skupiny od baltské (podle Sch. směrem na jih do oblastí řeky Pripjeť a tzv. Polesí). Schmidovy závěry, v lecčems odvážné, potvrzuje i ráz a průběh ostře formované hranice východoslovansko-íránské.

Pro jednání kongresu, kterého se zúčastnilo kolo 350 osob, bylo příznačné těsné spojení onomastiky s historickou kartografiií a geografií, otázky onomastiky a etnogeneze, problematika jmen v mezijazykových kontaktech a vztah jmen k sémantice apelativ. Ve srovnání s kongresy předcházejícími bylo věnováno více pozornosti i problematice mikrotoponymické.[1]


[1] Shrnutí kongresových příspěvků byla vydána v publikaci Résumés des communications, red. I. Duridanov, Sofia 1972, 260 s. — O předcházejících sjezdech srov. ref. v SaS 28, 1967, 106—108, a SaS 31, 1970, 91—93.

Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 4, pp. 347-348

Previous Hana Mirvaldová: Hledání cesty k odhalení reality středověkého díla a jeho alegoričnosti

Next Milada Nedvědová: Nové vydání Gebauerova Slovníku staročeského