Lingvistika na kybernetické konferenci v Praze

Petr Piťha, Alla Bémová

[Chronicles]

(pdf)

Лингвистика на кибернетической конференции в Праге / Questions linguistiques à la conférence de cybernétique tenue à Prague

Čs. kybernetická společnost uspořádala ve dnech 28.—30. 11. 1973 konferenci, jejíž program byl rozdělen do tří částí: automatické řízení, matematická lingvistika, výpočtová logika. Součástí konference byla rovněž panelová diskuse na téma Kybernetika a její místo v soudobé vědě. V rámci konference proběhlo také valné shromáždění společnosti, které uctilo památku doc. K. Šilinka, DrSc., jednoho z průkopníků kybernetiky u nás.

Sekce matematické lingvistiky měla značný ohlas. Ukázala především velmi konkrétně pozitivní výsledky spolupráce lingvistů a logiků v oblasti výzkumu sémantiky a znovu [236]se tu potvrdilo, že lingvistika patří do oblasti věd úzce spjatých s kybernetikou. Přínos kybernetiky v lingvistice je možno vidět zejména v tom, že současné technické aplikace vyvolávají potřebu vyšší teoretické úrovně lingvistických popisů.

Referát E. Hajičové se týkal pojmů významu a presupozice. Autorka ukázala, že vedle těchto dvou sémantických pojmů je třeba pracovat ještě s pojmem alegace. V první části referátu rozebrala autorka vymezení presupozice jako důsledku věty i její negace (jak to lze najít neformálně např. u Fillmora[1]): A je vlastním významem S, jestliže z S vyplývá A a z non-S vyplývá non-A. A je presupozicí S, jestliže z S vyplývá A a z non-S také vyplývá A.

Toto vymezení je neuspokojivé a výhrady k němu lze shrnout takto:

1. Implikace výrokového kalkulu nestačí k vymezení presupozic přirozeného jazyka, neboť nepřihlíží k rozdílu mezi formulí samou a jejím užitím, tj. mezi větou a výpovědní událostí. V přirozeném jazyce však je třeba počítat s kontexty a různými univerzy, v nichž se věty užívá. Je tedy třeba pracovat tu s pojmem logického vyplývání (Tarski, Keenan).

2. Je třeba upřesnit sám pojem „negace výroku“. Negace výroku majícího formu věty splývá s negací hlavní predikace této věty jen tehdy, není-li hlavní sloveso kontextově zapojeno.

3. Z literatury je již známo,[2] že je-li nějaká věta A důsledkem věty S i věty non-S, pak to není postačující podmínkou k tomu, že A je presupozicí S. Je zřejmé, že všechny logicky pravdivé věty vyplývají z každé věty. Uvedená definice presupozic by vedla k tomu, že každá věta by mohla mít jako svoje presupozice nekonečnou množinu logicky pravdivých vět. Taková definice pak nečiní rozdíl mezi vlastními presupozicemi a množinou všech logických pravd. Řešení by se mohlo najít v tom, že by se pojem presupozice omezil pouze na logické pravdy obsažené ve větě.

4. Ne všechny důsledky vyplývající z S, jejichž negace nevyplývá z non-S, jsou presupozice. Vedle vlastního významu a presupozic existuje třetí typ sémantických jednotek, tzv. alegace. Alegace je vymezena takto: A je alegací S, jestliže z S vyplývá A a z non-S nevyplývá ani A, ani non-A.

Autorka pak na příkladech[3] z češtiny a angličtiny ukázala důležitou úlohu aktuálního členění a dosahu negace při určení alegace.

P. Jirků se zabýval vztahem lingvistické a logické sémantiky z hlediska logiky. V referátu, který navazoval na Montagua a Dahla,[4] definoval nejprve jazyk na základě pojmu algebry výrazů nad danou abecedou. V rámci takto vymezeného popisu se věnoval teorii reference, kterou budoval na pojmu intenze: vychází se od pojmu sémantických typů a na jejich základě se definuje pojem fregeovské interpretace daného jazyka. V závěru autor dochází k nové charakteristice modelu, který zahrnuje i aktuální kontext a aktuální svět. Pomocí takového modelu je možno respektovat skutečnost, že věty nabývají pravdivostních hodnot právě jen v aktuálním kontextu svého užití. V závěru se autor zmínil o vztahu takto pojaté lingvistické sémantiky ke klasickým pojmům sémantiky logické.

Obdobnou tematikou se zabývali také P. Materna a K. Pala v referátu o popisu sémantiky věty. Ve své koncepci vycházejí z Morrisova dělení sémantiky na syntax, sémantiku a pragmatiku. Autoři, kteří předvedli stručný nárys šířeji pojatého systému a ponechávají zatím řadu otázek otevřenou, vycházejí z předpokladu, že výrazy přirozeného jazyka lze popsat jako uspořádanou trojici (sémantika, formálně syntaktická stavba, pragmatika). Pragmatika zachycuje postoj uživatele k obsahu sdělení; autoři sem zahrnují jednak větnou modalitu, souhlas-nesouhlas, míru pravděpodobnosti, ale i aktuální členění větné a snad i některé časy a uvažují o možných dalších pragmatických kategoriích. (Jak je známo, vztah mezi sémantikou a pragmatikou není vymezen dostatečně přesně, a jak [237]ukázala diskuse, nebyl tento problém ani zde přesvědčivě vysvětlen.)

Pro generování výrazů přirozeného jazyka autoři navrhují současné generování dvěma nezávislými generátory — sémantickým a pragmatickým, které oba poskytují potřebné relevantní informace pro vytvoření náležité povrchové struktury věty. Sémantický generátor je formální zařízení vycházející z konceptuálního zápisu věty. Autoři podali návrh jazyka zachycujícího takový konceptuální zápis. Tento jazyk je vybudován metodou Churchových λ-kalkulů, je však obohacen o typ μ-možné věty, tedy o možnost popsat pravdivostní hodnotu vět v situaci a kontextu dané výpovědní události.

Referát S. Machové a A. Říhy se zabýval problémem testování generativního popisu češtiny (jehož rámec byl navržen P. Sgallem).[5] Vzhledem k složitosti a rozsáhlosti generativních gramatik pro přirozené jazyky je vhodné ověřovat jejich adekvátnost pomocí samočinného počítače. Takové testování se provádí např. na Michiganské univerzitě a na univerzitě ve Stuttgartu. Autoři referátu navrhli test generativního popisu češtiny na samočinném počítači IBM 370. (Některé dílčí testy generativní gramatiky češtiny byly provedeny již dříve: 1965 — LPG 30, 1969 — Minsk 22.) Tento test se týká pouze generativní složky, která vyjmenovává sémantické reprezentace českých vět, nikoli složek překladových. Počítač generuje výstupní řetězy generativní složky — sémantické zápisy vět. (Výběr možných alternativ se provádí pomocí generátoru pseudonáhodných čísel.) Podrobněji byly probrány některé aspekty notace a indexování a v závěru pak způsob testování funkčního a transformačního generativního systému (Michiganský způsob).[6]

M. Plátek se věnoval bližšímu stanovení generativní síly funkčního generativního popisu jazyka. Generativní systém se skládá z nekontextové gramatiky G₁ a čtyř zásobníkových automatů P₁ až P₄. Jazyk generovaný G₁ slouží jako vstup P₁. Výstup z P₁ slouží jako vstup do P₂ atd. Autor ukázal, že výstupní jazyk zkoumaného systému je poměrně blízký nekontextovým jazykům a je prokazatelně jazykem kontextovým. Důležitým výsledkem referátu je dále to, že je tu naznačena možnost, jak přesněji (pomocí přidávání jednotlivých zásobníků) popsat a rozčlenit tu oblast kontextových jazyků, která je svými vlastnostmi blízká jazykům nekontextovým.

Panelová diskuse o postavení kybernetiky v současné vědě ukázala, že není možno vymezit kybernetiku jako obor, že však kybernetický přístup k řešení problému se ustálil v řadě vědních oborů (logika, matematika, biologie, lékařství, lingvistika aj.). Velký důraz byl v diskusi kladen na potřebu vytvářet kybernetický přístup k řešení vědeckých problémů. Diskutující se shodovali v tom, že již na středních školách mají být v příslušných disciplínách rozvíjeny u žáků schopnosti takového přístupu. Uvádělo se totiž, že bez jistých, byť i předběžných poznatků nelze během vysokoškolského studia připravit odborníky, kteří by byli dostatečně teoreticky fundováni pro řešení složitých problémů a řízení složitých soustav, s nimiž se v budoucnosti počítá.

V závěru je třeba upozornit na to, že jisté styčné body s lingvistikou bylo možno vystopovat také v referátech jiných sekcí. Zájem o modelování inteligence (artificial intelligence), který se ozval v referátech o robotice a systémech GUHA, má důležité souvislosti s výzkumem významové struktury vět a výpovědí, významu a vyplývání atd.

Slovo a slovesnost, volume 35 (1974), number 3, pp. 235-237

Previous Jiří Kraus: Maďarská konference o sociolingvistice

Next Antonín Tejnor: Zasedání Mezinárodní terminologické komise lingvistické