dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Jazyk, jazykověda a vědeckotechnická revoluce

Jiří Kraus

[Chronicles]

(pdf)

Язык, языкознание и научно-техническая революция / La langue, la linguistique et la révolution scientifique et technique

Ve dnech 25.—27. června 1974 uspořádal Jazykovědný ústav AV SSSR v Moskvě konferenci s mezinárodní účastí na téma Vědeckotechnická revoluce a jazyky světa. Účastnili se jí přední badatelé sovětští, zastupující nejen tradiční centra, ale i rychle se rozvíjející lingvistiku a sociolingvistiku svazových republik a autonomních oblastí, ze zahraničí tři pracovníci z NDR, po jednom z Belgie, Maďarska a ČSSR (pisatel této zprávy). Konference se soustředila na souvislosti mezi jazykem a moderní společností, charakterizované kvalitativními přeměnami výrobních sil a výrobních vztahů. Sovětští lingvisté právem považují toto téma za důležitý příspěvek jazykovědy k řešení ekonomických, sociálních, politických i národnostních problémů sovětské společnosti a soudobého světa, vznikajících jako důsledek vědeckotechnické revoluce. Předsedou organizačního výboru konference byl Ju. D. Dešerijev, v současné době patrně nejvýznamnější představitel sovětské sociolingvistiky.

Na padesát přednesených referátů ukázalo, že funkce jazykovědy v moderní společnosti jsou sovětskými jazykovědci chápány značně široce a mnohostranně. Nejvíce pozornosti se věnovalo jazykové situaci a bilingvismu (resp. multilingvismu) v mnohonárodních státních celcích (zde také spočívá jedno z hlavních východisek sovětského zájmu o sociolingvistiku), problematice spisovného jazyka a útvarů nespisovných, vývoji a členění funkčních stylů, zvláště pak strukturní a funkční diferenciaci stylu odborného a jeho vztahu k pomocným (informačním, selekčním) jazykům vědních oblastí. Předností konference byla bohatá účast lingvistů a odborníků pomezních disciplín zabývajících se filozofickými, sociálními, psychologickými, technickými a přírodovědnými aspekty jazyka. Sjednocení těchto východisek, dříve metodologicky i tematicky rozdílných, sblížení badatelů zdůrazňujících „humanistický“ nebo naopak matematicky a přírodovědně orientovaný pohled na jazyk bylo všeobecně oceňovaným hlavním přínosem konference. Není jistě náhodou, že k tomuto sblížení došlo v rámci jazykovědy aplikované, tedy zaměřené na společenskou praxi, a v rámci sociolingvistiky, v níž kritérium praxe (jazyková politika a plánování, kodifikace, vztah jazyka a sociálních celků atp.) rovněž zaujímá velmi závažné postavení.

Celkové zaměření konference nejlépe charakterizoval úvodní kolektivní referát P. A. Azimova - Ju. D. Dešerijeva - L. B. Nikoľského - G. V. Stepanova - A. D. Švejcera Současný společenský vývoj, vědeckotechnická revoluce a problém jazyka. Autoři se v něm zabývali sociolingvistickým aspektem studia jazykové situace, který zahrnuje celý komplex problémů společenského vývoje, nikoli pouze jeho stránku technickou. Vycházejíce z marxisticko-leninského pojetí jazyka, zdůraznili prvenství sociální stránky jazyka a myšlení, které jsou produkty společenského vývoje, a ne vrozenými vlastnostmi jazykové kompetence. Důsledkem tohoto pojetí je vytvoření rovnováhy mezi studiem jazyka jako imanentního sémiotického systému na straně jedné a jako sociálního jevu, jehož struktura a funkce mohou být záměrně řízeny, usměrňovány a kodifikovány na straně druhé. Cílem tohoto řízení může být spisovný jazyk, kultivovaný projev, standardizovaný odborný styl nebo uměle konstruovaný jazyk sloužící potřebám dokumentaristiky nebo mezinárodnímu dorozumění. Autoři zavádějí pojem světový jazykový proces, který zahrnuje všechny formy fungování, vývoje a vzájemného působení jazyků ve všech oborech lidské činnosti. Vědeckotechnická revoluce vnáší do tohoto procesu stále větší potřebu záměrné regulace, zvláště při utváření a rozvoji terminologických soustav a funkčních stylů. Zvláštní postavení zde mají země tzv. třetího světa a národy, jejichž jazyky teprve pozvolna nabývají statutu spisovnosti. Předvídání vývoje světového lingvistického procesu pak vyžaduje teoretické rozpracování takových aktuálních problémů, jako je optimální jazyková formulace nejnovějších výsledků vědy a techniky v rámci národním a mezinárodním, nalezení vhodného jazyka (nebo spíše jazyků) internacionálního dorozumívání, rozvoj společenských funkcí národních jazyků, úloha jednotlivých jazyků ve vyučování na různých typech škol, v oblasti vědy, techniky, kultury, masové komunikace. Disciplínou, která se řešením těchto problémů zabývá, má být právě sociolingvistika.

[349]Z dalších referátů zaujal soustavný a poučený výklad V. A. Zveginceva o postavení moderní lingvistiky v soustavě věd. Zvegincev staví lingvistiku na hranici mezi vědami společenskými a přírodními; jazyk se odlišuje od ostatních společenských jevů tím, že nepředstavuje ani formu kultury, ani ideologii určité třídy a není ani nadstavbou, bezprostředně odrážející proměny ekonomické základny. Jazykověda v tradičním pojetí již dávno ztratila monopol na studium jazyka a jeho vlastností, ale dělí se o něj s řadou společenských i přírodních věd — psychologií, fyziologií, sociologií, sémiotikou, logikou, matematikou atd. Tato komplexnost má i závažné důsledky metodologické.

Zajímavé referáty přednesli i lingvisté, jejichž zaměření se obvykle s pojetím sociolingvistiky nespojuje a kteří vycházejí spíše z hledisek matematizujících a strukturálních. N. D. Andrejev se zabýval odbornými podjazyky jako „filtry“, jimiž proniká do spisovného jazyka nový slovník, S. K. Šaumjan zkoumal univerzální sémiotický systém (genotypový jazyk), zachycující invarianty konkrétních přirozených jazyků. R. G. Piotrovskij zdůraznil úlohu přirozeného jazyka v komunikačních soustavách typu „člověk—stroj—člověk“ a soustředil se na sociální aspekty teoretických a technologických otázek, vznikajících při přenosu informace pomocí samočinných počítačů. Společenské důsledky využití počítačů v procesu společenské komunikace a v automatizovaných řídících systémech se rozebíraly v zajímavém referátu R. G. Kotova.

Ostatní referáty bylo možno utřídit do několika tematických celků — funkce jazyka ve společnosti, vztah normy, úzu a kodifikace (F. P. Filin, G. A. Abdurachmanov, A. N. Baskakov), odborný jazyk a terminologie (G. Szépe, V. V. Akulenko, O. S. Achmanovová, N. G. Korletjanu, V. I. Perebejnosová), vývoj a diferenciace funkčních stylů (A. A. Leont’jev, M. N. Kožinová, J. Kraus), místní a sociální dialekty v současné společnosti (L. I. Barannikovová), jazyky mezinárodního dorozumívání (M. I. Isajev), problematika jazykové situace (A. Verdoodt, L. B. Nikol’skij), typologie (V. N. Jarcevová), bilingvismu (T. P. Il’jašenko, G. Je. Trapeznikov) a vyučování (Ju. D. Dešerijev, I. F. Protčenko, N. A. Baskakov), komunikace v průmyslovém podniku (E. Isingová, H. Schönfeld).

Značný zájem o účast na konferenci s tak aktuálním tématem způsobil, že v plénu i v sekcích zcela převládly referáty nad diskusí, že syntéza celkových výsledků nedosáhla úrovně jednotlivých myšlenek, postřehů a analýz. Přesto však lze s jistým oprávněním formulovat některé obecné rysy sovětské sociolingvistiky, které vyplývají ze soustředěného řešení vztahu jazyka a společnosti již od let 20. a 30. a které se po delší odmlce velmi zřetelně projevují právě v současné době. Prvním z těchto rysů je dominantnost kritéria společenské praxe pro moderní jazykovědu, před níž vyvstávají úkoly těsně související s funkcemi jazyka v národních a státních útvarech, jejichž kulturní a literární památky jsou staré několik tisíciletí, ale také i jen několik desítek let. Tato národně i jazykově diferencovaná společnost nyní prožívá nesmírný rozmach vědy, kultury a techniky, který ji staví před potřebu zvyšovat úroveň vzdělání, zefektivňovat koloběh informací, propracovávat, kultivovat a regulovat celkový systém jazyka, jeho dílčí podsystémy a funkce. Druhým hlavním rysem sovětské lingvistiky a sociolingvistiky je podle referátů konference důraz na internacionální aspekty jazykové komunikace, na řešení jazykové problematiky třetího světa a na otázky mezinárodního dorozumívání. Za třetí základní rys pak považujeme zvýšenou pozornost k bezprostřednímu odrazu vědeckých a technických přeměn v systému jazyka, v jeho funkcích i v oblasti stylu, především odborného a publicistického.

Celkově lze konferenci hodnotit jako velmi zdařilou. Ukázala, že příspěvek socialistických zemí sociolingvistické problematice je velmi výrazný a aktuální. Platí to nejen pro teorii a aplikaci sociolingvistiky, ale i pro její stránku organizační. Účastníci se dohodli na prohloubené výměně publikací a bibliografických údajů a zdůraznili prospěšnost dalších mezinárodních setkání. Domníváme se, že českoslovenští lingvisté by se na nich mohli aktivně podílet tematy, která v současné době přitahují pozornost mnoha badatelů u nás, jako jsou např. teorie spisovného jazyka, otázky jazykové kultury, vztah češtiny a slovenštiny i četná další, která se rozpracovávají již od počátku let třicátých.

Slovo a slovesnost, volume 35 (1974), number 4, pp. 348-349

Previous Marie Benešová: Nová sovětská práce o mistrovství slova veřejného projevu

Next Anna Jirsová, Hana Prouzová: O bezpředložkovém dativu v současné spisovné ruštině