K problematice nostratické teorie (z hlediska fonologie semito-hamitských jazyků)

Karel Petráček

[Discussion]

(pdf)

К проблематике ностратической теории (с точки зрения фонологии семито-хамитских языков) / Problème de la théorie nostratique (du point de vue de la phonologie des langues chamito-sémitiques)

Nová vlna nostratické teorie vzbudila značný zájem ve světě (i u nás);[1] přesto nelze nevidět její závažné problémy, jak povahy heuristické, tak i metodické. Jednoho dílčího problému se týká i náš drobný příspěvek.

Nejde ovšem jen o jazykový materiál, nýbrž i o všestranné hodnocení v historické perspektivě příslušné jazykové větve předpokládaného nostratického společenství. Bez soustavných studií fonologických protosystémů jednotlivých větví jsou i jednotlivé komparace (na úrovni kořenů) značně nejisté. Tím spíše je pak nejistý model fonologického protosystémů předpokládaného nostratického jazykového společenství. — Na některé problémy bych zde chtěl upozornit. Omezuji se pouze na jazyky semito-hamitské (dnes se také říká afro-asijské).

Přistoupíme-li na tezi o původní genetické příbuznosti jazyků nostratických, pak nutně vzniká otázka, zda jejich jednotlivé větve mají tutéž povahu. V případě semito-hamitských jazyků je to stále sporné, neboť existují alespoň dvě rozporné teorie řešící tuto otázku. Vedle chápání jazykové rodiny semito-hamitské jako genetického společenství je zde několik významných prací lingvistů italských i jiných a prací semitistů,[2] kteří se kloní spíše k výkladu, že jde o výsledek jazykové difúze. [61]Jinak řečeno, dodnes si nejsme jisti genetickými souvislostmi mezi jazyky semito-hamitskými. Je příznačné, že přes značné shody lexikální a morfologické není vybudován spolehlivý systém fonologických korespondencí.

To přirozeně musí mít vliv i na postavení semito-hamitských jazyků v rámci nostratické teorie. Pro některé uváděné problémy mají tyto jazyky základní význam (např. triáda glottalizovaná - znělá - neznělá u okluzív dentálních a jinde, řada postvelár, řada laryngál). Řádná rekonstrukce semito-hamitského stavu je zde tedy nezbytná.

Je známo, že indoevropské laryngální teorii poskytovaly semitské (popř. semito-hamitské) jazyky řadu impulsů. A. Lamprecht a M. Čejka (o.c. v pozn. 1) využívají i impulsů dalších, z předpokládaného nostratického protosystému a zejména z uvedené triády

K	T	P
k	t	p
g	d	b

Velkým písmenem je zde označován foném zvaný glottalizovaný; v semito-hamitské lingvistice se pro tento foném užívá i jiných termínů (faryngalizovaný, emfatický, s emfatickým registrem, s vedlejší artikulací atd.).

Snahy o systematické rozvinutí emfatické (glottalizované) korelace jsou patrné i v starší fonologické literatuře (Trubeckoj), pokud se dotýká semitských jazyků. U semitistů a u badatelů zabývajících se ostatními semito-hamitskými jazyky se tato tendence rovněž uplatňuje; např. u Djakonova a v hypertrofní formě u Rösslera.[3] U kušitských jazyků je celkem oprávněně rozvinuta Dolgopol’skim.[4] Kušitské jazyky však jsou pouze jedinou z pěti větví semito-hamitských jazyků (vedle jazyků semitských, staré egyptštiny, berberštiny a jazyků čadských), a to právě větví, která má velmi mnoho problémů i s pouhým vymezením. Emfatická korelace v nich projevuje expanzívní tendenci, v některých kušitských jazycích je ovlivněna jazyky semitskými, někde se vůbec neobjevuje. Ani egyptština ji nezná. Expanzívní charakter této korelace je možno doložit i ze semitských jazyků. Celkem řečeno, systemizovanou korelaci emfatickou (glottalizovanou) nemůžeme pro semito-hamitské jazyky předpokládat, zejména je neprokazatelná u labiál. U velár jsou problémy s klasifikací K (jde o glottalizovanou veláru nebo pouze o zadní — postvelární — k?). Na tyto problémy odpovídám v jedné ze svých studií.[5] Postvelární řada v semito-hamitských jazycích je rovněž do značné míry sporná, zvl. v případě hlasné frikativy [gh], která bývá interpretována jako sekundární a rozhodně není semito-hamitská.[6] Do detailů však zde nechci zacházet.

Nostratická hypotéza je ve své novější podobě nesporně plodná a její kulturně historické důsledky značné. Nutně však odráží nestejnoměrně rozvinutý stav komparatistiky v jednotlivých větvích. Zdá se proto, že její pokrok bude záviset mimo jiné právě na rozvoji komparatistiky v těchto větvích, která je v některých případech (např. v čadské větvi semito-hamitských jazyků) ve svých počátcích.

Slovo a slovesnost, volume 37 (1976), number 1, pp. 60-61

Previous Zdeněk Wittoch: Nové rumunské práce o struktuře lexika

Next Miroslav Roudný: Mluvený jazyk v pojetí Martina Hattaly v jeho Brusu