dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Lipské Linguistische Arbeitsberichte pokračují

Oldřich Uličný

[Chronicles]

(pdf)

Продолжается издание лейпцигских известий / Linguistische Arbeitsberichte publiés à Leipzig continuent

První tři sešity zpravodaje Linguistische Arbeitsberichte (LAB), vydávaného od r. 1970 péčí zakladatelů periodika R. Grosseho, A. Neuberta a R. Růžičky (od č. 6 spolu s R. Eckertem) a za pečlivé redakce E. Eichlera a A. Steubeové na lipské univerzitě, náš časopis již komentoval.[1] K dnešnímu dni vyšlo celkem jedenáct čísel.

Jednotlivá čísla LAB bývají obvykle sjednocena jednou vůdčí myšlenkou, bývají věnována různým tématům a jubileím. Tak č. 4 (1971), věnované Leninovým stým narozeninám, vedle prací zabývajících se Leninovým jazykem a stylem (U. Böhme a J. Cavael) a významem jeho idejí pro marxistickou jazykovou politiku (R. Eckert a kol.) obsahuje základní stať R. Růžičky o marxisticko-leninské teorii jazyka. Na tyto práce navazují úvahy o pojmech struktura a systém v jazykovědě (H. Schuster-Šewc) a o pojmu kompetence a jeho vztahu k teorii gramatiky (R. Conrad a A. Steubeová).

Další jubilea vzpomenutá vydáním LAB jsou lingvistická. Č. 6 (1972) je věnováno germanistovi a onomastikovi W. Fleischerovi. Vedle sociolingvisticky zaměřených prací (R. Grosse, G. Lerchner, G. Bergmann) zaujme zde fonologicky pojatá interpretace hláskové substituce v slovanských toponymech přejatých do němčiny; autor E. Eichler zkoumá dynamiku fonologických systémů dvou koexistujících nepříbuzných jazyků. Dále zasluhují pozornosti dva příspěvky. Metodu sémantické analýzy sousloví typu subst. + adj. se stanovením pravidel jejich kookurence používá pro analýzu metafory A. Steubeová; dochází k závěru, že pravidla generování metaforických struktur je třeba stanovit nejen pro poetický stylový subsystém. — R. Růžička dospívá ve studii o periferní polopredikativní konstrukci (tzv. francouzský doplněk) k závěru, že (1) tyto konstrukce jsou v hloubkové struktuře shodné s reprezentacemi povrchových gerundií a že mají povahu hloubkových vět a (2) že rozdíly ve využití těchto konstrukcí v různých jazycích plynou také z různého stupně významu „vysokého stylu“ v jednotlivých srovnávaných jazycích.

LAB č. 10 (1974) věnované dialektologovi a historikovi jazyka R. Grossemu přinášejí vedle dialektologických, baltoslavistických a jazykově kontaktových studií práci G. Helbiga o větných členech. Konstatuje se zde povrchový vztah tzv. predikativního atributu k subjektu nebo objektu věty a zároveň jeho hloubkový predikativní charakter; poslední rys nachází autor i při interpretaci tzv. modálních slov. — R. Růžička podává charakteristiku moderního typu konfrontačního studia jazyka ve srovnání s klasickou historickosrovnávací metodou; postulovanou klasifikaci pravidel popisu porovnávaných struktur demonstruje na několika jazycích. — A. Steubeová a W. Heinemann se ve svých pracích zabývají problematikou stylistickou; první při tom cituje i české práce z posledního období.

Tři svazky LAB jsou věnovány výhradně popisu různých jazykových kategorií a rovin. — Č. 5 (1972) se soustřeďuje na kategorie slovesné. R. Růžička v preprintu referátu předneseném na brněnském sympoziu o modalitě r. 1971 dospívá k závěru o nutnosti popisu mo[176]dalitních invariantů. A. Steubeová a G. Waltherová se ve třech rozsáhlých studiích zabývají pasívní diatezí v ruštině a v němčině a speciálně impersonálním pasívem v němčině. V jejich pracích se účinně využívá segmentace lexikálních a gramatických významů slovesa. Dokazuje se také (G. Waltherová), že faktory, které pasivizaci umožňují, jsou determinovány sémanticky, zatímco v případě faktorů obligatorních tomu tak není.

Č. 9 (1974) obsahuje materiály z kolokvia o slovotvorbě z r. 1973. Úvodní programová stať E. Eichlera zdůrazňuje z úkolů kontrastivního zkoumání rusko-německé slovotvorby především popis produktivních slovotvorných modelů a dále stanovení vztahů mezi jazykovými činiteli vnitřními a vnějšími, společenskými faktory ovlivňujícími obohacování slovní zásoby. Zatímco v příspěvku R. Eckerta se řeší obecné otázky vztahu frazeologie a slovotvorby, zabývá se R. Günther vztahem slovotvorby ke gramatice.

Zatím poslední č. 11 (1975) je cele věnováno slovesné valenci (výjimečně i valenci jiných slovních druhů); v této oblasti, jak známo, zaznamenali lingvisté NDR značné úspěchy.[2] Jde tu o referáty z překladatelského sympozia nazvaného Valenz und Äquivalenz. První část svazku je věnována problematice ryze lingvistické. Českého čtenáře tu zaujme užívání termínů propozice a sémantická makrostruktura, jakož i další kritika Fillmorova pojetí „pádu“ v stati G. Wotjaka. Valná část příspěvků pracuje se sémantickou segmentací lexikální sémantiky slovesné (G. Helbig, M. Perle, I. Hauffeová, H. Hochmuth, R. Růžička a G. Waltherová) i nominální (E. Fleischmann). V práci R. Růžičky a G. Waltherové se velmi kladně hodnotí koncepce F. Daneše, Z. Hlavsy a J. Kořenského, přednesená na VII. mezinár. sjezdu slavistů ve Varšavě.

Téměř ve všech svazcích LAB se najdou jednotlivé příspěvky věnované lingvistice aplikované, dva objemné sešity, č. 7 a 8, jsou jí však věnovány cele. V č. 7 (1973) dvě třetiny objemu zaujímá problematika teorie překladu. Pozornosti tu zaslouží stati L. S. Barchudarova o normativním a deskriptivním aspektu v teorii překladu, V. G. Gaka o typologii ekvivalentů a invariantech při překládání, A. D. Švejcera o dynamickém překladovém modelu a G. Jägera o funkční ekvivalenci. V oddíle věnovaném konfrontačnímu studiu jsou zajímavé články Ju. S. Martemjanova o metajazyku a stať R. Růžičky, A. Steubeové a G. Waltherové o syntaktické a sémantické reflexivitě. Č. 8 (1973)se zabývá lingvistickými aspekty výuky učitelů ruštiny v NDR.

Je možno konstatovat, že obsahová a technická úroveň LAB je stále dokonalejší.


[2] Srov. např. G. Helbig a W. Schenkel, Wörterbuch zur Valenz und Distribution deutscher Verben, 1. vyd. Lipsko 1969, 2. vyd. Lipsko 1973, a dále sb. Beiträge zur Valenztheorie, Halle 1971.

Slovo a slovesnost, volume 37 (1976), number 2, pp. 175-176

Previous Marie Těšitelová: O matematické a aplikované lingvistice v Belgii

Next Václav Křístek: Kritéria periodizace českého jazykového vývoje