Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Prolegomena k Atlasu evropských jazyků

Slavomír Utěšený

[Chronicles]

(pdf)

Пролегомены к Атласу европейских языков / Prolégomènes à l’Atlas des langues européennes

Koncem r. 1975 vyšel úvodní svazek edice Atlasu linguarum Europae (zkr. ALE),[1] který obsahuje základní informativní text tohoto významného mezinárodního podniku v pěti jazycích (v pořadí francouzština, angličtina, ruština, němčina, španělština) a kratičkou předmluvu hlavního redaktora A. A. Weijnena z nijmegské univerzity. První náčrt prolegomen přednesl A. A. Weijnen na redakčním zasedání v Praze (březen 1972), druhá verze byla prodiskutována na kolokviu v Berg en Dal (říjen 1972) a třetí na zasedání v Nijmegen (květen 1973). Text je rozvržen do osmi kapitol (historie projektu, místo ALE mezi zeměpisnými anketami, organizace, obsah dotazníků, základní mapa a síť bodů, výzkum, fonetická transkripce, mapování). Pouze v německé verzi je uveden dodatek o automatickém mapování, francouzsky pak dodatek se seznamy členů redakčního, čestného a mezinárodního komitétu a speciálních a národních komisí (sekretariát redakce je v Nijmegen, odbor pro automatické zpracování v Marburgu).

V tomto informativním úvodu, jehož francouzský textový prototyp o 45 s. zpracoval A. Weijnen s pomocí G. Tuaillona a J. Kruijsena, zaujme zevrubná charakteristika všech fází pracovního projektu o jeho postupné organizace i jeho zdůvodnění ve vztahu k tradicím obecné a srovnávací jazykovědy a k rozvíjející se internacionální spolupráci v dialektologii (zde zřejmě patří k předním vzorům OLA — Obščeslavjanskij lingvističeskij atlas, tj. Slovanský jazykový atlas, jehož příprav se účastní i Československo).[2]

Je třeba jen uvítat střízlivý přístup hlavních organizátorů, pokud jde o obsah ankety (jen dva dotazníky — vcelku asi o 1 500 otázkách, z nichž první, lexikální, byl již vydán, druhý, systémový, byl v květnu t. r. předložen k diskusi na kolokviu v Štrasburku) a též o potřebnou jednoduchost transkripce a provádění výzkumu od terénu až po kartotéky. Mnohem složitěji než v podání Úvodu ALE se nám však jeví situace při zhodnocování dat a dokonce při jejich zamýšleném automatickém zpracování, zvl. kartografování. Zdá se také, že předpokládaná hustota sítě (1 bod na 2 000 km2) tak, aby byla mapa v měřítku 1 : 5,000 000 celkem pokryta symboly o průměru 5 mm, je vhodná nejvýš pro malé země.

ALE se programově zaměřuje na tradiční nářečí, a to na základě jejich teritoriálního rozložení po velkých přesunech evropského obyvatelstva po druhé světové válce. Ještě před helsinskou konferencí byla tu jako samozřejmá pro všechny účastníky přijata zásada vycházet jedině z dnešních státních hranic.

Co do obsahu anket je pozornost rovnoměrně rozložena na otázky typologického synchronního srovnávání nářečí nepříbuzných jazyků i různého rozvoje indoevropských jazyků po stránce formálně výrazové i sémantické. [249]Zvláštní pozornost má být věnována lexikálním kulturním evropeismům (mj. ve frazeologii).

Publikace, která vyšla s podporou UNESCA, bude mít význam i jako pětinásobně paralelní odborný text, tedy též pro sledování interlingválních vztahů v terminologii dialektologické disciplíny. Anglický text pořídil známý teoretik W. Moulton, španělský M. Alvar, německý R. Hildebrandt a P. Stein. Pouze ruský text, pořízený holandským slavistou V. P. van den Berkenem, nelze z tohoto hlediska považovat za reprezentativní.


[1] Atlas linguarum Europae (ALE). Introduction. Redakce: A. Weijnen (hlavní red.), M. Alinei, M. Alvar, R. Avanesov, J. Bělič, B. Cazacu, W. Doroszewski, C. Grassi. † K. Heeroma, T. Itkonen, P. Ivić, L. E. Schmitt, G. Tuaillon; vyd. Van Gorcum, Assen (Hol.) 1975, 247 s.

[2] Podle doporučení zasedání Mezinárodního komitétu slavistů v Helsinkách v r. 1972 se do evropské spolupráce na ALE měly slovanské socialistické státy zapojit prostřednictvím organizace práce na OLA. V SSSR byl v r. 1974 pověřen vedením příprav ALE prof. R. Avanesov (viz též SaS 37, 1976, s. 160).

Slovo a slovesnost, volume 37 (1976), number 3, pp. 248-249

Previous Alena Macurová: K analýze textu

Next Jaromír Hník: Nový německý terminologický slovník