Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Nový německý terminologický slovník

Jaromír Hník

[Chronicles]

(pdf)

Новый немецкий терминологический словарь / Nouveau dictionnaire terminologique allemand

Naše recenze rozvádí a doplňuje článek Al. Jedličky a M. Dokulila o rozvoji práce v oblasti lingvistické terminologie (SaS 36, 1975, 219—232).

V německé jazykovědě se od počátku století setkáváme se snahou sjednotit již tehdy rozvinuté a namnoze rozbíhavé terminologické soustavy cestou systematizace a normalizace.[1] V posledních dvaceti letech si autoři terminologických slovníků počali klást střízlivější a reálnější cíle. Prosadilo se poznání, že normalizace nemůže být úkolem terminologického slovníku. Od slovníků tohoto druhu lze očekávat jen „registraci“ lingvistických terminologií v jednotlivých zemích.[2] O náročnosti vypracování terminologického slovníku svědčí skutečnost, že ještě koncem šedesátých let neexistoval „obsáhlý, vědecky a lexikograficky spolehlivý terminologický slovník …, který by vyhovoval požadavkům studujících i zkušených lingvistů“.[3]

K zásadnímu obratu dochází až počátkem let sedmdesátých. V r. 1973 vychází 1. díl abecedního slovníku Lewandowského a systematická encyklopedie Lexikon germanistické lingvistiky.[4] Ještě předtím — „in lexikonloser Zeit“[5] — se objevuje antologicky koncipovaná publikace H. Glinze[6] a podobně orientovaný, převážně systematický slovník Vermeerův;[7] od r. 1971 vydává časopis Linguistik und Didaktik na pokračování Kleines Lexikon der Linguistik.[8] V r. 1974 vychází generativisticky pojatý abecední slovník Welteho[9] a několik dalších, nám nedostupných děl.[10] V r. 1975 tuto řadu obohacuje německý překlad systematického slovníku Ducrota a Todorova[11] a Kleines Wörterbuch sprachwissenschaftlicher Termini — „první terminologický slovník jazykovědný vycházející v NDR (odhlédneme-li od Kleines Wörterbuch linguistischer Termini, uveřejněného v příloze časopisu Deutsch als Fremdsprache)“.[12] Vedle těchto prací zaměře[250]ných na teoretickou lingvistiku existuje od r. 1973 i slovník termínů výlučně z oblasti didaktiky a metodiky cizojazyčného vyučování.[13]

Od minulého roku je k dispozici již také terminologický slovník, jehož význačným rysem je snaha „obsáhnout současně jak teoretickou, tak i aplikovanou lingvistiku“ (úvod, s. 5). Je jím Handbuch der Linguistik. Allgemeine und angewandte Sprachwissenschaft, který za spolupráce H. Janssenové sestavil mladý západoněmecký lingvista a lexikograf Harro Stammerjohann. Slovník vyšel v r. 1975 v Mnichově (Nymphenburger Verlagshandlung, 584 stran).

Vedle poměrně obsáhlých hesel týkajících se teoretické a aplikované lingvistiky podává slovník informaci o formální logice, teorii komunikace, pragmatické lingvistice, lingvistice textu, sociolingvistice, psycholingvistice a teorii překladu (hesla jako např. filozofie jazyka, rétorika, poetika a stylistika (!) chybějí). Slovník je tudíž určen nejen lingvistům teoretikům, ale i didaktikům, překladatelům, studentům a středoškolským učitelům.

Základem slovníku jsou články dvaceti německých i zahraničních lingvistů, z nichž mnozí jsou známi i u nás (např. H. Arens, W. Betz, E. Gülichová, H. Weinrich, G. Heike, G. Nickel a W. Wilss). Jejich příspěvky, zpracované ve formě encyklopedických hesel, zahrnují celkem 17 tematických okruhů (např. Dějiny lingvistiky; Lingvistika textu a pragmatická lingvistika; Algebraická lingvistika a strojová lingvistika; Prostředky a pomůcky cizojazyčného vyučování). Délka jednotlivých článků se původně pohybovala od 5 do 60 s. Výběr témat je označován za „pragmatický“: vznikl ze spolupráce autorů jednotlivých příspěvků se sestavovatelem slovníku. Není tedy cílem slovníku podat „systematické uspořádání lingvistických věd“ (úvod).

Vlastní práce sestavovatele slovníku a jeho spolupracovnice spočívala v úpravě jednotlivých hesel, jejich propojení, odstranění opakování a doplnění mezer. Stammerjohann neváhal přikročit i k přeskupování pořadí hesel, k jejich slučování a rozdělování. Termíny, o kterých se pojednává jen v rámci obsáhlejších hesel, byly vyčleněny a opatřeny krátkou definicí nebo pouze odkazem.

Z celkového počtu 584 s. připadá na úvod pouze jedna a půl strany, jmenný rejstřík na konci knihy zabírá 10 s. Na s. 574 je uveden seznam 12 terminologických slovníků, kterých Stammerjohann použil vedle literatury monografické, připojené k většině obsáhlejších hesel.

Základní strukturu slovníku, obsahujícího téměř 1150 hesel, tvoří více než 220 problémových, encyklopedicky pojatých hesel (v délce od 1/2 do 231/2 s.); kromě exkursu do historie pojmu-termínu tu čtenář najde i přehled současného stavu bádání. Jen v menším počtu případů je vývoj pojetí naznačen na základě definic různých lingvistů. Většina těchto hesel je rozšířena o výběrovou bibliografii. Druhým, nejčetnějším typem hesel jsou pojmy-termíny doprovázené krátkými, nejvýše několikařádkovými definicemi, většinou bez seznamu literatury. K zvýšení přehlednosti bylo nadto samostatně vyčleněno kolem 175 hesel obsahujících jen odkaz k termínu jinému.

Části o historii pojmů-termínů nepřímo poukazují na styčné plochy mezi současným vývojem teoretické lingvistiky a tradiční gramatiky a tak rovněž přispívají k těsnějšímu sepětí lingvistických teorií s praxí jazykového vyučování. Hesla jsou zpravidla německá; pokud je uveden originální termín jinojazyčný (např. latinský termín tradiční gramatiky), je k němu připojen německý protějšek. Výběrový seznam literatury, provázející šíře pojatá hesla, obsahuje práce nové i starší, speciální i základní.

Stanovisko sovětské a vůbec marxistické lingvistiky se v Handbuchu uvádí v celé řadě důležitých hesel (jako je např. teorie odrazu (G. Klaus), jazyk a myšlení (L. Vygotskij), sociolingvistika (M. B. Panov); je uvedena i Helbigova kritika Weisgerberova učení). Na dvou stránkách se referuje o vývoji cizojazyčného vyučování v SSSR. Znalost prací československých lingvistů (v rejstříku 20 jmen) za posledních několik desítek let se neomezuje jen na tituly uveřejněné na Západě nebo v NDR. Jako obsáhlá samostatná hesla byla vyčleněna mj. pražská škola, funkcionalismus, funkční větná perspektiva (= aktuální členění větné).

Handbuch der Linguistik, který je posled[251]ním z řady velkých encyklopedických slovníků, klade ve srovnání se slovníkem Lewandowského větší důraz na systematicko-encyklopedické uspořádání pojmů-termínů (např. hesel s Text- je u Stammerjohanna 5, u Lewandowského 44). Poslouží proto současně jako pomůcka k základní orientaci i jako příručka k soustavnějšímu studiu.


[1] Viz. např. K. Brugmann, Ein Wörterbuch der linguistischen Terminologie, Germanisch-Romanische Monatsschrift 1, 1909, 209—222. Za „vedlejší produkt“ materiálových sbírek a přípravných prací celého období lze považovat Wörterbuch der grammatischen und metrischen Terminologie J. B. Hofmanna a H. Rubenbauera z r. 1950.

[2] E. Skála, Zur Entwicklung der deutschen grammatischen Terminologie, Zeitschrift f. Phonetik, Sprachw. u. Kommunikationsforschung 14, 1961, s. 214.

[3] H. Bussmann, Lexika der sprachwissenschaftlichen Terminologie. Bericht über eine vernachlässigte Gattung, Teil 1; Deutsche Sprache, Zeitschrift für Theorie, Analyse und Dokumentation 2, 1974, s. 63.

[4] Bibliograf. údaje a hodnocení viz Al. Jedlička — M. Dokulil, o.c., kde jsou recenzovány i další německé slovníky vzniklé na počátku sedmdesátých let (slovník Ulrichův a Heupelův).

[5] H. Bussmann, o.c. v pozn. 3, s. 58.

[6] H. Glinz, Linguistische Grundbegriffe und Methodenüberblick (Studienbücher zur Linguistik und Literaturwissenschaft 1), Bad Homburg v.d.H. 1970.

[7] H. J. Vermeer, Einführung in die linguistische Terminologie, Darmstadt - München 1971 (nám bohužel nedostupný).

[8] Kleines Lexikon der Linguistik, Linguistik und Didaktik 5, 1971.

[9] W. Welte, Moderne Linguistik: Terminologie/Bibliographie. Ein Handbuch und Nachschlagewerk auf der Basis der generativ-transformationellen Sprachtheorie, Bd. I—II, Hueber Hochschulreihe 17, München 1974.

[10] Např. W. Abraham (et. al.), Terminologie zur neueren Linguistik, Germanistische Arbeitshefte, Ergänzungsreihe 1, Tübingen 1974.

[11] O. Ducrot - T. Todorov, Enzyklopädisches Wörterbuch der Sprachwissenschaften, Frankfurt/M. 1975.

[12] R. Conrad (vyd.), Kleines Wörterbuch sprachwissenschaftlicher Termini. Die wichtigsten Termini aus den verschiedenen Bereichen der Sprachwissenschaft mit Erläuterungen und Beispielen, Leipzig 1975, úvod, s. 6.

[13] K. H. Köhring — R. Beilharz, Begriffswörterbuch Fremdsprachendidaktik und -methodik, Hueber Hochschulreihe 10, München 1973.

Slovo a slovesnost, volume 37 (1976), number 3, pp. 249-251

Previous Slavomír Utěšený: Prolegomena k Atlasu evropských jazyků

Next Lumír Klimeš: K problematice lexikálního složení českých odborných textů