dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Sovětský sborník věnovaný problémům syntaxe a stylistiky

Naděžda Svozilová

[Chronicles]

(pdf)

Советский сборник посвященный проблемам синтаксиса и стилистики / Un recueil soviétique consacré aux problèmes de la syntaxe et de la stylistique

Pod přitažlivým názvem Sintaksis i stilistika (Moskva 1976, 318 s.) je publikován soubor 20 statí lingvistů z různých pracovišť SSSR, i jedné badatelky české. Ačkoli název knihy může vyvolávat dojem, že se autoři budou zabývat teoretickými problémy souvislostí mezi syntaxí a stylistikou, přínos sborníku je jinde: převážná část knihy zahrnuje nejrůznější konkrétní syntaktická témata, která jsou vesměs probírána ve spojitosti s různými aspekty stylistickými.

Úvod, který je předeslán sborníku, je poněkud lakonický a mnoho nenapomáhá orientaci ve formálně nijak nečleněném obsahu knihy; pokusíme se proto dané texty mj. trochu utřídit. — Na začátek jsou zařazeny čtyři stati mající širší záběr jak syntaktický, tak stylistický (např. prolínání jevů spisovné a běžně mluvené ruštiny, pořádek slov aj.). Ostatní studie sborníku se zabývají výzkumy dílčích problé[172]mů syntaxe a stylistiky ruského jazyka. Ve statích, které pojednávají o jevech věty jednoduché, se zpravidla setkáváme s praktickou demonstrací plodnosti sémantickosyntaktického přístupu, charakteristického pro současné lingvistické bádání: sémantické zřetele zde pomáhají k objasnění syntaktických vlastností mnohých dosud nedostatečně zvládnutých jevů. U statí, jejichž problematika přesahuje větu jednoduchou, je pak široce uplatněn stylistický pohled: sledují se syntaktické jevy hovorového stylu, psaného jazyka, uměleckého stylu, dále expresivita, synonymika syntaktických jevů apod.

V první studii věnuje O. A. Laptěvová pozornost procesům probíhajícím v gramatické stavbě spisovné ruštiny v souvislosti s jejím funkčním rozvrstvením: některé syntaktické konstrukce, vlastní zatím jen syntaktickému systému ruštiny běžně mluvené (ustno-razgovornaja raznovidnosť), pronikají jakožto synonymní mezi konstrukce spisovné. (Příklad takového procesu: Naděň koftu, kotoraja tam visit. — Naděň koftu tam kotoraja visit. — Naděň koftu tam visit kotoraja. — Naděň koftu tam visit.) — Také další příspěvek se zabývá běžně mluvenou, popř. hovorovou syntaxí (pozornost k hovorové vrstvě ruštiny je ostatně charakteristická pro mnohé stati recenzovaného sborníku): její prvky v oblasti pořádku slov a syntagmatiky shledává v korespondenci vynikajících osobností ruské kultury I. N. Kručininová. — Ve stati I. I. Kovtunovové „Pořádek slov ve verši a próze“ se mj. konstatuje, že rozdíly v stylistické platnosti pořádku slov v těchto dvou žánrech vyplývají z jejich různé rytmickointonační struktury, a připomíná se, že při výzkumu zákonitostí pořádku slov ve spisovném jazyce nelze pracovat s fakty prozaického a básnického jazyka jako s fakty téže hodnoty. — Objevná a podnětná je stať N. V. Čeremisinové „Melodie a syntax ruského syntagmatu“. Autorka dovozuje, že melodie souvisí se syntaktickou stavbou syntagmatu, postuluje 10 fonologicky relevantních, invariantních typů ruských melodémat (= jazykových modelů melodie, typových melodických struktur syntagmatu) a konstatuje, že těchto 10 typů melodémat odpovídá 14 syntaktickým typům syntagmat v ruštině (např. melodéma konstatující, zvolací, rozkazovací, tázací, počátkové atd.).

Prvním příspěvkem k problematice věty jednoduché je závažná, příkladná sémantickosyntaktická studie známého sovětského badatele v této oblasti V. G. Gaka „Nominalizace přísudku a odstranění subjektu“. Autor široce rozpracovává typologii nominalizací procesu (tj. označení procesu substantivem, a nikoli slovesem) a podává jejich mnohostrannou charakteristiku i hodnocení z hlediska potřeb jazykové komunikace. Podrobně zkoumá procesy transformace při vyjádření subjektu, až po jeho odstranění; tak např. na změně subjektu v objekt, osobního vyjádření v neosobní aj. se může odrazit stupeň aktivity jednajících osob (Budět nam nagrada? Budět ot vas staršině prikazanije …?) — O. P. Jermakovová formuluje syntaktická omezení při užívání některých typů zájmen, především v hodnotících konstrukcích: není možné např. vyjádření on rabotal etim slesarem apod. — Je. A. Ivannikovová probírá atributivní užití příslovcí jakožto závislé na jejich sémantických a stylistických vlastnostech. — G. A. Zolotovová (odpovědná redaktorka sborníku) podává ve velice obsažné studii „O syntaktických vlastnostech jmen jakosti“ přehled všech charakteristických modelů a funkcí, v nichž se uplatňují deadjektivní substantiva, především jména jakosti. — Zatímco další stať „Syntaktické modely s významem psychického stavu a jejich synonymika“, jejímž autorem je S. N. Cejtlin, je velmi přesvědčivým dokladem přínosnosti sémantickosyntaktického způsobu bádání, obohaceného ještě o hlediska stylistická, dvě následující stati, pojednávající — se závěry vzájemně téměř protichůdnými — o kvantitativních větách (količestvennyje předloženija), zůstávají právě i tím, že nezvolily sémantický přístup, za úrovní ostatních statí sborníku.

Zbývající studie částečně nebo zcela překračují svou problematikou hranice věty jednoduché. M. A. Leoněnko zkoumá konstrukce s předložkami srovnávacími (kromě, mimo; ve srovnání s …; na rozdíl od … atd.) a hodnotí je stylisticky: většiny z nich se užívá zpravidla v odborném stylu. — Další dvě stati studují živé jevy hovorové syntaxe. G. P. Uchanov se zabývá konstrukcemi „vedl. věta + souřadný větný člen“ (ljubila cholodnyj čaj i kak ložečka zvjakajet) a G. N. Akimovová zpracovává původně hovorové konstrukce s výrazy vot čto, vot kto, vot kakoj, vot počemu a další; jejich užívání vede k rozčleněnosti a zvýšené [173]expresivitě vyjádření. (Autorka věnuje pozornost zejména procesu přejímání těchto konstrukcí do jazyka psaného; považuje jej za ukázku vývoje aktivních syntaktických konstrukcí vůbec.) Problematikou expresivity se zabývá (obecněji) i velmi zajímavá studie O. V. Ozarovského, zkoumající z tohoto hlediska konstrukce s významem nesouhlasu. — Další příspěvek se vztahuje již k syntaxi textové: I. Ja. Černuchinová zde probírá různé typy spojení samostatných vět v jazykovém projevu, zejména písemném. — A závěrečné slovo ve sborníku patří v pravém slova smyslu reprezentativní, syntetické studii české rusistky Květy Koževnikové „Formování obsahu a syntax uměleckého textu“. Také zde je úspěšně aplikován komplexní přístup syntaktickosémantický; ve vzájemné spjatosti se studují konstrukční principy výstavby textu a principy formování obsahových elementů.

Jmenovitým upozorněním na většinu statí sborníku se snažíme ukázat, že kniha Sintaksis i stilistika by neměla uniknout pozornosti nejen rusistů (pro něž recenzovaný sborník znamená specifický přínos také svou bohatou materiálovou základnou), ale ani ostatních badatelů v lingvistických disciplínách. Bohemistům může být mj. připomínkou, že mnohé z probíraných jevů čekají v češtině ještě na zpracování.

Slovo a slovesnost, volume 39 (1978), number 2, pp. 171-173

Previous Zdena Palková: Nová sovětská práce z problematiky hláskové symboliky

Next Petr Piťha: Nová ucelená teorie jazyka?