dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K aktuálním otázkám etymologie

Eva Havlová

[Articles]

(pdf)

К актуальным вопросам этимологии / Les questions actuelles de l’étymologie

Rozkvět slovanské etymologie, k němuž v poslední době došlo, je podmíněn několika příznivými faktory.[1] Jedním z nejdůležitějších je příliv nového slovního materiálu, za nějž vděčíme především rozvoji dialektologických výzkumů. Etymologie se už zbavila tísnícího krunýře spisovného jazyka a plně využívá při své práci nářečních slov, která, protože jsou většinou reliktová a často označují dnes zaniklé nebo zanikající reálie, jsou pro komparatistické účely mimořádně cenná. Dá se předpokládat, že se jejich zpracováním počet nám známých praslovanských slovních rodin — při velmi skromném odhadu — přinejmenším zdvojnásobí. Stává se proto samozřejmým, že nově vycházející etymologické slovníky jednotlivých slovanských jazyků plně dialektismů využívají a zařazují je i jako samostatná hesla.[2]

Z toho ovšem vyplývá pro slavistu-etymologa další pracovní požadavek: orientovat se dobře v dialektech všech slovanských jazyků, zejména znát vývoj jejich hláskového systému, aby se některé slovo neinterpretovalo mylně. Např. Buga[3] rekonstruuje na základě r. dial. gilëk, ‚džbánek‘ psl. *gylьkъ, jež vyvozuje z ide. *gūlikos, ačkoliv jde jen o nářeční výslovnost r. golëk t. v., z psl. *gъlьkъ, což je asi staré kulturní stěhovavé slovo, pocházející ze semitských jazyků (hebr. gullā, arab. qulla ‚džbán‘ aj.).

Druhým příznivým faktorem je vydávání slovníků starších jazykových fází; pomáhá etymologovi stanovit vývoj slova, resp. celé slovní rodiny v historické době, dříve než přistoupí k domněnkám o jeho prehistorii.[4]

Dnes už se také pokládá za samozřejmé, že k důkladnému etymologickému rozboru slova patří vysledování jeho sémantického vývoje. A tu je dalším faktorem, příznivě ovlivňujícím kvalitu etymologického bádání, vzrůstající počet monografií podávajících soupis, někdy i etymologický výklad onomaziologických skupin slov. Etymolog by ještě raději uvítal nějaký Srovnávací slovník sémantických změn,[5] kde by byly, ať už v abecedním nebo věcném pořádku, uvedeny jednotlivé významy s údaji, ze kterých jiných významů se k nim mohlo dojít, a naopak, které jiné významy se mohly vyvinout z nich; tyto údaje by se ovšem musely opírat o historicky doložené [309]sémantické přechody z různých, i nepříbuzných jazyků, nikoliv o etymologické dohady. Materiál pro podobný slovník má ve značném rozsahu shromážděn prof. J. Schröpfer; první svazek slovníku má vyjít ještě v tomto roce. Jinak jsme odkázáni jen na sémantické paralely získané z výše uvedených monografií, z věcných slovníků nebo z vlastních rešerší.

Doložit každý předpokládaný sémantický posun paralelou se už dnes také stává samozřejmostí. Ale i zde bych ráda upozornila na jedno úskalí etymologické praxe: citování sémantických paralel nemůže a nesmí nahradit důkladné vysledování sémantického vývoje určitého slova; často se také zapomíná, že uvedená paralela, i kdyby se vyskytovala ve větším množství dokladů, dokazuje vždycky pouze to, že se vývoj významu určitým směrem ubírat mohl, nikoliv, že musel.

Důkladný sémaziologicko-onomaziologický rozbor je nezbytný zejména v případech, kdy je třeba řešit otázku, zda stejně znějící slova s odlišnými významy pocházejí z jednoho základu nebo zda jde o nepříbuzná homonyma. Bohužel je ještě dosti časté stanovisko pokládající a priori taková slova za příbuzná a snažící se jejich významy všemožně spojit. Pokud je předpokládaný významový přechod jen vymyšlený a nedoložený, nemá žádnou průkaznost, neboť při dobré vůli se dá sémanticky spojit téměř vše. Ani kombinace, předpokládající celý řetěz sémantických přechodů, v němž jsou jen jednotlivé články doloženy paralelou, nejsou o mnoho přesvědčivější. Rozhodujícím kritériem pro to, zda určitá dvojice slov je homonymní, nebo příbuzná, může být jen podrobný průzkum historie příslušných slov, též jejich frazeologického využití, s přihlédnutím k vývoji jednak jejich synonym, jednak dalších členů jejich slovní rodiny; seznámení s reáliemi, jež slova označují, je samozřejmým předpokladem. Když tento průzkum neukáže přesvědčivé možnosti obě slova spojit, můžeme je pokládat ze homonyma a hledat pro jedno z nich nové etymologické korespondence.

Že s homonymií v jazyce počítat musíme, je samozřejmé, není však známo, v jaké míře, neboť práce o číselném poměru příbuzných a nepříbuzných homonym, získaném výše uvedeným rozborem slov, nám dosud chybějí. Provedla jsem podrobnou sondu na základě jednoho ruského dialektu[6] a došla jsem k přibližnému poměru 50 nepříbuzných a asi 60 příbuzných párů homonym.[7] Při větším množství podobných prací, zejména z nářečních slovníků s úplnou slovní zásobou, by se mohlo dojít k přesvědčivějším výsledkům, a etymologie by tak mohla přispět k řešení obecné otázky homonymie v jazyce.

 

R É S U M É

Zu aktuellen Fragen der Etymologie

Markanter Aufschwung der slawischen Etymologie in den letzten Jahren ist durch zwei wichtige Faktoren gefördert: quantitativ durch zahlreiches neues Wortmaterial aus den Dialekten, qualitativ durch Anwendung der vergleichenden Semasiologie und Onomasiologie beim Etymologisieren. Ein vergleichendes Wörterbuch des Bedeutungswandels könnte für die Etymologie sehr hilfreich sein; oberflächliches Anführen semantischer Parallelen ohne gründliche Analyse der betreffenden Wörter genügt jedoch nicht.


[1] Pomíjím jeden důležitý faktor vnější: patří k národnostní politice Sovětského svazu a lidových demokracií, že každý slovanský národ má své etymologické pracoviště. Tak např. v SSSR mimo vycházející etym. slovník spisovné ruštiny vyjdou v nejbližší době 1. svazky ukrajinského a běloruského etym. slovníku, v NDR je v tisku etym. slovník lužičtiny.

[2] I když jeden ze zakladatelů slovanské etymologie F. Miklošič jakožto Slovinec a autor rukopisného slovinského slovníku při své práci slovinského materiálu plně využíval, ukazuje Bezlajův Etimološki slovar slovenskego jezika (Ljubljana 1976-), jak může nový nářeční materiál obohatit práci etymologa. Totéž platí o připravovaném slovníku H. Schustera-Šewce Historisch-etymologisches Wörterbuch der ober- und niedersorbischen Sprache. Také 1. svazek běloruského etymologického slovníku je, při známé bohatosti prací o nářečním lexiku, očekáván s velikými nadějemi. Mimořádně bohatý ruský nářeční materiál není zpracováván v ruském etymologickém slovníku, ale je plně využíván etymology-slavisty. Začleňování co nejúplnějšího dialektického materiálu do praslovanského slovního fondu je také největším přínosem moskevského praslovanského slovníku (Etimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov, Moskva 1974). Rovněž Bălgarski etimologičen rečnik (Sofija 1962-) a Skokův Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika (Zagreb 1971—1974) podávají nářeční materiál v plné míře. Čeština a polština měly v soupisu dialektického lexika značný náskok a to se příznivě obrazilo i v etymologických slovnících (V. Machka a F. Sławského). Na své sumární etymologické zpracování však většinou ještě čeká bohatý nářeční materiál slovenský.

[3] K. Būga, Rinktiniai raštai, Vilnius 1958—1961, II, s. 295.

[4] Přehledné a jasné zpracování materiálu je charakteristickým rysem krakovského Słowniku prasłowiańského (Wrocław—Warszawa—Kraków—Gdańsk 1974-).

[5] Volání po podobné práci není nové; literaturu viz v zprávě O potřebě slovníku sémantických změn, Jazykovědné aktuality 4, 1965, s. 3—4.

[6] Podkladem mi sloužil materiál ze slovníku A. F. Ivanovové Slovar’ govorov Podmoskov’ja, Moskva 1969.

[7] Stručný souhrn výsledků vyjde v Zeitschrift für Slawistik 23, etymologický rozbor nepříbuzných homonym v Etymologica Brunensia, Praha 1978, s. 7—50.

Slovo a slovesnost, volume 39 (1978), number 3-4, pp. 308-309

Previous Arnošt Lamprecht: Indoevropské okluzívy a nostratická teorie (se zřením k situaci v germánských jazycích, latině a řečtině)

Next František Kopečný: Poznámka k tzv. elementárním souvislostem (r. brokat’/brosat’ — č. vrhnout/vrznout)