K nejčetnějším výrazovým prostředkům pravděpodobnostní (jistotní) modality

Marie Těšitelová

[Articles]

(pdf)

К самым частым средствам выражения вероятностной (утвердительной) модальности / À propos des procédés les plus fréquents exprimant la modalité probabilistique (m. de certitude)

Moje poznámky se týkají především četností výrazů (partikulí a adverbií), které v současné spisovné češtině vyjadřují, ev. naznačují pravděpodobnost, možnost, popř. jistotu obsahu propozice.[1] K těmto výrazům, které v češtině pokládáme většinou za příslovce, patří např. tato slova: asi, snad, možná, patrně, …; jistě, určitě, pravděpodobně… Na základě frekvenčního slovníku češtiny[2] budeme sledovat rozložení frekvence uvedených výrazů v osmi stylových skupinách tam uváděných, totiž: A (beletrie), B (poezie), C (literatura pro mládež), D (dramata), E (populárně vědecká literatura), F (publicistika), G (vědecká (odborná) literatura), H (tzv. mluvené projevy, tj. převážně rozhlasové projevy publikované tiskem). Připomeňme ještě, že FSČ obsahuje 1 623 527 slov ze 75 textů.

Výrazy pravděpodobnostní (jistotní) modality můžeme rozdělit na základě sémantických znaků vzhledem k jistotě nebo pravděpodobnosti propozice, výpovědi zhruba do dvou skupin: (1), bez velké pochybnosti‘ snad, asi, pravděpodobně apod., (2) ‚bez jakékoli pochybnosti‘ jistě, určitě apod.

Než budeme sledovat frekvenci vymezených dvou výrazových skupin, je třeba podtrhnout, že výrazy pravděpodobnostní (jistotní) modality nepatří mezi adverbia (ev. partikule) nejfrekventovanější. Ve FSČ patří např. mezi 10 nejfrekventovanějších adverbií vůbec tato:

(1.) jako (8896-8-75), (2.) tak (7930-8-75), (3.) jen (6477-8-75), (4.) jak (6123-8-74), (5.) už (5546-8-71), (6.) ještě (4248-8-75), (7.) tu (3959-8-73), (8.) také/taky (3641-8-74), (9.) až (3273-8-75), (10.) pak (2719-8-73).[3]

Většina těchto adverbií — jak zřejmo — je zájmenného původu; některá z nich fungují i jako spojky, např. výrazy jako, jak. Nejčetnější z nich jsou do velké míry polysémní, s klesající frekvencí klesá jejich polysémie.[4] Významně se podílejí na výstavbě věty, zvláště prostřednictvím slovesa, srov. Mluví jako kniha. Jak byl rád!

Všimněme si ve srovnání s uvedenými nejfrekventovanějšími adverbii absolutní frekvence a distribuce vzhledem k stylovým skupinám a textům u první skupiny 10 nejčetnějších výrazů pravděpodobnostní (jistotní) modality ve FSČ seřazených podle klesající frekvence:

(1.) snad (1699-9-70), (2.) třeba/s (1226-8-66), (3.) as/i (1064-8-63), (4.) prý (587-8-59), (5.) spíše/nej- (403-8-62), (6.) možná (373-8-50), (7.) patrně (217-7-36), (8.) pravděpodobně (76-7-27), (9.) nepochybně (24-4-13), (10.) bezpochyby (6-4-6).

Jak absolutní frekvence jednotlivých modálních výrazů, tak i jejich distribuce je výrazně nižší, než je tomu u nejfrekventovanějších adverbií. Toto zjištění v zásadě potvrzuje (podle FSČ) i frekvence a distribuce pravděpodobnostních (jistotních) výrazů druhé skupiny typu jistě, určitě apod.:

[109](1.) jistě (813-8-63), (2.) opravdu (669-7-53), (3.) skutečně (352-7-52), (4.) vskutku (126-8-31), (5.) určitě (108-7-37), (6.) vážně (101-8-39), (7.) zajisté (96-7-29), (8.) doopravdy (66-6-26), (9.) vpravdě (20-7-12), (10.) zaručeně (3-3-3).

Výrazy druhé skupiny mají jasně nižší frekvenci než výrazy skupiny prvé, v distribuci lze tu konstatovat celkem shody. Svou pozornost však obrátíme k stylovým charakteristikám některých nejčastějších pravděpodobnostních (jistotních) výrazů a pokusíme se osvětlit shody a rozdíly mezi nimi.

(1) První skupina (snad, třeba/s, …)

Příslovce snad, nejfrekventovanější výraz této skupiny, nacházíme nejčastěji (v 78 %) v textech uměleckého stylu (v próze, poezii, v literatuře pro mládež i v dramatech); naproti tomu v ostatních textech neuměleckých, tj. textech tzv. dorozumívacího, věcného stylu[5] (zvl. v odborné literatuře, E, G) vyskytuje se řidčeji (v 22 %). Výraz snad je tedy nejčastějším modálním výrazem s významem ‚bez velké pochybnosti‘ v textech uměleckého stylu, resp. i v jazyce hovorovém[6] (tj. doložením v dramatech). — V zásadě stejné rozložení frekvence nacházíme i u výrazu as/i, ale s tím rozdílem, že má o něco vyšší frekvenci v odborné literatuře (24 %), kde se poměrně často vyskytuje ve významu ‚přibližně‘. — Výraz prý, tj. partikule vzniklá z věty, má sice relativně nejvyšší frekvenci v jazyce stylu uměleckého (v 77 %, a to především v próze, A a C, ale i v dramatech, která ve FSČ reprezentují projevy mluvené), v jazyce tzv. věcné literatury se vyskytuje nejčastěji v žurnalistice (v 8 %), tedy zřejmě všude tam, kde je nasnadě vyjadřování cizího mínění. — Výraz možná (srov. Možná si na mne vzpomeneš apod.) patří pak celkem jednoznačně do literatury umělecké (v 91 %).

Ve srovnání s tím, co bylo dosud uvedeno, je u výrazu pravděpodobně situace v zásadě protikladná: v odborné literatuře se vyskytuje asi v 80 %, v umělecké asi v 15 %. Je to tedy výraz příznačný pro texty tzv. věcné literatury. — Analogická situace se ukazuje v podstatě i u výrazů pravděpodobně a nepochybně. Výraz pravděpodobně má relativně nejvyšší frekvenci v textech věcné literatury (asi v 80 %), a to jak v literatuře populárně vědecké, tak i vědecké, v textech uměleckých (zvl. prozaických) jej nacházíme jen v 15 %. Výraz nepochybně přichází nejčastěji v odborné literatuře (v 70 %), v próze v 25 % (tedy více než u příslovce pravděpodobně). Za zmínku stojí, že ve FSČ není tento výraz doložen v poezii, v literatuře pro mládež a v dramatech, ale ani ve skupině H (tj. tzv. mluvených projevech v rámci věcné literatury). Je to zřejmě výraz, který bychom mohli i z hlediska kvantitativního označit jako „úzce odborný“.

Rel. nejméně frekventovaný výraz první skupiny pravděpodobnostních (jistotních) výrazů — bezpochyby je tak málo doložen, že nás tato data neopravňují k obecnějším závěrům. Přesto však lze konstatovat, že je v materiále FSČ rozložen celkem rovnoměrně mezi literaturu jednak uměleckou (poezii i literaturu pro mládež), jednak věcnou (žurnalistiku i mluvené projevy).

Na základě uvedené kvantitativní analýzy modálních výrazů první skupiny, tj. snad, asi, možná …, se zřetelem k jejich stylové distribuci můžeme výrazy této skupiny rozdělit do tří podskupin:

(1.) s výrazně nejvyšší frekvencí v jazyce umělecké literatury (uspořádáno podle klesající relativní frekvence): (1.) možná (90 %), (2.) snad (83 %), (3.) prý (77 %), (4.) asi (70 %), (5.) patrně (65 %);

(2.) s výrazně nejvyšší frekvencí v jazyce tzv. věcné literatury: (1.) pravděpodobně (82 %), (2.) nepochybně (75 %);

[110](3.) s relativně rovnoměrným rozdělením frekvence v jazyce jednak uměleckého stylu, jednak věcného stylu: (1.) bezpochyby (50 % : 50 %), (2.) spíše/nej- (49 % : 51 %), (3.) (s největším rozdílem) třeba/s (54 : 46 %). — (Tento třetí typ můžeme popř. řadit i do podskupiny první. Zařazení do podskupiny třetí pokládám však za nejbližší realitě.)

(2) Druhá skupina (jistě, opravdu…)

Tato skupina pravděpodobnostních (jistotních) výrazů analyzovaná se zřetelem k distribuci jejich frekvence v jednotlivých funkčních stylech (resp. ve FSČ stylových skupin) se proporcionalitou jednotlivých podskupin liší od skupiny první. Především většina výrazů, která sem byla se zřetelem k frekvenci zařazena (srov. s. 109), patří celkem převážně do jazyka umělecké literatury, srov.:[7]

(1.) podskupina: (1.) doopravdy (88 %), (2.) vážně (84 %), (3.) určitě (83 %), (4.) opravdu (78 %), (5.) jistě, zajisté (v obou případech 71 %), (6.) zaručeně (67 %);

(2.) podskupina: s nejvyšší frekvencí v jazyce tzv. věcné literatury (pouze dva výrazy jako ve skupině první): skutečně, vpravdě (v obou případech v 70 %);

(3.) podskupina (relativně nejslabší): můžeme sem zařadit pouze výraz vskutku, a to ještě s poměrně značným rozdílem ve frekvenci v jazyce umělecké literatury (58 %) a v jazyce věcné literatury (42 %). (Tento výraz patří zřejmě do psaného jazyka, a proto je např. v rámci umělecké literatury nejméně doložen v dramatech (a ovšem i v poezii), v rámci věcné literatury v mluvených projevech (ve skupině H).)

O modálních výrazech druhé skupiny můžeme konstatovat, že se většinou vyskytují v próze, zvláště výrazy jistě, opravdu, určitě (též v literatuře pro mládež), vážně, zajisté, doopravdy (zde např. v próze v 36 %, v literatuře pro mládež v 35 %). V dramatech nacházíme výrazy jako určitě (v 43 %), opravdu (v 25 %), vážně, doopravdy (v obou případech v 17 %). Srovnáme-li s tím např. nejčastější výrazy z první skupiny, které nacházíme v dramatech, ukazují se tu jako nejčastější výrazy snad, možná (v obou případech v 13 %), asi (v 9 %).

Závislost na funkčním stylu není ovšem typická jen pro výrazy (adverbia a partikule) pravděpodobnostní (jistotní) modality, nýbrž i pro adverbia vůbec, srov. např. u nejčastějších adverbií místa:

(1.) tu, (2.) tam, (3.) kde, (4.) tady, (5.) zde, (6.) sem, (7.) doma, (8.) kam, (9.) daleko, (10.) domů.

Např. adverbium tady nacházíme nejčastěji (v 95 %) v umělecké literatuře, zejména v próze (ve FSČ v A a zvl. C), v dramatech dokonce v 35 %; naproti tomu ve věcné literatuře má frekvenci minimální. Synonymum zde se vyskytuje naopak častěji ve věcné literatuře (v 56 %), zvl. ve vědecké literatuře, méně v literatuře umělecké (v 44 %), v dramatech minimálně (4,48 %).

 

Závěry: Kvantitativní analýza modálních výrazů (adverbií, partikulí) pravděpodobnostní (jistotní) modality podle mého názoru ukázala v novém světle jejich úlohu v současné spisovné češtině. Užití těchto výrazů je závislé na funkčním stylu, do jisté míry i na formě projevu (psané a mluvené). Jak v jazyce umělecké literatury (v próze i v dramatech), tak i v jazyce věcné literatury (zejména v odborné literatuře) se užívá těchto výrazů s výraznou diferenciací typickým způsobem, který zde mohl být pouze naznačen. Je samozřejmé, že tu bude potřebná kvalitativní i kvantitativní [111]analýza těchto výrazových prostředků i se zřetelem k jejich původu, sémantice, postavení ve větné struktuře a v textu vůbec.

 

R É S U M É

Über die häufigsten Ausdrucksmittel der Wahrscheinlichkeits- bzw. Gewissheitsmodalität

Die Autorin teilt die Ausdrucksmittel (Partikeln) der Wahrscheinlichkeits - bzw. Gewissheitsmodalität aus quantitativer und semantischer Sicht in folgende zwei Gruppen ein:

(1.) ‚ohne grossen Zweifel‘ snad, asi, možná, pravděpodobně / vielleicht, möglicherweise, wahrscheinlich u. ä.; (2.) ‚ohne jedweden Zweifel‘ jistě, určitě/sicher(lich), gewiss, bestimmt u. ä.

Die Ausdrucksmittel (Partikeln) der ersten Gruppe lassen sich auf Grund der Frequenzanalyse in bezug auf ihre funktionalstilistische Verteilung in drei Subgruppen unterteilen: (1.) die Ausdrucksmittel mit der höchsten Frequenz in den künstlerischen Texten: možná (möglicherweise) — 90 %, snad (vielleicht) — 83 %, prý (angeblich) — 77 %, asi (wohl, etwa) — 70 %, patrně (offensichtlich) — 65 %; (2.) mit der höchsten Frequenz in den sachbezogenen Texten: pravděpodobně (wahrscheinlich) — 82 %, nepochybně (unzweifelhaft) — 75 %; (3.) mit gleichmässiger Frequenz, in beiden oben erwähnten Textgruppen: třeba(s) (vielleicht) — 54 : 46 %, spíše, nejspíše (eher, höchstwahrscheinlich) — 49 : 51 %, bezpochyby (zweifellos) 50 : 50 %.

Von den Ausdrucksmitteln (Partikeln) der zweiten Gruppe gehören (a) die meisten zur 1. Subgruppe mit der höchsten Frequenz in den künstlerischen Texten: doopravdy (wahrhaftig) — 88 %, vážně (im Ernst) — 84 %, určitě (bestimmt) — 83 %, opravdu (wirklich) — 78 %, jistě (bestimmt) — 71 %, zajisté (gewiss, bestimmt) — 71 %, zaručeně (garantiert) — 67 %; (b) zwei Ausdrücke zur 2. Subgruppe mit der höchsten Häufigkeit in den sachbezogenen Texten: skutečně (wirklich), vpravdě (wahrhaft) — beide in 70 %; (c) nur ein Ausdruck gehört zur 3. Subgruppe: vskutku (tatsächlich) — in den künstlerischen Texten in 58 %, in den sachbezogenen in 42 %.

Die quantitativen Charakteristiken der Modaladverbien (Partikeln) haben die Relationen dieser Ausdrucksmittel in neuem Licht gezeigt. Die Anwendung dieser Ausdrucksmittel erfolgt in Abhängigkeit vom Funktionalstil und in gewissem Masse auch davon, ob es sich um geschriebene oder gesprochene Sprache handelt.

Slovo a slovesnost, volume 40 (1979), number 2, pp. 108-111

Previous Zdeněk Hlavsa: Modalitní funkce sloves „sendiendi“

Next Dieter Viehweger (Berlin): Semantische und pragmatische Aspekte äusserungskommentierender Gesprächsformeln