Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K ztrátě obouvidovosti u sloves cizího původu v současné češtině

Světlana Lebeďová (Moskva)

[Articles]

(pdf)

К утрате двувидовости глаголов иноязычного происхождения в современном чешском языке / La disparition de l’ambivalence aspectuelle dans les verbes d’origine étrangère dans le tchèque contemporain

V současné češtině probíhá proces perfektivizace obouvidových sloves cizího původu: u mnoha těchto sloves se realizuje jejich potenciální schopnost formálně vyjádřit gramatický význam dokonavosti.[1] Tím se stává aktuálním zkoumání dynamiky zániku obouvidovosti a změn v soustavě časového paradigmatu sloves původně obouvidových.[2]

Gramatické tvary základních neprefigovaných sloves cizího původu jsou formami jednoho a téhož lexému, vidový význam dokonavosti a nedokonavosti však u nich není rozlišen.[3] Obouvidové sloveso cizího původu zapojené do procesu perfektivizace se může postupně omezit pouze na vid nedokonavý jedině tehdy, jestliže se z jeho základu pomocí prefixu utvoří čistě vidový dokonavý korelát s týmž lexikálním významem. Proto také je zkoumání dynamiky procesu perfektivizace obouvidových sloves cizího původu vhodným prostředkem k tomu, aby byla dokázána čistě gramatická, nikoli slovotvorná podstata tohoto procesu.

Analýza perfektivizace obouvidových sloves cizího původu v současné češtině ukázala, že konkurence ve vyjadřování vidového významu dokonavosti u členů vidových dvojic „základní neprefigované obouvidové sloveso — jeho prefigovaný dokonavý korelát“ je těsně spjata se stupněm frekventovanosti, a tudíž se stylistickou příznakovostí nebo nepříznakovostí prefigovaného korelátu.

Zkoumání frekvence a stylistického zabarvení prefigovaných dokonavých korelátů a rovněž procesu zániku obouvidovosti a změny časového paradigmatu základních sloves těmito faktory podmíněného dovoluje stanovit jisté typy vztahů mezi členy vidových dvojic „základní neprefigované obouvidové sloveso — jeho prefigovaný dokonavý korelát“: (1.) realizovat zrealizovat, (2.) formulovat zformulovat, (3.) organizovat zorganizovat, (4.) komplikovat zkomplikovat.

Každý z uvedených typů odpovídá podle našeho názoru jistému stadiu procesu perfektivizace sloves cizího původu. Za reprezentanty těchto typů byla zvolena slovesa, na nichž lze v současné češtině nejjasněji sledovat, jak slovesa cizího původu postupně ztrácejí původní obouvidovost. Je třeba ovšem zdůraznit, že dokonce v rámci uvedených typů jsou vztahy mezi členy každé jednotlivé dvojice v té či oné míře individuální. Absolutně standardní vztahy mezi členy takových dvojic neexistují a zřejmě ani existovat nemohou. Proto jsou také hranice mezi uvedenými typy pohyblivé, existují zde přechodné případy, což potvrzuje dynamickou podstatu procesu perfektivizace obouvidových sloves cizího původu. Obtížnost statického zachycení jevů tohoto procesu vede k tomu, že hodnocení obouvidovosti jednotlivých základních sloves a frekvence jejich dokonavých korelátů ve slovnících ne[280]odpovídá vždy skutečnému úzu. Dynamičnost procesu perfektivizace se projevuje i v nejednotném stylistickém hodnocení jednotlivých sloves mluvčími (v našem případě informátory) z různých sociálních a věkových skupin.

 

Typ 1: Pro vzájemné vztahy mezi členy vidových dvojic typu realizovat zrealizovat je charakteristická nízká frekvence a stylistická příznakovost dokonavých korelátů. Např. koreláty zcharakterizovat, zrezignovat, zrealizovat, zparalyzovat, zespecializovat aj. fungují v současné češtině pouze sporadicky. Slovník spisovného jazyka českého[4] zachycuje jejich nepravidelný výskyt označením řidč. Tak ve stu dokladů na užití slovesa realizovat nacházíme pouze jeden dokonavý korelát k základnímu slovesu: „Široká lidová fronta, pomocí které by bylo možno zrealizovat společný vládní program levice, je hlavní úkol …“ (RP). Uvedená perfektiva přes svou nízkou frekvenci demonstrují tendenci k perfektivizaci obouvidových sloves cizího původu a jsou realizací potenciální možnosti tohoto procesu. Uvedená možnost, realizovaná třeba i jen v individuální jazykové tvorbě, je odrazem obecných zákonitostí postupného zařazování obouvidových sloves cizího původu do systému vidových dvojic. Taková perfektiva jsou podle našeho názoru potenciálními variantami vyjadřování dokonavosti u základních neprefigovaných sloves. Na rozdíl od okazionalismů jsou tato perfektiva tvořena podle zákonitostí systému binárních protikladů členů vidových dvojic (a tyto zákonitosti neporušují), ale v současném jazyce nejsou součástí všeobecně přijímané spisovné normy.

Informátoři hodnotí dokonavé koreláty tohoto typu jako stylisticky příznakové zvláště vzhledem k jejich řídkému výskytu. Kromě toho některá málo frekventovaná perfektiva fungují mimo spisovný jazyk, v dialektech sociálních a profesionálních. Protože základní neprefigovaná slovesa jsou zpravidla stylisticky neutrální, vzniká tu stylistická opozice: „stylisticky neutrální základní neprefigované obouvidové sloveso — stylově nižší stylisticky příznakový dokonavý korelát“. Jinak řečeno jde o opozici „spisovná varianta — varianta mimo hranice spisovného jazyka (nebo na hranici spisovné normy)“. Srov. např.: exportovat ned. i dok. — vyexportovat dok. k exportovat (ned.); emigrovat ned. i dok. — vyemigrovat dok. k emigrovat (ned.); publikovat ned. i dok. — opublikovat dok. k publikovat (ned.).

Tato stylistická opozice je těsně spjata s protikladem „psaný jazyk — mluvený jazyk“. Dokonavé koreláty k obouvidovým slovesům vznikají převážně v oblasti mluveného jazyka a mají ráz nespisovnosti, čímž jsou stylisticky příznakové. Srov. tyto příklady: komentovat ned. i dok. — okomentovat dok., zkomentovat dok. ke komentovat (ned.); infikovat dok. i ned. — nainfikovat dok. k infikovat (ned.); projektovat ned. i dok. — vyprojektovat dok., naprojektovat dok. k projektovat (ned.). V psaném jazyce se takových perfektiv užívá ještě sporadicky a jejich stylistická příznakovost se pociťuje silněji.

Dotazy u informátorů bylo zjištěno, že lidé s jistým školským vzděláním, zvláště starší a střední generace, chápou mnohá výše uvedená perfektiva nejčastěji jako neobvyklý a stylisticky příznakový prostředek k vyjádření dokonavosti u základních sloves a dávají ve spisovném jazyce přednost tvaru neprefigovanému. Nejednoznačné hodnocení týchž jazykových faktů lze vysvětlit sociálními a věkovými rozdíly mezi nositeli spisovného jazyka.

Pro vznik konkurence při vyjadřování dokonavosti u členů zkoumaných vidových dvojic je nutná vysoká frekvence dokonavého korelátu, která postupně vede k jeho stylistické neutralizaci. Předpovídat další osud toho nebo onoho perfektiva uvedeného typu je však těžké. U některých z nich růstu frekvence snad brání zvláštnosti vidového paradigmatu základních sloves. Tak pro slovesa hojně užívaná v publicistickém stylu jako realizovat, specializovat, charakterizovat, paralyzovat, rezignovat [281]apod. je charakteristická neúplnost vidového paradigmatu. V rovině přítomnosti a i v rovině budoucnosti, kde vystupují téměř výhradně jako slovesa nedokonavá, se běžně užívá právě sloves neprefigovaných. Naproti tomu v rovině minulosti vystupují uvedená slovesa převážně jako dokonavá. Uzuálnost jejich fungování v této rovině jako sloves dokonavých vede zřejmě k tomu, že potřeba formálně vyjádřit gramatický význam dokonavosti se zde výrazně necítí a dává se přednost tradiční formě vyjádření daného gramatického významu, neprefigovanému slovesu.

Celkově lze konstatovat toto: dokonavé koreláty, členy vidových dvojic 1. typu (realizovat zrealizovat) fungování základních neprefigovaných obouvidových sloves ve spisovném jazyce neovlivňují. Obouvidovost sloves paralyzovat, realizovat, specializovat, charakterizovat aj. je podle našeho názoru totožná s obouvidovostí sloves, jež v současné češtině nemají dokonavé koreláty, a nejčastěji se projevuje v rovině minulosti. V rovině přítomnosti a budoucnosti je obouvidovost těchto sloves vzácná. To znamená, že tato slovesa nemají úplné časové paradigma. U řady sloves nelze zpravidla vyjádřit nedokonavou minulost, např. u rezignovat, realizovat, paralyzovat. Téměř u všech těchto sloves není doložena forma dokonavého prézentu, a proto se časový význam budoucnosti vyjadřuje tvary budoucího času složeného. Tak je tomu např. u sloves rezignovat, realizovat, komentovat aj. Uveďme několik příkladů na užití obouvidových sloves typu realizovat v rovině minulosti a v rovině přítomnosti a budoucnosti.

Minulý čas nedokonavý: Charakterizoval jsem ji půl hodiny, ale přece jsem nevystihl podstatu její osobnosti (hovor.).

Minulý čas dokonavý: Stručně, ale výstižně ho charakterizoval (hovor.).

Přítomný čas nedokonavý (aktuální přítomnost): Proč to tedy děláte? — Realizujeme jenom to, co nám bylo uloženo (hovor.).

Prézens dokonavý (neaktuální přítomnost): Někdy člověk zůstane na půli cesty a pak rezignuje, zpasívní a bohužel i ztvrdne (archív ÚJČ ČSAV).

Prézens dokonavý (budoucí čas): Nezničitelný zbyteček naděje, že ho čas rehabilituje … (Pl.).

Budoucí čas nedokonavý: … prohlásil na tiskové konferenci, že když nebude očištěn od obvinění, … bude rezignovat (RP).

Obouvidovost a časové paradigma sloves cizího původu, jež mají málo frekventované dokonavé koreláty, se tedy nemění. Formálně se taková slovesa účastní perfektivizace, ale ve skutečnosti zůstávají na periférii systému binárních protikladů.

 

Typ 2: Na rozdíl od dokonavých korelátů typu zrealizovat jsou perfektiva zformulovat, zfingovat, zkonfiskovat, zkonfrontovat, znormalizovat, zkoordinovat aj. celkem obvyklým prostředkem k vyjadřování dokonavosti. Vztahy mezi členy vidových dvojic typu formulovat zformulovat se liší od výše uvedených vztahů mezi členy vidových dvojic typu realizovat zrealizovat především značně vysokou frekvencí perfektiv. A navíc mezi členy vidových dvojic druhého typu téměř neexistují stylistické rozdíly, všechna perfektiva tohoto typu fungují v rámci spisovného jazyka. Vzhledem k tomu by bylo možno očekávat, že základní slovesa budou fungovat pouze jako imperfektiva. Situace je však mnohem složitější. Ztráta obouvidovosti u základních sloves, k nimž existují dokonavé koreláty, není krátkodobou záležitostí. Jde o dlouhodobý proces postupného dělení funkcí vyjadřovat vidové, a tudíž i časové významy mezi základní slovesa a jejich dokonavé koreláty. Na postupnost zanikání původní obouvidovosti u sloves cizího původu poukazují B. Havránek a A. Jedlička.[5] Tito autoři konstatují vznik dokonavých korelátů k obouvidovým slovesům cizího původu a přitom zdůrazňují: „Slovesa prostá (aktualizovat, organi[282]zovat, programovat apod.) se pak postupně, jako členy vidové dvojice, omezují na vid nedokonavý“ (s. 223). O postupném zániku významu dokonavosti u obouvidových sloves v slovenštině uvádí L. Smirnov,[6] „že prefigovaný tvar slouží výhradně k vyjadřování vidového významu dokonavosti, u neprefigovaného tvaru se postupně ustaluje význam nedokonavého vidu. Neprefigované sloveso může přitom po nějaký čas fungovat dále jako obouvidové“.

Jak vyplývá z předchozího výkladu, obouvidovost osobních tvarů uvedených sloves se v indikativu projevuje téměř výhradně v rovině minulosti, a tudíž právě v této časové rovině může být vidový význam dokonavosti vyjadřován dvěma formami, neprefigovanou a prefigovanou. Zvláštnost paralelního fungování členů vidových dvojic typu formulovat zformulovat ve spisovném jazyce spočívá v tom, že ve významu minulého času dokonavého se ve většině případů užívá sloves neprefigovaných. Platí to hlavně pro psaný jazyk. Příčinu tohoto jevu je třeba hledat v tom, že perfektiva zformulovat, zfingovat, zkonfiskovat, zkonfrontovat, znormalizovat, zkoordinovat aj. si i nadále udržují jistý ráz hovorovosti. To brání jejich běžnému užívání v psaných projevech spisovného jazyka, v nichž se stylistické zabarvení lexémů vždy pociťuje zvláště výrazně.

Např. v našem materiálu z novin se z 20 příkladů na užití slovesa formulovat/z- v minulém čase dokonavém setkáváme v 19 případech se slovesem neprefigovaným. Srov.: Marel Marx už jako mladý filozof a publicista formuloval (v dopise Rugovi z května 1843) svůj životní cíl … (RP). Obdobně je tomu i u jiných sloves tohoto typu: Naši výtečníci fingovali darovací smlouvu … (RP).

V běžně mluveném jazyce se perfektiv typu zformulovat užívá mnohem častěji především proto, že podle A. Jedličky „tendence k zdomácňování všech přejatých prvků je silnější právě ve sféře mluvené než ve sféře psané“.[7] Kromě toho stylistická příznakovost slov je v hovorovém jazyce méně zřetelná. Proto je pro konkurenční vztahy ve vyjadřování dokonavosti u členů vidových dvojic typu formulovat zformulovat protiklad psaný jazyk — mluvený jazyk relevantní. Pro tyto vztahy jsou podstatné i sociální a věkové faktory u mluvčích: představitelé starší a střední generace užívají ve významu dokonavého vidu raději sloves neprefigovaných.

Pokud jde o časové paradigma základních neprefigovaných sloves typu formulovat, dotkly se změny pouze roviny minulosti. Zúžila se, hlavně v mluveném jazyce, sféra fungování neprefigovaných sloves ve významu minulého času dokonavého. To lze vysvětlit tím, že základní neprefigovaná slovesa postupně ztrácejí schopnost vyjadřovat dokonavost. Obouvidovost, jak ukazuje analýza našeho materiálu, je v čase značně stálá. V tomto případě je na místě připomenout konstatování V. Skaličky:[8] „Jazyk projevuje vždy velkou odolnost proti změnám … změny se v něm připouštějí jen ponenáhlu …“ (s. 34).

V rovině minulosti se tedy neprefigovaných sloves typu formulovat užívá dále jako obouvidových, a to hlavně v psaném spisovném jazyce. Přitom se minulý čas dokonavý vyjadřuje rovněž slovesným tvarem s formálně vyjádřeným významem dokonavosti.

V rovině přítomnosti a budoucnosti se charakter časového paradigmatu podstatně mění. Základní neprefigované sloveso, jehož se užívá jako imperfektiva, má platnost prézentu aktuálního i neaktuálního a času budoucího. Jak jsme konstatovali, prézentní tvary základních neprefigovaných sloves typu realizovat vyjadřují význam budoucnosti velice zřídka. Prézentních tvarů neprefigovaných sloves typu formu[283]lovat se v uvedeném významu prakticky neužívá. Časový význam budoucnosti se vyjadřuje nejen složenými tvary budoucího času (budu formulovat), ale i tvary dokonavého prézentu (zformuluji). Srov.: Budeme formulovat konkrétní úkoly … (hovor.). Kdo to zformuluje (hovor.)?

Kromě toho lze dokonavých korelátů typu zformulovat užít i ve významu neaktuálního prézentu. Srov.: Kdykoliv zformuluju nějaký oběžník, tak jsem z toho celý vyčerpaný, jako bych napsal román (hovor.). Vždycky, když ty plány zkoordinujeme, přijde nějaká změna (hovor.).

Je zřejmé, že vidové dvojice typu formulovat zformulovat patřící k témuž lexému mají jako kterákoli „ideální“ vidová dvojice českých sloves úplné časové paradigma. Členy vidových dvojic tohoto typu mají tudíž tvary préterita nedokonavého i dokonavého, prézentu nedokonavého i dokonavého a futura nedokonavého. Od vidových dvojic původem českých s úplným časovým paradigmatem typu dát dávat a dělat udělat se liší tím, že se u nich ve funkci préterita dokonavého užívá paralelně dvou tvarů, neprefigovaného formulovat a prefigovaného zformulovat. Užívání neprefigovaných sloves ve funkci préterita dokonavého je pochopitelně nadbytečné a je projevem původní obouvidovosti těchto sloves.

 

Typ 3: Stopy původní obouvidovosti v rovině minulosti jsou charakteristické i pro základní neprefigovaná slovesa typu organizovat, likvidovat, konkretizovat, konsolidovat, deprimovat, demolovat, decimovat, modernizovat aj. Schopnost vyjadřovat dokonavost je u těchto sloves silně oslabena a ve funkci préterita dokonavého se zde užívá převážně tvarů s formálně vyjádřeným vidovým významem. Stylistická neutrálnost perfektiv typu zorganizovat, zlikvidovat, zkonkretizovat, zkonsolidovat, zdeprimovat, zdemolovat, zdecimovat, zmodernizovat činí protiklad psaný jazyk — mluvený jazyk pro členy těchto vidových dvojic téměř irelevantním. I sociální a věkové faktory se u sloves tohoto typu uplatňují slabě. To znamená, že se párových korelátů s formálně vyjádřenou dokonavostí zorganizovat, zlikvidovat, zkonkretizovat apod. užívá v oblasti jazyka nejen mluveného, ale i psaného a že neprefigovaná slovesa jim při vyjadřování dokonavosti ustupují, a tím mizí obouvidovost základních sloves jako projev schopnosti vyjádřit vedle nedokonavosti i dokonavost. Nicméně podle našeho materiálu není frekvence základních neprefigovaných sloves ve funkci préterita dokonavého v psaných projevech spisovného jazyka dosud zanedbatelná.

Srovnejme příklady paralelního užití členů vidových dvojic typu organizovat zorganizovat jako forem préterita dokonavého:

Uvádí se v ní, že chilská fašistická junta, poté, co zavraždila prezidenta republiky, … likvidovala základní práva a svobody a vyhlásila na neurčito válečný stav (RP). Fašismus v Chile krví a ohněm zlikvidoval demokracii … (HS). — Projíždějící motorový vlak auto zcela demoloval (MF). Její byt naprosto zdemoloval (MF).

Uvedené příklady podle našeho názoru jasně potvrzují, že vidové dvojice, jež vznikají perfektivizací obouvidových sloves cizího původu, jsou formami jednoho a téhož lexému. Jestliže se po nějaký čas k vyjádření dokonavosti v jazyce užívá dvou forem takových sloves, neprefigované a prefigované, znamená to, že tyto formy jsou po stránce lexikální zcela totožné a že se liší pouze nepřítomností nebo přítomností formálního ukazatele vidu a stylistickým zabarvením. Schopnost charakterizovat děj komplexně existovala latentně již u základního slovesa neprefigovaného a prefigací byla jenom formálně potvrzena. Z toho vyplývá, že základní neprefigované sloveso ve významu nedokonavosti a dokonavý korelát, tvořený nejčastěji prefixem z-, jsou tvary téhož slovesa. Vidový protiklad je v tomto případě uvnitř jednoho a téhož lexému.

[284]Vidové dvojice 3. typu (organizovat zorganizovat) mají stejně jako vidové dvojice 2. typu (formulovat zformulovat) úplné časové paradigma a přitom mohou vyjadřovat préteritum dokonavé dvěma formami: prefigovanou a neprefigovanou. Postupný zánik obouvidovosti základních neprefigovaných sloves se zde projevuje jejich řidším výskytem (ve srovnání se slovesy typu formulovat) ve funkci préterita dokonavého.

 

Typ 4: Korelace typu komplikovat zkomplikovat je charakteristická tím, že neprefigovaná slovesa, dříve obouvidová, vystupují již pouze jako imperfektiva, a fungují tudíž jako formy nedokonavého préterita, prézentu a futura. Ve funkci préterita dokonavého se těchto sloves již neužívá. V této funkci nacházíme pouze dokonavé koreláty, které fungují i v dokonavém prézentu. Vidové dvojice typu komplikovat zkomplikovat mají úplné časové paradigma a fungují stejně jako vidové dvojice původních českých sloves typu koupit kupovat nebo dělat udělat a slovesa cizího původu typu komponovat zkomponovat. K slovesům typu komplikovat patří, jak se zdá, tato slovesa: kompletovat, kompromitovat, korigovat, korumpovat, koncentrovat, masakrovat, rekonstruovat, orientovat (se) a některá další. V SSJČ jsou tato slovesa označena jako obouvidová. Ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost[9] jsou počítána k slovesům nedokonavým pouze neprefigovaná slovesa komplikovat, korumpovat. Ostatní tato slovesa se chápou stále jako obouvidová. Podle našeho materiálu je třeba pokládat za nedokonavá i všechna neprefigovaná slovesa výše uvedená. Původně obouvidová přejatá slovesa jako kompletovat, kompromitovat, korigovat, korumpovat, koncentrovat, masakrovat, rekonstruovat, orientovat (se) se úplně zařadila do systému binárních protikladů členů vidových dvojic s formálně vyjádřeným vidovým významem.

 

Pokusili jsme se ukázat, že typy vztahů mezi obouvidovými slovesy cizího původu a jejich dokonavými koreláty s formálním vyjádřením dokonavosti přesvědčivě demonstrují dynamiku procesu perfektivizace základních sloves. Tento proces začíná sporadickým výskytem dokonavých korelátů a končí vytvořením vidových dvojic typu „neprefigované sloveso nedokonavé — jeho prefigovaný dokonavý korelát“. Přitom se obouvidovost neprefigovaných sloves postupně ztrácí. S postupným zánikem obouvidovosti u členů vidových dvojic „základní neprofigované obouvidové sloveso — jeho dokonavý korelát“ jako tvarů téhož slova vzniká úplné časové paradigma. Toto paradigma je přitom identické s časovým paradigmatem jak „ideálních“ vidových dvojic původních českých sloves typu koupit kupovat, tak i vidových dvojic typu dělat udělat.

Možnost zániku obouvidovosti a utváření relativně úplného časového paradigmatu u sloves cizího původu svědčí o schopnosti některých českých slovesných předpon plnit čistě vidovou funkci.

 

R É S U M É

К утрате двувидовости глаголов иноязычного происхождения в современном чешском языке

Выделенные в статье типы взаимоотношений между двувидовыми глаголами иноязычного происхождения и произвoдными от них приставочными коррелятами совершенного вида наглядно демонстрируют динамику процесса утраты двувидовости. У членов видовых пар «исходный бесприставочный двувидовой глагол — производный [285]от него приставочный коррелят совершенного вида» с постепенной утратой первоначальной двувидовоcти формируется полная временная парадигма. Это свидетельствует о тождестве их лексического значения, что, в свою очередь, доказывает возможность образования форм одного и того же слова путем перфективации исходных глаголов при помощи приставок, выступающих в роли инструмента чисто видового соотношения глагольных форм.


[1] Srov. S. Lebeď, K voprosu o vidovoj differenciacii dvuvidovych glagolov s inojazyčnoj osnovoj v češskom jazyke (v sopostavlenii s russkim), sb. Konfrontační studium ruské a české gramatiky a slovní zásoby, Praha 1976, 67—76.

[2] K časovému paradigmatu sloves cizího původu v současné češtině srov. S. Lebeď, O vremennoj paradigme dvouvidových glagolov inojazyčnogo proischoždenija v sovremennom češskom jazyke, Vestnik Moskovskogo universiteta, řada filol., 1977, č. 4, s. 57—62.

[3] Srov. poznámku V. Vinogradova: „Jedním z důkazů skutečnosti, že formy dokonavého i nedokonavého vidu mohou být formami téhož lexému, je existence sloves, jež mají pro oba vidy společnou formu“ (Russkij jazyk, Moskva 1972, s. 395).

[4] Slovník spisovného jazyka českého I—IV, Praha 1960—1971, dále SSJČ.

[5] B. Havránek - A. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1963.

[6] L. Smirnov, Glagol’noje vidoobrazovanije v sovremennom slovackom literaturnom jazyke, Moskva 1970, s. 146.

[7] A. Jedlička, Spisovný jazyk v současné komunikaci, Praha 1974, s. 135.

[8] V. Skalička, Vývoj jazyka, Praha 1960.

[9] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha 1978.

Slovo a slovesnost, volume 41 (1980), number 4, pp. 279-285

Previous Ludmila Uhlířová: K aktuálnímu členění podřadného spojení vět (konkurence vyjadřování větného a nevětného)

Next Jana Hoffmannová: Struktura časových významů v Hrubínově Romanci pro křídlovku