dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Slovenská studie o tajné mluvě dětí

Lumír Klimeš

[Chronicles]

(pdf)

Словацкая работа о тайной речи детей / Une étude slovaque sur le langage secret des entants

Sklon k dobrodružství, ke všemu tajemnému a neobyčejnému se může za určitých okolností projevit i v jazyce dětí. Dosud nám však chyběla soustavná studie, která by se těmito jevy v dětském jazyce zabývala. Je proto zásluhou Pavle Ondruse, že se tohoto zajímavého, ale nemálo obtížného úkolu ujal a výsledky svého výzkumu publikoval.[1] Jde o první díl rozsáhlé monografie, která má podtitul Argot slovenských dětí.

Tento podtitul poněkud překvapí, neboť argot definujeme tradičně jako „soubor výrazů vyřazených vrstev, jejich mluvu jiným nesrozumitelnou“ (SSJČ). Podobně chápe argot také V. Křístek.[2] Ondrus však řadí k argotu i tajnou mluvu potulných řemeslníků a podomních obchodníků a dokonce i tajnou mluvu dětí. Uvědomuje si rozdíly mezi „tradičním“ (tj. zločineckým) argotem a tajnou mluvou dětí: dětský argot mění pouze formu, nikoliv význam slov, má i podobu psanou a nevyskytuje se v něm bilngvismus.

Základní funkcí dětského argotu je utajení sdělení, jak zjistil autor u dětí ve věku asi 8—14 let na západním, středním i východním Slovensku, a to na vesnici i ve městě.

Utajení týkající se změny formy slov se děje trojím způsobem: náhradou jedné hlásky nebo hláskové skupiny jinou (substituční typ), přemístěním hlásky nebo slabiky podle určitého klíče (transformační typ) nebo přidáváním hlásek, slabik nebo slov zcela nadbytečných (maskovací typ). Utajení se podporuje v psaném projevu užíváním tajného písma; někdy se tu připisují písmena nebo čísla zcela bezvýznamná (maskovací princip). Obvykle se však nahrazují jedna písmena písmeny jinými podle určitého klíče, jindy se místo písmen užívá pouze číslic.

Při četbě Ondrusovy práce se nelze ubránit údivu nad schopností dětí rychle se orientovat v textech do velké míry deformovaných a podle klíče někdy dost složitého věty zašifrovávat a dešifrovat. Překvapuje dále i zjištění, že se tajná mluva dětí vyskytuje téměř na celém Slovensku velmi často a v značně rozmanitých podobách.

Ondrusova kniha přes svou rozsáhlou materiálovou a dokladovou základnu (v tomto případě pro různorodost šifrovacích principů nutnou) neulpívá jen na pouhém popisu. Snaží se pochopit a vysvětlit jazykové, psychologické a sociální základy tajné dětské mluvy a odhadnout její budoucnost. Přesvědčivě dokazuje, že tato budoucnost není dobrá, tajná dětská mluva dříve nebo později zanikne. A je proto třeba zdůraznit, že Ondrusovou zásluhou tento jazykový jev, dosud celkem neznámý, byl včas zaznamenán.


[1] Sociálne nárečia na Slovensku I, Bratislava 1977, 248 s.

Slovo a slovesnost, volume 41 (1980), number 4, p. 350

Previous Petr Piťha: Monografie o významu ruských předložek a slovesných předpon

Next Zdeňka Hrušková: Americký příspěvek ke kongruenci v ruštině