dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Konference o životě a díle bratří Grimmů

Jan Petr

[Discussion]

(pdf)

Конференция о жизни и творчестве братьев Гриммов / A conference on the life and work of the Grimm brothers

Ve dnech 13.—15. listopadu 1984 se konala v Berlíně u přiležitosti 200. výročí narození Jacoba Grimma mezinárodní konference věnovaná všestrannému zhodnocení jazykovědné složky rozsáhlého díla bratří Jacoba (1785—1863) a Wilhelma (1786—1859) Grimma, jeho historického a aktuálního významu. Jen v omezené míře se [152]jednalo o jejich zásluhách o rozvoj literární historie, právních dějin, mytologie a prehistorie. Pořadatel tohoto významného zasedání Ústřední ústav pro jazykovědu AV NDR umístil do čela jednacího sálu památná a stále aktuální slova J. Grimma z předmluvy k časopisu Altdeutsche Wälder (I, 1813, s. II): „Wir erkennen eine über alles leuchtende Gewalt der Gegenwart an, welcher die Vorzeit dienen soll.“ Stalo se tak plným právem. Vždyť celé dílo bratří Grimmů bylo hluboce zakotveno v jejich současnosti, sloužilo ve svých důsledcích podpoře objektivních vývojových tendencí a zákonitostí společenského vývoje a položilo základy k dalšímu rozvoji germanistiky jako společensky angažovaného vědního oboru. Navazovalo na slavné tradice národní filologie a rozvíjelo je v nových společenských podmínkách.

W. Bahner poukázal ve své úvodní přednášce na to, že bratří Grimmové nebyli radikálními demokraty, ale v jejich myšlení byly zakotveny některé buržoazně liberální názory. V r. 1848 byl J. Grimm členem frankfurtského sněmu a na něm pronesl památná slova o tom, že „alle Deutschen sind frei, und deutscher Boden duldet keine Knechtschaft. Fremde unfreie, die auf ihm verweilen, macht er frei“ (Kleinere Schriften VIII, s. 439). Teprve v pozdějších letech došel k přesvědčení, že národní a demokratické společnosti se mohou prosadit jen revoluční odhodlaností a že věda musí na svůj skutečný rozkvět čekat až do doby, než budou vyřešeny nezbytné politické otázky. Takto vyjádřil své přesvědčení v dopise G. Waitzovi r. 1858. Vědecké a společenské působení bratří Grimmů účinně ovlivňovalo proces utváření jednotného buržoazního německého národa v počátcích rozvoje kapitalistického řádu a mělo přitom výrazné protifeudální zaměření. Přispívalo k vytváření novodobých národů a společenského vědomí v období kapitalismu. Tento politický postoj bratří Grimmů se také veřejně projevil v jejich účasti na protestu sedmi göttingenských profesorů r. 1837 namířenému proti zrušení hannoverské ústavy z r. 1833 novým králem Ernstem Augustem. To mělo za následek jejich odvolání z univerzity v Göttingen a proti J. Grimmovi uplatnění dalších represívních sankcí (vypovězení ze země pod hrozbou vězení).

Vědecké dílo bratří Grimmů také potvrdilo starší poznatek, známý např. z doby, kdy se formovala novodobá vědecká slavistika, že totiž v období vytváření moderních buržoazních národů z národností a překonávání pozůstatků feudalismu měla národní filologie jako jedna složka nové ideologické nadstavby významnou národně konstitutivní úlohu jako spolutvůrkyně nové společnosti. Pokud se v této době uplatňoval vědecky chápaný historismus, měl vždy podpořit přítomnost, která stavěla v počátcích utváření moderních buržoazních národů také před národní filologie významné úkoly. Ty do jisté míry již formuloval v 60. letech 18. století J. G. Herder. K nim patřila i kodifikace jednotného celonárodního spisovného jazyka, k jejímuž uskutečnění v pravopisu, mluvnici a slovní zásobě přispěli významnou měrou v 2. pol. 18. stol. již J. Chr. Gottsched a J. Chr. Adelung. Grimmova Německá mluvnice (1819, 18222, 1826, 1831, 1837) vytvořila nový teoretický a metodologický model pro studium německého jazyka a germánských jazyků vůbec. Byl založen na kritickém empirismu spojeném s historismem, na empiricky chápaném historickém srovnávání všech germánských jazykových útvarů od gótštiny (ta se stala pro něho východiskem srovnávání) a staré frýzštiny až po současnou novou horní němčinu, přičemž starší stav vždy vysvětloval mladší jazykové poměry. J. Grimm tedy empiricky zachycoval objektivní historický proces jazykového vývoje, který se mu jevil jako průběh od bohatě diferencované mnohosti jazykových jevů k jejich stálému početnímu zmenšování, přičemž tento proces neomezoval sdělovací funkce jazyka.

K této významné domácí úloze, kterou sehrálo v Německu dílo bratří Grimmů, ještě přistoupila u J. Grimma cílevědomá podpora úsilí Slovanů v Rakousku a na Balkáně o národní emancipaci, politickou nezávislost a rozvoj kulturní svébytnosti, to znamená těch rysů, jimiž se také vyznačoval pozvolný proces konstituování jed[153]notlivých slovanských národů z politicky utlačovaných národností, proces, který byl všemožně brzděn jinonárodní vládnoucí vrstvou.

V průběhu konference vystoupilo okolo 50 účastníků s přednáškami a sděleními na plenárních zasedáních a dvoudenních jednáních v pěti sekcích (obecně lingvistická problematika; mluvnice a srovnávání jazyků; dějiny jazyka a lexikografie; národní filologie; jazykověda a sousední disciplíny), větší počet byl těch, kteří diskutovali k jednotlivým vystoupením. Referáty a sdělení připravili jazykovědci, literární vědci, folkloristé a kulturní historici z NDR, NSR, Západního Berlína, SSSR, ČSSR, MLR, Anglie, Dánska, Finska, Rakouska a Švédska. Kromě germanisticky orientovaných referátů konaly se také přednášky se zaměřením na slavistiku, anglistiku, romanistiku a klasickou filologii, které ukázaly v plné šíři mezinárodní dosah stále živého díla bratří Grimmů. Tato tematika byla účastníky konference přijata s plným uznáním a uspokojením, protože byla mj. projevem hlubokého zájmu o studium grimmovské problematiky i mimo oblasti německy mluvícího obyvatelstva a jejich vlivu na rozvoj vědeckého myšlení v různých částech Evropy.

Tuto skutečnost z druhé, grimmovské strany dokreslilo vystoupení zasloužilého grimmologa L. Deneckea (NSR), který se zaměřil na popis již zrekonstruované (v různých německých knihovnách nyní po částech uložené) rozsáhlé osobní knihovny J. Grimma, v níž byly zastoupeny mluvnice, slovníky, učebnice, sbírky lidové slovesnosti, literární a kulturní dějiny týkající se většiny evropských a zčásti i asijských národů (národností), opatřené často poznámkami a kritickými komentáři. Ukazuje se, že mezi nimi slavica byla zastoupena v hojné míře, také taková, která se neuvádějí jako pramen v Grimmových publikovaných pracích (např. mluvnice bratří A. a D. K. Cankovových Grammatik der bulgarischen Sprache, Wien 1852). Tyto bohaté knižní fondy sloužily J. Grimmovi jako materiálový a metodický základ pro jeho rozsáhlou vědeckou činnost, která budí v každé generaci zasloužený obdiv a uznání. Tak je tomu také v současnosti, kdy přistupujeme k hodnocení pokrokového myšlenkového dědictví každého národa z vyhraněných marxistických pozic a vyzvedáváme ty součásti děl minulosti, které podporovaly objektivní vývoj společnosti a odpovídaly tak jejím aktuálním potřebám.

Z bohatého programu konference zde uvedeme jen hlavní okruhy, z nichž bude patrno, jak bohatou tematiku obsáhly referáty a sdělení. V celku se bude moci zájemce s nimi seznámit po jejich uveřejnění v sérii Linguistische Studien nebo v některém společenskovědním časopise vydávaném pořadatelským ústavem nebo blízkým institutem AV NDR.

Několik referátů a vystoupení bylo věnováno filozofickým východiskům díla bratří Grimmů (a především Jacoba G.), jejich pojetí jazyka jako společenského fenoménu, kategorií nutnosti, svobody a pokroku v dějinách jazyka, vztahu jejich filozofie jazyka a jazykové teorie W. Humboldta (referovalo se také o jeho vědecké korespondenci s J. Grimmem), výkladu J. Grimma o původu jazyka (v širší souvislosti a návaznosti na pojetí této tematiky u J. G. Herdera a W. Humboldta), chápání společenské podmíněnosti jeho fungování atd. Probírala se také sociologická koncepce lidu a národa J. Grimma v širší historické perspektivě, a to s ohledem na její společenský dosah (období přechodu od feudalismu ke kapitalismu), dále vztah národního myšlení a jazykovědných názorů bratří Grimmů, vztah historismu a romantismu v jejich díle atd. Referenti poukázali na pokrokové a téměř trvalé stránky jejich filozofického odkazu pro jazykovědu a kulturní historii, poukazovali i na některé dobově podmíněné názory, které byly postupně jejich pokračovateli překonány. Některé jsme již probrali při jiné příležitosti v našem časopise (44, 1983, s. 177—198).

Značná pozornost byla věnována analýze jednotlivých lingvistických prací J. Grimma, pojetí jeho mluvnice němčiny (také vztahu 1. a 2. vydání jejího I. dílu), dějin jazyka (často ve vývojové badatelské linii od J. Ch. Adelunga po J. Grimma) [154]a některých méně rozsáhlých prací, přednášek v berlínské Akademii věd, referátů a recenzí v tehdejších odborných časopisech (srov. Kleinere Schriften, Berlin I—VII, 1864—1884, Gütersloh VIII 1890). Poukázalo se přitom také na jednotlivosti, které tyto práce obsahovaly, zvláště pokud znamenaly trvalý přínos pro jazykovědnou germanistiku. Zvláštní pozornost byla věnována Grimmovu pojetí novodobého spisovného německého jazyka a jeho základů. Znovu se nastolila otázka Grimmovy teorie vnitřní flexe a hláskového symbolismu v Německé mluvnici, vztah díla R. Raska a J. Grimma s ohledem na posouvání souhlásek, Grimmovo postavení v pravopisných diskusích, jeho pojetí složených slov ve vztahu k slovníku a skladbě apod. Pro poznání vědeckého vývoje J. Grimma měly význam přednášky o jeho předgramatickém období, které se vyznačovalo některými exkurzemi lingvistické povahy do mytologie a právní prehistorie. Pokud se však tradičně uvádí rok 1819 jako zlom v jeho vědecké dráze (vydání 1. dílu Německé mluvnice), potom to ovšem platí jen částečně o hodnotě jeho etymologických studií, zvláště těch, které se ve srovnávacím měřítku neopíraly o poznané zákonitosti jazykového vývoje.

Také Grimmovu pojetí etymologie bylo věnováno několik referátů. Právem se v nich zdůraznilo, že J. Grimm své etymologie vždy spojoval s potřebami jiných vědních oborů, aniž by rozvíjel etymologii jako samostatnou lingvistickou disciplínu, a že vždy přitom sledoval vztah slova a jevu, který toto slovo pojmenovává (tzn. Wörter und Sachen). Etymologie slov měla podle jeho přesvědčení přispět k větší přehlednosti jazyka a tím také k jeho větší srozumitelnosti. V této souvislosti ustoupila do pozadí známá a často nepotřebně zdůrazňovaná kritika grimmovských etymologií, s níž vystoupil r. 1815 A. W. Schlegel.

Další referenti se zaměřili na všestranné zhodnocení Německého slovníku bratří Grimmů (který měl obsahovat slovní zásobu od M. Luthera až po J. W. Goetha, srov. úvod s. 70, 75 apod.), jeho lexikologické koncepce, obsahu a jeho místa v historickém kontextu lexikografických prací v 19. stol. Podrobně se také hodnotila předmluva k I. dílu slovníku (1854), v níž J. Grimm vyložil svůj program historické lexikografie němčiny. Poukázalo se přitom na to, že se jeho pokračovatelé tohoto programu jen do jisté míry přidrželi a že je možné sledovat v průběhu zpracování celého slovníku odchylování se od něho. Toto platí také o W. Grimmovi, o němž se nikoli bezdůvodně uvádějí v tomto ohledu známá Jacobova slova, že „mein Bruder ist in einigen Dingen (…) abgewischen“.

Jen několik referátů se soustředilo na literárněhistorickou a folkloristickou tematiku. Poukázalo se v nich především na Grimmovy zásluhy o hlubší poznání staršího německého písemnictví, o zkoumání rytířských zpěvů a jejich jazyka, lidového folklóru ve vztahu k jeho chápání otázek, které dnes souborně nazýváme jazykovou kulturou. S ohledem na jazykovědné zaměření konference jen okrajově se mluvilo o světoznámých sbírkách pohádek bratří Grimmů, uváděly se však nejednou ve vztahu k rozvoji národopisu jiných národů (např. Rusů). Zprostředkovaný význam měl referát o grimmovském konceptu germánské filologie s ohledem na jeho význam pro rozvoj literární vědy.

Zvláštní soubor tvořilo několik přednášek o organizaci vědy a germanistiky za života bratří Grimmů. Byly věnovány popisu činnosti berlínské Pruské akademie věd kolem r. 1840, členství a práci bratří Grimmů v ní a jejich učitelskému působení na univerzitách v Göttingen a Berlíně. Souborně zde uvádím, že J. Grimm se stal dopisujícím (1826, Wilhelm G. v r. 1832), zahraničním (1832) a společně s bratrem Wilhelmem (1841) řádným členem Pruské akademie věd. To jim umožňovalo přednášet na berlínské univerzitě, aniž by byli jejími profesory (Jacob G. na ní konal čtení až do r. 1847). Přijetí obou bratří mezi členy Akademie se mohlo uskutečnit až po ukončení dlouhotrvající diskuse (nový statut vstoupil v platnost r. 1838), při níž se hledalo místo této vědecké instituce v předbřeznové německé společnosti. Hlavní pole působ[155]nosti bratří Grimmů v Akademii byla jejich aktivní účast na zasedáních, konání přednášek a pokračování v jejím rámci ve vědecké práci, zvláště na přípravě velkého slovníku německého jazyka. Přes značné pracovní zatížení přednesli bratří Grimmové 50 větších a více než 30 menších přednášek (z toho Jacob G. měl v l. 1841—1863 více než 60 přednášek), v nichž se také vyjadřovali k společenským, politickým a světonázorovým otázkám. Z tohoto hlediska zaslouží obzvláštní pozornost Jacobova přednáška o škole, univerzitě a Akademii z r. 1849, v níž mj. nastínil další úkoly Akademie věd směrem k jejímu většímu sepětí s potřebami rozvíjející se kapitalistické společnosti.

Na konferenci se věnovala také značná pozornost slavistické problematice (na plenárním zasedání i v sekcích). Na základě nového archívního materiálu se ukázalo, že počátky zájmu bratří Grimmů o slovanské kultury a jazyky se datují již rokem 1807. V této souvislosti se dostává do popředí Jacobův zájem o staroruský epos Slovo o pluku Igorově. J. Grimm byl mezi prvními vědci (k nim také patřil náš J. Dobrovský), kteří šířili o této památce věhlas v evropské kulturní veřejnosti. V dalších vystoupeních se sledoval ohlas Grimmových prací jazykovědných (u A. Vostokova, F. J. Buslajeva, M. N. Katkova aj.) a folkloristických (především u A. N. Afanas’jeva) v ruské společnosti, tzn. jak německá mluvnice a dějiny německého jazyka J. Grimma ovlivnily ve vztahu k lomonosovské mluvnické tradici rozvoj ruské jazykovědy v 19. stol. Byla vyslovena domněnka, že to byl především jeho popis současného jazyka, přestože jeho práce byly orientovány historicky. V souvislosti s J. Grimmem se také sledoval ohlas díla K. Lachmanna v Rusku. U folkloristických prací se zkoumal jejich vliv i na tematický (syžetový) rozvoj národní ruské literatury a jednotlivých spisovatelů.

Souhrnně se také mluvilo o slovanských odborných knihách v knihovně J. Grimma a o těch slovanských vědcích, kteří mu tyto knihy zasílali. Zvláštní referát (autora této zprávy) byl věnován zájmu J. Grimma o slovanské jazyky a jeho významu pro rozvíjející se novodobou slovanskou jazykovědu. Poukázalo se také na lingvistickou složku jeho styků s J. Dobrovským, B. Kopitarem, Vukem St. Karadžićem a dalšími slavisty a na jeho podíl při řešení aktuálních otázek slavistiky v 1. pol. 19. stol. (tzn. otázka nejstaršího slovanského písma, nářečního základu staroslověnštiny, dělení slovanských jazyků, balto-slovanské jazykové jednoty a slovansko-germánských jazykových styků).

Konference měla všestranně zhodnotit rozsáhlé jazykovědné dílo bratří Grimmů a ukázat jejich místo v rozvoji pokrokového myšlení tvořící se buržoazní společnosti v Evropě. Tohoto cíle bylo dosaženo. Konference také přinesla nový pohled na základní otázky novodobé ide. jazykovědy a germanistiky, pohled oproštěný od mladogramatického nazírání, a u účastníků konference ze socialistických zemí bohatě inspirovaný historickým materialismem a metodologií marxisticky orientované jazykovědy. Poskytla mnoho nového dosud neznámého materiálu pro další studium grimmovské tematiky a ukázala na některé důležité perspektivní úkoly. K nim mj. také patří komplexní zpracování tématu J. Grimm jako slavista, v jehož rámci by se měl zkoumat jeho vědecký zájem o slovanské jazyky, literatury a kultury vůbec a o slovanskou lidovou slovesnost. Již dosud zpracované dílčí práce z tohoto okruhu (zvláště z pera J. Horáka, H. Peukerta, M. Vasmera a dalších) ukazují na aktuálnost tohoto úkolu a na jeho skutečnou přínosnost jak pro slavistiku, tak také pro germanistiku.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 2, pp. 151-155

Previous Iva Nebeská: Formuje se nová psycholingvistická koncepce?

Next Václava Holubová: Životní jubileum Josefa Filipce