Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Polská práce o lexikologii a lexikografii

Helena Confortiová

[Chronicles]

(pdf)

Польская работа о чешской терминологии / A Polish monograph ou lexicology and lexicography

Polská lingvistika věnuje v poslední době značnou pozornost problémům sémantickým. Mezi známé badatele zabývající se touto problematikou patří i Maciej Grochowski (srov. např. SaS, 43, 1982, s. 73—75) se svou prací Zarys leksykologii i leksykografii (Zagadnienia synchroniczne), Toruń 1982, 147 s. Kniha, která je vlastně učebnicí určenou studentům polské lingvistiky, si klade za cíl seznámit s hlavními teoretickými problémy současné lexikologie a lexikografie a ukázat praktické řešení některých problémů z této oblasti. Vzhledem k stanovenému cíli se autor zaměřil jen na otázky synchronické, pomíjí otázky etymologické a onomastické.

Kniha je rozdělena do čtyř oddílů. Každý je stavěn tak, že po uvedení předmětu a pojmů dané problematiky probírá otázky a názory oboru, dokumentuje je citáty z odborné literatury a doplňuje četnými příklady. Ke konci každého oddílu je připojena bohatá bibliografie (polská i cizí) a cvičení.

První oddíl knihy je věnován lexikologii, jejímu předmětu, rozsahu a pojmově metodologickému aparátu. Lexikologii charakterizuje jako oblast lingvistiky, která zkoumá vztahy mezi lexikálními jednotkami z hlediska jejich významu. Do předmětu lexikologie zahrnuje vztahy sémantické a pragmatické. Zabývá se vztahem lexikologie a gramatiky, lexikálními jednotkami a gramatickými pravidly při tvoření vět a popisem valenčních vlastností jazyka. V souvislosti s rozdíly mezi obecnou sémantikou a sémantikou lexikální rozlišuje tzv. vnitřní lexikologii (zabývá se lexikální sémantikou) a vnější lexikologii (zahrnuje ostatní části lexikologie), zabývá se lexikální stylistikou, lexikální sociolingvistikou a lexikální geografií. Podává i stručný přehled o vývoji lexikologie (vychází při tom z pojetí de Saussurova). Pojednává o vlivu cizích jazyků na slovní zásobu polštiny a výklad doplňuje četnými příklady. Zkoumá problematiku frazeologismů, stanoví pojem lexikální jednotky a studuje předmět lexikografie vzhledem k lexikologii. Uvádí a charakterizuje různé typy slovníků. Do bibliografie na konci oddílu záměrně nezahrnuje všechny slovníky jazyka polského (odkazuje na speciální literaturu), v bibliografii na konci knihy uvádí pak nejdůležitější slovníky vydané v Polsku po 2. světové válce.

Druhý oddíl recenzované práce se zabývá základními problémy sémantiky. Seznamuje [247]čtenáře s postavením sémantiky v lingvistice, s její stručnou historií, se vztahem k lexikální sémantice, s hlavními problémy a úkoly současné lexikální sémantiky. Vysvětluje pojmy jako jazykový výraz, význam, označení, vysvětlení a rozebírá dvě hlavní části sémantiky — sémantiku lexikální a syntaktickou. Historii sémantiky uvádí v hlavních rysech, a to od Aristotela a Platóna přes filozofy 17. stol. (Leibnitz, Locke) až po 20. stol. (Wittgenstein, Carnap). Zabývá se pojmem sémantického jazyka a různými směry současné sémantiky (Chomsky, Fodor, Katz, Fillmore, Apresjan, Meľčuk, Žolkovskij). Charakterizuje i polskou koncepci sémantiky (Bogusławski, Wierzbická). Seznamuje dále se základními pojmy sémantiky (např. implikace a kontrast) a se sémantickými vztahy mezi lexikálními jednotkami (synonymie, hyponymie, konverze, polysémie a homonymie) a dokládá je množstvím příkladů.

Třetí oddíl je pojat jako uvedení do lexikální stylistiky. Podává se v něm definice stylu, pojednává se o problémech spjatých s klasifikací stylů a určuje se postavení stylistické problematiky v rámci diferenciace národního jazyka. Rozlišuje styl odborný a umělecký. Jako zvláštní styly vyděluje další tři: styl hovorový, styl publicisticko-novinářský, který podle něho spojuje prvky stylu odborného, uměleckého a hovorového, a styl úřední nebo administrativní (též normativně didaktický). Všechny druhy stylů charakterizuje podle lexikálních a syntaktických kritérií. (Pro češtinu srov. Linguistica II, III (1982), IV, VII (1983).

Čtvrtý oddíl se zabývá teoretickými a praktickými problémy lexikografickými. Probírá se současná metoda zpracování výkladových slovníků a doporučuje se metoda založená na tzv. sémantickém jazyku. Autor se staví kriticky ke zpracování lexémů ve slovnících, zvláště ke způsobu řazení významů a k uvádění termínů a provádí analýzu hesel z Doroszewského Slovníku jazyka polského (1958—1969) i frazeologismů ze Skorupkova Frazeologického slovníku jazyka polského (1967—1968).

Recenzovaná kniha se řadí mezi polské práce o problematice sémantiky a obohacuje ji o některé další podněty.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 3, pp. 246-247

Previous Karel Frank: Polská práce o perceptivních slovesech

Next Ludmila Uhlířová: Generativní syntax bulharštiny