Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Polská práce o prefixaci sloves

Anna Jirsová

[Chronicles]

(pdf)

Польская работа о префиксации глаголов / A Polish book on the prefixation of verbs

Tvoření slov je oblast gramatiky, které byla v polské lingvistice věnována značná pozornost. Nicméně předponové tvoření sloves bylo v úplnosti popsáno až v práci Witolda Śmiecha Derywacja prefiksalna czasowników polskich (PAN, Wrocław et al. 1986, 135 s.).

Cílem práce je zjistit, na jakých principech spočívá prefixální derivace polských sloves, objasnit, jakým způsobem, následkem jakého působení, v závislosti na jakých faktorech se daný prefix spojuje s odpovídajícím slovesným základem. Autor nebere prefigované sloveso jako danost, ale klade si otázku vzniku těchto sloves.

Těžištěm práce je analýza slovesných derivátů s jednotlivými předponami. Předpony autor probírá v pořadí daném jejich produktivností (počtem derivátů odvozených jednotlivými předponami). Vychází ze známé skutečnosti, že slovesa, která pomocí těchto prefixů vznikají, tvoří poměrně malý počet sémantických skupin s jedním nadřazeným významem (bez ohledu na různorodé významy sloves základových). Předpony jsou elementem, který dává základovým slovesům s různým významem jakýsi společný sémantický jmenovatel (mají unifikující sémantickou funkci). Tento společný význam je na vyšším stupni obecnosti ve srovnání se speciálními významy jednotlivých základových sloves, která tvoří takovou významovou skupinu.

Při popisu předponových derivátů věnuje [351]autor zvláštní pozornost slovesům pohybu. Tato slovesa se spojují s většinou předpon. Ve spojení s nimi si předpony zachovaly svůj prvotní (prostorový) význam, tj. ten, který měly jako samostatné výrazy (předložky). Autor vychází z toho, že skupina sloves pohybu má základní význam pro tvoření nových prefixálních derivátů (prefigovaná slovesa pohybu se stávají tzv. vzorovými slovesy, srov. dále). Prefixací vzniká také hodně sloves pohybu od základů, které pohyb neoznačovaly (např. przybyć znamená ‚przyjść, pryjechać, przylecieć‘ ap.).

Slovesné deriváty tvořené od jednotlivých předpon jsou rozděleny do významových skupin; v rámci těchto skupin jsou členěny podle toho, jsou-li odvozeny od sloves pohybu či jiných, od základů přechodných či nepřechodných (aniž se dále zachycují změny přechodnosti — nepřechodnosti při derivaci), od základů slovesných či jmenných. Autor však neprovádí příliš detailní sémantickou analýzu derivátů s danou předponou. Uvádí jen nejvýraznější sémantické skupiny zastoupené větším počtem derivátů. Např. u derivátů s předponou o-/ob- zaznamenává čtyři významy (1. ‚obklopit akcí z různých stran, často kolem dokola‘, 2. ‚důkladný, všestranný charakter činnosti‘, 3. funkce aspektová, 4. lexikalizované formace), zatímco H. Wróbelovi (ve stati O zasadach opisu słowotwórczego polskich czasowników prefiksalnych. Studia gramatyczne II, Wrocław et al. 1978, s. 105—119) vyplývá z analýzy vztahů derivátů s formantem o-/ob- k jejich slovesným základům šest významů tohoto formantu: 1. ‚působení kolem dokola, ze všech stran předmětu‘, 2. ‚působení na povrchu předmětu‘, 3. ‚působení týkající se všech předmětů tvořících v dané situaci celek‘, 4. ‚působení všestranné, důkladné‘, 5. ‚působení povrchní, částečné‘, 6. ‚působení vyčerpávající, intenzívní, ev. nadměrné‘. Pro srovnání uveďme významy předpony o-/ob- uvedené v oddílu Tvoření slov v Mluvnici češtiny I (1986); 1. ‚vztah děje k povrchu‘ (s dalšími specifikacemi), 2. ‚míra děje‘, 3. ‚opatřit něčím, vybavit něčím‘, 4. ‚získat n. dodat vlastnost označovanou základovým adjektivem‘, 5. ‚prosté dokončení děje‘, 6. ‚změna směru slovesného děje‘.

Verbální prefixaci lze zkoumat ze tří aspektů: sémantického (předpona modifikuje význam základového slovesa), gramatického (předpona mění vid základového slovesa) a syntaktického (předpona může měnit i valenční/intenční vlastnosti slovesa základového). Tento třetí aspekt prefixace je v práci ponechán stranou. Autor sice dělí předponové deriváty podle toho, jsou-li odvozeny od základu přechodného či nepřechodného, ale případné změny v tomto zařazení sloves v důsledku prefixace uvádí až v závěru knihy jen zcela schematicky a velmi stručně. Na závažnost právě tohoto aspektu při popisu slovesné prefixace poukázal pro polštinu H. Wróbel (v cit. stati, 1978), pro češtinu o tom srov. např. v naší stati (K prefixaci sloves se zřetelem k syntaktickým funkcím, SaS, 46, 1985, s. 284—291).

Za přínosnou a inspirativní nejen pro polskou teorii tvoření sloves považujeme závěrečnou kapitolu knihy nadepsanou „Závěry a návrhy“. Slovotvorná analýza prefigovaných sloves vede autora k závěru, že polská prefigovaná slovesa vznikla následujícími způsoby:

(1.) Jako důsledek přímého spojení prefixu se základovým slovesem. Tak vznikla především slovesa pohybu a dále malý počet sloves, která s pohybem nesouvisí (průběh činnosti vyjádřené základovým slovesem je specifikován předponou s prostorovým významem, která se kryje s předložkou u slovesa základového: czekać do rana doczekać (do) rana). V derivátech vzniklých bezprostředním spojením předpony se základovým slovesem plní předpona funkci určující — prostorově modifikuje průběh děje vyjádřeného základovým slovesem (dolecieć, przelecieć, odjechać, przyjechać). Mezi předponou a významovým slovesem musí být jistá významová harmonie, nesmějí se vylučovat.

(2.) Většina prefigovaných sloves je charakterizována jako výsledek transformace syntaktického spojení. Takové spojení tvoří tzv. vzorové sloveso jako nadřízený člen (tj. člen označovaný) a slovotvorná báze — sloveso n. jméno — jako podřízený člen (tj. člen označující). Srov. např. zagrzebać zakryć grzebiąc. Teprve po spojení elementů za- a grzebać se vzorovým zakryć je význam derivátu jasný. Z formálního hlediska vzniká nové sloveso tak, že se základové sloveso plnící funkci příslovečného určení rozšíří o prefix přejatý od slovesa vzorového. Z hlediska významového je předponové sloveso jednou z možných [352]konkretizací obecného významu slovesa vzorového.

(3.) Nová předponová slovesa vznikají často výměnou prefixů. Při analýze takových sloves nevychází autor od slovesa základového (bezpředponového), ale od nějaké podoby již předponové. Vzhledem k cíli takové výměny prefixů stanoví autor několik skupin, z nichž nejvýraznější je skupina sloves, kde výměna předpony vede k vytvoření slovesa s opačným významem, než je význam, který má sloveso s týmž základem, ale jiným prefixem (vznikají tak antonymní páry, např. rozwiązać k zawiązać, związać). Slovotvornou bázi tu tvoří sloveso prefigované s významem, který se nově vzniklým slovesem ruší. O významu celého nového derivátu rozhoduje prefix. Přímé spojení předpony se slovesem základovým není v těchto případech možné vzhledem k významovému rozporu mezi nimi (srov. i v češtině význam předpony roz- a slovesa vázat). Z hlediska sémantického je třeba takové deriváty interpretovat takto: rozwiązać (coś) je pokračováním spojení ‚rozdzielić (coś) związanego‘; prefix je tu členem ztotožňujícím a část za prefixem členem rozlišujícím, reprezentujícím celé sloveso prefixální o pozitivním obsahu (tj. związać). Antonymní páry existují i u sloves pohybu, ale ty vznikly nezávisle na sobě a fungují také nezávisle (např. odnést nepředpokládá nutně přinést apod.).

Hlavní přínos práce W. Śmiecha vidíme v tom, že se dívá na tvoření sloves z hlediska strukturálního, z hlediska vztahů obou formantů uvnitř prefigovaného slovesa. Neptá se jen, jaký význam má spojení předpony a základového slovesa, ale naznačuje cestu, jak toto spojení vzniklo. Za dezideratum považujeme vyřešení otázky, jaké mají změny této slovotvorné struktury („utvářenosti“ slov podle M. Dokulila) důsledky pro celý jazykový systém. Protože prefixace se uskutečňuje v kategorii slovesa, které je centrem sémantické a formální struktury věty, ukazuje se potřeba prozkoumat důkladněji vliv prefixace na zachování nebo změnu valenčních a intenčních vlastností základových sloves.

Slovo a slovesnost, volume 48 (1987), number 4, pp. 350-352

Previous Aleš Dvořák: Konference k 150. výročí úmrtí K. H. Máchy

Next Jan Petr: K 40. výročí Vítězného února