dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Zdeňka Sochová – Běla Poštolková: Co v slovnících nenajdete

Milan Jelínek

[Book reviews]

(pdf)

Zdeňka Sochová – Běla Poštolková: Co v slovnících nenajdete

Zdeňka Sochová – Běla Poštolková: Co v slovnících nenajdete. Novinky v současné slovní zásobě. Portál, Praha 1994. 204 s.

 

Publikace Zdeňky Sochové a Běly Poštolkové obsahuje kromě 13stránkového úvodu abecední seznam nových slov nebo starších slov s novým významem. Slovník, který čítá asi 180 stran s průměrným počtem 15 hesel na stránku, dalo nakladatelství Portál na knižní trh koncem roku 1994 (dále budeme nový slovník označovat zkratkou CSN). Je to publikace nenáročná (i když si její zpracování vyžádalo od autorek velké úsilí), ale o její užitečnosti nelze pochybovat. Akademický Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) pochází z let 1960–1971 a jeho druhé vydání z r. 1989 zůstalo v podstatě beze změn. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) vyšel sice v r. 1994 v novém vydání, ale mnoho lexikálních jevů, o které se obohatila spisovná čeština v 70. až 90. letech, zůstalo v něm nezachyceno (mimo jiné to nedovolil poměrně malý rozsah Slovníku). Pokud jde o slova přejatá, jejich dost velký počet je zaznamenán v 5. vydání Slovníku cizích slov od L. Klimeše z r. 1994.

Autorky CSN samy upozorňují na to, že čtenářům nepředkládají systémový soubor slovních jednotek, a že si tedy nekladou za cíl podat poměrně úplný seznam nových lexikálních jevů z různých vrstev slovníku. To by si vyžadovalo dostatečně rozsáhlou excerpční základnu. Oběma autorkám šlo o to, aby rychle zaplnily mezeru v dnešní lexikografické praxi. Proto se omezily na excerpci z mluvených i psaných projevů publicistických a z vybraných děl současné prózy i esejistiky (škoda, že neuvedly své excerpční zdroje). Výslovně poznamenávají, že nepřejímají hesla ze slovníků terminologických a encyklopedických a že nečerpají materiál ani ze současných slovníků slangů a argotu. Základním kritériem pro zařazení slova do CSN se jim stala četnost výskytu lexikálního prostředku a míra jeho vžitosti.

Značnou část hesel v CSN tvoří přejaté výrazy, a to zejména anglicizmy. Zachycena jsou především slova, která ztratila svou citátovou povahu a která se víceméně upevnila v soudobé slovní zásobě. Jako příklad autorky uvádějí slova skinhead (se zkrácenou podobou skin a také s českým ekvivalentem holá lebka), dresing ‚hotová zálivka do salátů’, grant, lobby (s gramatickou charakteristikou: nesklonné fem. nebo neutr.). Ve shodě s pravopisným územ jsou u některých cizích výpůjček připojeny k anglickým slovům počeštěné pravopisné podoby, např. gambler a gembler ‚hráč chorobně závislý na hracích automatech’. U slov, která se považují za zdomácnělá, je v CSN uvedena jen podoba zčeštěná: spíkr, sprejer ‚kdo maluje sprejem na fasádách domů a jinde obrazy’, strečink ‚kondiční gymnastika bez nářadí’ aj.

Vedle anglicizmů zaujímají výpůjčky z jiných jazyků mnohem menší prostor. Mezi prvky francouzského původu jsou zaznamenána např. slova boutique // butik, fondue // fondy, ekipa, parkúr, mezi výpůjčkami z italštiny cuketa, popř. cukina, kapučíno, libero ‚fotbalový obránce volně operující po hřišti’. Pokud autorky zařazují do CSN prvky německé, jde většinou jen o doplňování jejich obsahu o nové [227]významy, např. pendl ‚pendlující dopravní prostředek’, veksl ‚vekslování’. U ruských prvků můžeme konstatovat, že se dostávají do slovníku opožděně proti době jejich převzetí: samizdat, perestrojka, ochranka.

V úvodu k CSN autorky rozeznávají výpůjčky potřebné, které zaplňují mezery v české slovní zásobě nebo umožňují pojmenovat nějakou osobu, věc nebo jev jednoslovně, a výpůjčky nadbytečné, „pro něž by se při troše přemýšlení našly české protějšky“. Je však ku prospěchu věci, že do abecedního slovníku jsou zařazeny výpůjčky obojího druhu. V mnoha případech můžeme totiž těžko rozhodnout, která výpůjčka je nadbytečná, a vývoj spisovné češtiny v 19. a 20. stol. podává četná svědectví o tom, že si výrazový prostředek považovaný původně za nadbytečný našel své pevné místo ve spisovné normě. Proto je třeba uvítat, že v CSN jsou zachyceny i „módní“ posuny významů. Tak se např. uvádí slovo filozofie v novém významu ‚základní smysl nebo pojetí něčeho’ (filozofie ekonomické reformy, podnikání), dimenze ‚orientace na něco, rozměr’ (bezpečnostní dimenze), eskalovat ‚vrcholit’ (konflikt eskaluje) nebo ‚stupňovat’ (eskalovat napětí) atp.

Poznamenejme, že ve většině případů lze nesnadno stanovit hranici mezi „módností“, která vlastně znamená jisté výhrady k novému významu, a výrazovou potřebou, která si vyžádala významový posun. Je např. rozšíření významu slova akreditace na ‚úřední pověření vykonávat určitou činnost’ výsledkem výrazové „módy“, či je to potřebné obohacení spisovné češtiny? Stejnou otázku si můžeme položit u slov bariéra, kauza, blokáda, neuralgický (bod), pirátská (rozhlasová stanice), rehabilitovat (velezradu), tabuizovat (sex) aj. Je chvályhodné, že CSN zaznamenává takové významové posuny bez jejich odsuzování.

V některých případech však autorky CSN přece jen zaujaly k neologizmům utvořeným z cizích základů záporné stanovisko a takové neologizmy nezařadily do slovníku. Tak např. jestliže spisovný jazyk přijal sloveso premiérovat ve významu ‚uvést/uvádět jako premiéru’ nebo ‚být uveden/uváděn jako premiéra’, sotva lze co namítat proti slovesu derniérovat, pokud bychom ovšem ke škodě našeho jazyka neodmítli samo slovo derniéra. Musíme však popravdě říct, že takových případů, kdy autorky vědí o existenci jistého lexikálního prvku a nezařazují ho do slovníku, je poměrně málo. Týká se to výjimečně i některých odvozenin z domácích substantiv. Soudím, že např. sloveso průměrovat/zprůměrovat má předpoklady k tomu, aby bylo kodifikováno jako spisovné.

Jinak projevují autorky k neologizmům sympatickou velkorysost. Je to možné ukázat na hybridních složeninách, které dosud považují někteří lingvisté přes jejich běžné užívání v oficiálním prostřední za prostředky slangové. Bez jakýchkoli omezovacích poznámek čteme ve slovníku hesla jako autosklo, bioplyn, ekotovárna, radiobudík, telemost, videopřehrávač, jen zřídka je k těmto kompozitům připojena poznámka, že to jsou slova hovorová (např. u hesla krimipříběh). Hned tu poznamenejme, že v CSN je zachycena jen malá část hybridních složenin, které jsou dost běžné nejen v textech odborných, ale i obchodních, publicistických aj.

Listování ve slovníku potěší každého, kdo si uvědomuje bohatství slovotvorných možností češtiny. Známe z úzu stovky a možná tisíce slov, kde se tohoto slovotvorného bohatství využívá, ale jejich uplatnění se ve spisovném jazyce často omezuje tím, že jim kodifikace nepřiznává povahu prostředků spisovných (označují se za prvky [228]hovorové, lidové, slangové aj.). Autorky CSN zaujímají k četným univerbátům stanovisko liberální, neomezují jejich užívání poznámkami o jejich nespisovnosti. Týká se to např. substantiv konatelských se sufixem -ař (-ář): běžkař, čerpadlář, happeningář, hladovkář, záchranář aj.; činitelských se sufixem : nahrávač, rozpékač, žehlič; názvů nositelů vlastnosti nebo vykonavatelů činnosti na -ec: bezdomovec, legislativec; adjektiv vzniklých ze substantivního výrazu s předložkou bez: bezbariérový, bezletový; sloves odvozených příponou -ovat: kontaktovat, prognózovat, returnovat atd.

Některé typy odvozenin však zůstávají podle CSN za hranicemi spisovné normy (jsou obyčejně označeny jako hovorové nebo slangové). Je tomu tak u některých derivátů na -ka: instrumentálka, lakroska, mikrovlnka; na -ovka: akciovka, náladovka, oddechovka, zájezdovka. Máme i nadále trvat na tom, že to jsou odvozeniny nespisovné?

Za přednost CSN považujeme to, že jsou v něm v dost velkém rozsahu zaznamenána slovní spojení, která se v posledních letech ustálila v jazyce s novým významem (autorky je označují jako „neologizmy kontextové“): černá díra, ozonová díra, skleníkový efekt, zelená nafta, modré přilby, sociální síť aj. V omezené míře obsahuje CSN i „frazeologická spojení“. Jen jejich menší část vznikla v období po vydání SSJČ, jinak jsou to idiomy staršího data, které nebyly zachyceny dřívějšími slovníky (např. stavět na zelené louce, dělat mrtvého brouka, nahrát někomu na smeč, průšvih až na půdu, už mi to ani nepřijde).

Lexikografické definice u jednotlivých hesel jsou podány v podobě, která vyhovuje vzhledem k informativnímu poslání CSN. Pokud jde o výběr hesel, bylo by mu možné vytknout jistou nevyváženost: v CSN jsou zaznamenána slangová slova se zřetelnou strukturou nespisovnou, jako např. sámoška, a vedle toho dost exluzivní termíny, např. asertivita, psychofarmakum. Ale tuto výtku lze oslabit poukazem na to, že autorky neměly úmysl podat nějaký lexikální systém doplňující dosavadní lexikografické soubory. Kladly si cíl skrovnější: uveřejnit doplňky k dosavadním slovníkům z vlastních sbírek nových lexikálních prostředků. Úplnost od CNS žádat nemůžeme. K tomu by bylo třeba celého týmu lexikografů a široce založené excerpce. Náš jazyk by si ovšem takové soustavné lexikografické zpracovávání zasluhoval. Takovou činnost je ovšem třeba dotovat, s tržními kritérii se sotva dobereme slovníků, které by byly důstojné významu našeho jazyka.

Slovo a slovesnost, volume 56 (1995), number 3, pp. 226-228

Previous Jevgenij Timofejev: U petrohradských fonetiků

Next Eva Koktová: Ludmila Zimová: Způsoby vyjadřování větných členů v textu: konkurence pojmenování, pronominalizace a elize