dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

O Evě Hajičové – k jejímu životnímu jubileu

Jarmila Panevová

[Chronicles]

(pdf)

On Eva Hajičová – to her anniversary

23. srpna 1995 se dožila PhDr. Eva Hajičová, DrSc., profesorka obecné jazykovědy na Karlově univerzitě, životního jubilea, při němž bývá zvykem pro okolí jubilujících se spolu s nimi zastavit, hodnotit a poděkovat. U Evy Hajičové (dále EH) je to první oficiální příležitost určená kalendářem; kdyby se počet zastavení měřil počtem pracovních úspěchů a dosažených vědeckých met, měla by EH za sebou již nepřeberné množství zastávek.

E. Hajičová ukončila v r. 1958 studium angličtiny a češtiny na Filozofické fakultě UK v Praze. V průběhu čtyř let pedagogického působení na základní a poté na střední průmyslové škole absolvovala první běh postgraduálního kurzu matematické lingvistiky na FF UK a na doporučení svého univerzitního učitele, prof. Viléma Frieda, přišla na podzim r. 1962 jako odborná asistentka do tehdejšího oddělení strojového překladu při katedře českého jazyka FF UK. Od té doby jsou její vědecké, pedagogické, organizační i osobní osudy spojeny s touto vědeckovýzkumnou skupinou, jejíž proměny a vývoj nemalou měrou ovlivnila. Nebudeme zde uvádět postupné názvy této skupiny a její přináležitost k různým katedrám a organizačním jednotkám. Všechna období této mnohokrát reorganizované, a přece v jádru pořád stejné jednotky lze pokrýt názvem „pražská univerzitní skupina algebraické lingvistiky“. Uvedeme jen, že do r. 1973 pracovala jubilantka na FF UK. V r. 1972, kdy byla další existence této skupiny ze známých důvodů ohrožena, ujali se jí kolegové-matematici. Skupina byla jako celek převedena na MFF UK díky osobní a odborné solidaritě ze strany některých osobností této fakulty, ale i díky vědeckým výsledkům, houževnatosti a pracovnímu elánu jejích předních představitelů, k nimž v této době vedle P. Sgalla patřila i Eva Hajičová. Tak byla kontinuita nové vědní specializace, zvané dnes formální a počítačová lingvistika, zachována. V r. 1990 se stala EH ředitelkou Ústavu formální a aplikované lingvistiky MFF UK, nového, po 20 letech opět samostatného pracoviště.

Pokud jde o hodnocení vědeckého přínosu EH, při respektování mnohostrannosti jejích zájmů se tu zmíníme jen o hlavních bodech, jimiž obohatila nejen českou, ale i světovou lingvistiku: K jejím hlavním zájmům patří studium aktuálního členění (dále AČ), problematika presupozice a alegace (srov. níže) a negace v češtině a v angličtině, a to z hlediska formálního teoretického rámce závislostní povahy (Sgallova funkčního generativního popisu). Přes oblast AČ a analýzu jeho stránek systémových se dostává EH i k jeho roli ve výstavbě diskurzu, v textové koherenci, k otázkám vlivu AČ na vztah otázky a odpovědi atd. Ačkoliv se EH sama nikdy ke kognitivní lingvistice, této dnes již téměř módní oblasti, vědomě nehlásila, psala (sama i s mladšími kolegy) o problémech této disciplíně vlastních, jako jsou aktivovanost prvků ve společné zásobě znalostí mluvčího a posluchače, již v r. 1981. Jako formální lingvistka hledá EH pro řešení empirických problémů a pro jejich adekvátní popis jasná měřítka a operační kritéria. Zabývajíc se otázkami presupozice, musela se nutně zabývat i problémem negace. Analýzou českých negativních vět prokázala EH, že obvyklá logická analýza není pro sémantickou interpretaci negativních vět vyhovující. Formulovala pravidla pro zachycení dosahu operátoru negace v češtině v souvislosti s hranicí mezi členy kontextově zapojenými a nezapojenými. Souvislost negace a presupozice byla dána přímo definičně; EH však obecně uznávaný rozdíl mezi tvrzením věty a její presupozicí doplnila o další distinkci – o alegaci. O alegaci, jak ji zavedla a definovala EH, jde tehdy, [318]když z negace nějaké věty S nevyplývá ani tvrzení A, ani tvrzení non-A (u věty Nebyl nadšen tím, že přijeli je možná interpretace negativní, parafrázovatelná jako Jejich příjezd ho nenadchl, tak interpretace pozitivní, kdy důvodem jeho nadšení bylo něco jiného než jejich příjezd). Přechod k problematice diskurzu opřený o systémový pohled na členění věty na téma a réma, na část kontextově zapojenou a nezapojenou, na komunikativní dynamičnost (v souladu s pojetím Firbasovým) a o zhodnocení podílu AČ na významové stavbě věty a výstavbě promluvy zcela logicky vyústil v (zatím) poslední knihu EH vydanou UK v Praze v r. 1993, „Issues of Sentence Structure and Discourse Patterns“. Z předcházejících jubilantčiných monografií je našim čtenářům dobře známa „Negace a presupozice ve stavbě věty“ (Academia, Praha 1975) i monografie napsané s P. Sgallem a E. Buráňovou „Aktuální členění věty v češtině” (Academia, Praha 1980). Kromě toho byla EH spoluautorkou několika monografií vydaných v prestižních zahraničních nakladatelstvích: připomeňme alespoň dvě, v nichž je světové lingvistické veřejnosti představen FGP, „A Functional Approach to Syntax in Generative Description of Language“ (spolu s P. Sgallem, L. Nebeským a A. Goralčíkovou v nakl. American Elsevier, New York 1969) a „The Meaning of the Sentence in Its Semantic and Pragmatic Aspects“ (spolu s P. Sgallem a J. Panevovou v koedici pražského nakl. Academia a nakl. Reidel, Dordrecht – Holland 1986). Námětem vědeckých statí EH jsou velmi často kontrastivní studie anglicko-české. Autorka na anglickém materiálu ověřuje a doplňuje poznatky o slovesném významosloví, o slovesné valenci, o gramatické koreferenci. Dokládá tak platnost některých předpokladů a tvrzení FGP pro angličtinu.

EH je ovšem také naší přední představitelkou komputační (počítačové) lingvistiky. Od 60. let se podílela na přípravě experimentů se strojovým překladem z angličtiny do češtiny. Problematice lingvistických aspektů umělé inteligence, jejíž protagonistkou u nás EH je, se věnuje v úzkém spojení se svými teoretickými zájmy o stavbu diskurzu. EH pracovala na architektuře prvního malého modelu komunikace s počítačem v češtině na základě „automatického porozumění“ textu, systému TIBAQ, podílela se i na zpracování jeho jednotlivých modulů (zejm. inferenční procedury).

Pedagogická činnost EH se v plné šíři mohla rozvinout až po r. 1989. Nicméně i do té doby EH vedla diplomové práce na MFF UK, na ČVUT i na různých katedrách FF UK (tam mnohdy zprostředkovaně). Od r. 1983, kdy se skupina algebraické lingvistiky (rozptýlená od r. 1978 na třech různých pracovištích MFF UK) sjednotila na nově utvořené katedře aplikované matematiky, mohla být EH díky toleranci vedení nové katedry jmenována i školitelkou, popř. „školitelkou-specialistkou“ aspirantů na MFF UK. Díky těmto okolnostem, ale hlavně energii a pedagogickým schopnostem EH se podařilo vychovat novou generaci formálních a komputačních lingvistů, z nichž většina ukončila vysokoškolské vzdělání na MFF UK, ČVUT nebo VŠE, ale solidní lingvistické zázemí získávali právě na výběrových přednáškách a seminářích členů skupiny algebraických lingvistů, zejm. u EH. Jubilantka je totiž zasvěcenou vykladačkou Chomského generativní gramatiky ve všech stadiích jejího vývoje a ve všech jejích ortodoxních i neortodoxních odnožích. EH je spoluautorkou učebnice tohoto oboru (P. Sgall a kol., Úvod do syntaxe a sémantiky. Academia, Praha 1986), spolu s T. Wichsem napsala jedinou příručku pro oblast lingvistických aspektů umělé inteligence, skripta „Reprezentace znalostí v systémech umělé inteligence“ (UK, Praha 1984). EH je nejen vynikající učitelkou studentů a doktorandů doma, ale mnohokrát vyučovala na letních školách počítačové lingvistiky v zahraničí (např. třikrát v Pise, dvakrát v Bulharsku, v Dubrovníku, v Londýně, v Budapešti, v malajském Penangu aj.). Přednáškou z oblasti počítačové lingvistiky se po mnoho let podílí i na tradiční Letní škole slovanských studií na FF UK v Praze. K reprezentaci české formální lingvistiky vyrůstající z tradic Pražské lingvistické školy přispí[319]vá EH jako pravidelná vyučující v dosavadních šesti bězích kurzů, které pořádá Středisko V. Mathesia při FF UK od podzimu 1992 dvakrát ročně v Praze. Vedle prezentace výsledků moderní lingvistiky pro mladé evropské lingvisty se EH jako zástupkyně ředitele střediska věnuje s plnou vervou stránce organizační, a má tak výrazný podíl na uskutečnění těchto kurzů i na jejich hladkém průběhu.

Tímto bodem se dostáváme k neméně podstatné a k neméně výrazné stránce jubilantčiny osobnosti – k jejím schopnostem organizačním. EH od svého příchodu na univerzitu byla vždy ideálním partnerem pro týmovou spolupráci. Její energie, pracovitost a rozhodnost ji však předurčily k tomu být motorem takové spolupráce. Svou vědeckou prací se rychle prosadila i na mezinárodním fóru a jako členka Mezinárodního komitétu pro komputační lingvistiku vzala na sebe úkol zorganizovat světovou mezinárodní konferenci COLING82 v Praze. Předseda organizačního výboru tak velkého kongresu ovšem musel být podroben příslušnému schvalovacímu řízení; tento úděl na sebe vzal prof. Ján Horecký, DrSc. Díky jejich spojenému úsilí a organizačním schopnostem EH se v létě 1982 sjelo do Prahy 330 účastníků z celého světa. EH pomáhala svým organizačním úsilím udržovat kontinuitu v kontaktech se zahraničím též díky menším mezinárodním konferencím, pořádaným každoročně v letech 1971–1989 v rámci úkolu, který byl organizačně zakotven v plánu tehdejšího RVHP. Na mnohé z těchto konferencí byli přizváni i západní odborníci; tak navštívili Prahu postupně z teoretických lingvistů např. † D. Hays, M. Kay, B. H. Partee aj., z oblasti komputační lingvistiky to byli např. † B. Vauquois, A. Zampolli, W. von Hahn, P. Pognan a další osobnosti zvučných jmen. Atypicky se v odborné části těchto porad RVHP mluvilo převážně anglicky a snad symbolicky posledním dnem posledního z těchto zasedání byl 17. listopad 1989.

EH přispěla k mezinárodní reputaci české lingvistiky ve světě i svou činností editorskou a redaktorskou. Za její soustavné péče vychází již 32. ročník periodika The Prague Bulletin of Mathematical Linguistics. Působila v redakční radě sborníků Prague Studies in Mathematical Linguistics, redigovala další řadu interních sborníků MFF UK Explizite Beschreibung der Sprache und automatische Textbearbeitung a není tedy náhodné, že dnes stojí u zrodu nových svazků podruhé obnovovaných Travaux de Cercle Linguistique de Prague (Prague Linguistic Circle Papers). Z jejích vystoupení v zahraničí připomeňme alespoň přednesení pozvaného referátu na 15. mezinárodním kongresu lingvistů v Quebeku v r. 1992, její působení jako hostující profesorky na univerzitě v Grenoblu v zimě 1987, na univerzitě v Duisburgu v letním semestru 1992/93 i půlroční pobyt v Nizozemském ústavu vyšších studií ve Wassenaaru v r. 1990.

Neuváděli jsme záměrně data dosažení jednotlivých vědeckých a pedagogických hodností EH, jejich absolutní časové zařazení určoval do značné míry politický kontext. Neuvádíme ani seznam položek o jejím členství ve vědeckých společnostech a o jejích funkcích v nich. Je jich mnoho.

Je nemožné podat vyčerpávající přehled aktivit EH v příspěvku k jejímu prvnímu veřejně připomínanému jubileu. Zároveň jsme však přesvědčeni, že do příštího jubilea rozhojní EH svou činnost o další úspěchy a vezme nám tak příležitost k připomenutí toho, k čemu jsme se zde nedostali. Přejeme jí k tomu dobré podmínky a pevné zdraví. Doufáme také, že svazek „Discourse and Meaning“, který na její počest připravili k vydání v nakl. Benjamins B. Parteeová a P. Sgall, bude pro jubilantku splátkou dluhu našich i zahraničních lingvistů za její činorodost.

Slovo a slovesnost, volume 56 (1995), number 4, pp. 317-319

Previous František Čermák: Franz Schindler: Das Sprichwort im heutigen Tschechischen. Empirische Untersuchung und semantische Beschreibung

Next Redakce Slova a slovesnosti