Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Robert B. Kaplan – Richard B. Baldauf (eds.): Language Planning in Malawi, Mozambique and the Philippines

Jiří Nekvapil

[Book reviews]

(pdf)

Robert B. Kaplan – Richard B. Baldauf (eds.): Language Planning in Malawi, Mozambique and the Philippines

Robert B. Kaplan – Richard B. Baldauf Jr. (eds.): Language Planning in Malawi, Mozambique and the Philippines. Multilingual Matters, Clevedon – Philadelphia –Toronto – Sydney 1999. IV+171 s.

 

Když se na přednáškách sociolingvistiky zabývám tématem jazykové plánování, pokouším se nejprve studenty přesvědčit o tom, že termín jazykové plánování je anglicismus a že problematika jazykového plánování se vyvinula nezávisle na společenských a politických poměrech v někdejším tzv. východním bloku. Pojem a termín plán je totiž v postkomunistických zemích stále stigmatizován a co je horší, problematika jazykového plánování je zde přezírána a podceňována. Zcela jinak je tomu nejen za hranicemi Evropy, ale už po řadu let v Evropské unii. K problematice jazykového plánování bychom tedy měli zaujmout nepochybně vstřícnější postoj. Jazykové plánování Evropské unie se bude za pár let bezprostředně týkat i Česka a budeme mít určitou možnost toto plánování spoluutvářet.

Recenzovaný sborník má k evropským poměrům daleko, ale je to první svazek publikační řady nazvané „Jazykové plánování v …“, a proto stojí za to se o něm zmínit i u nás. Další svazky se budou zabývat např. Pobřežím slonoviny, Nepálem, Tchaiwanem, ale i Švédskem, Maďarskem a Českou republikou. Kritériem výběru je to, aby se autoři věnovali zemím z hlediska jazykového plánování dosud v (anglicky) přístupné literatuře nepopsaným nebo málo zpracovaným. Dlouhodobým cílem publikační řady je na základě srovnání jednotlivých případů dojít k obecnější teorii jazykového plánování.

Takto vytyčený cíl samozřejmě předpokládá, aby se srovnávalo srovnatelné. Proto editoři publikační řady, R. B. Kaplan a R. B. Baldauf, vedou své autory k tomu, aby popisy jednotlivých zemí byly alespoň v jisté míře jednotně strukturovány. Za tímto účelem editoři vypracovali seznam otázek, resp. problémů, jimiž se mají autoři jednotlivých studií zabývat.

Recenzovaný svazek se skládá ze čtyř příspěvků. První z nich napsali R. B. Kaplan a R. B. Baldauf; jmenuje se Jazykové plánování v … (Language planning situation in …, s. 4–14) a jeho smyslem je zdůvodnit existenci nové publikační řady. Následuje studie Jazykové plánování v Malawi (s. 15–85), jejíž autorkou je E. Kayambazinthu. Studii Jazyková situace v Mosambiku (s. 86–132) napsal A. J. Lopes a svazek uzavírá A. Gonzalez se studií Jazykové plánování na Filipínách (s. 133–171). Autoři, včetně editorů, používají víceméně synonymně výrazy language situation a language planning situation a nezdá se, že by v jejich příspěvcích tyto výrazy odkazovaly k nějakým koncepčním rozdílům. Vysvětluji si to tím, že jazykové plánování samozřejmě předpokládá jazykovou situaci nebo – snad ještě lépe – že jazykové plánování je vlastně součástí jazykové situace, není (jen) její reflexí, nýbrž ji spoluutváří.

V úvodním příspěvku R. B. Kaplan a R. B. Baldauf rekapitulují dosavadní vývoj „jazykového plánování“. Ukazují, že tento (dnes již) vědecký obor, sdílející – jak je to běž[294]né i jinde – svůj název s předmětem svého zkoumání, se zformoval ke konci 50. a na začátku 60. let 20. století v souvislosti s rozpadem koloniálního systému, kdy bylo třeba řešit zásadní společenské problémy mnoha afrických a asijských zemí. Autoři konstatují naivitu tehdejších jazykově plánovacích aktivit, nerespektujících společenskou specifičnost příslušných zemí, a kriticky se stavějí především k tehdejším snahám o víceméně mechanické přenášení evropských modelů do neevropského světa (např. zdůrazňování principu „jeden národ/stát – jeden národní/státní jazyk“). Od této pionýrské doby prošlo jazykové plánování složitým vývojem a dnes jsou pro tento obor podle autorů určující dva trendy: jednak je to poznání, že jazykové problémy hodné plánovacích aktivit nejsou zdaleka omezeny jen na tzv. rozvojové země, jednak to, že od více či méně dekontextualizujících přístupů se přešlo na přístup systémový, autory označovaný – v návaznosti na E. Haugena – jako jazyková ekologie. Předmětem jazykového plánování nejsou nadále jednotlivé jazyky, ale „jazykové ekosystémy“, tj. úhrny jazyků a jejich variet vyskytujících se na určitém území, přičemž jazykové plánování musí respektovat to, že v „ekosystému“ se uplatňují „síly“ jako zánik jazyka, uchování jazyka, jazyková změna, oživení jazyka, jazykový posun, jazyková amalgace, jazykový kontakt a vývoj gramotnosti – je třeba respektovat i to, že v „jazykovém ekosystému“ se uplatňuje vliv vládních organizací, vzdělávacích organizací, společenství mluvčích a konečně vliv nevládních organizací různého druhu (s. 8). Celkově autoři zdůrazňují, že problematika jazykového plánování se dnes přesunuje ze společenské makroúrovně (stát, unie států) na úrovně méně komplexní (např. mezinárodní podnik), ba lokální, což je mimochodem v souladu s paralelně se vyvíjející teorií jazykového managementu (srov. Neustupný, 1992; Jernudd, 1997; Nekvapil, 2000).

Ve svém příspěvku R. B. Kaplan a R. B. Baldauf také zveřejnili seznam otázek, resp. problémů, jimiž se řídili (a perspektivně budou řídit) autoři studií věnovaných jazykovému plánování v jednotlivých zemích. Tyto otázky jsou rozděleny do čtyř částí: I. Jazykový profil daného územního celku (státní, resp. úřední jazyk, menšinové jazyky, náboženský jazyk, vyučovací jazyk, počty a sociální rozvrstvení mluvčích), II. Šíření jazyků (vyučované jazyky a cíle jazykového vzdělávání v současnosti a v minulosti, a to i z hlediska sociálního rozvrstvení, jazyky v masmédiích, vliv přistěhovalectví na distribuci jazyků), III. Jazyková politika a jazykové plánování (aktuální jazyková politika a legislativa, legislativa a politika v oblasti vzdělávání, historické aspekty, organizace zabývající se jazykovým plánováním, relevantní mezinárodní a regionální vlivy, historické aspekty), IV. Udržování jazyků a předpokládaný vývoj (mezigenerační předávání jazyků, pravděpodobný zánik jazyků nebo naopak oživovací procesy, formování pidžinů a kreolských jazyků, pravděpodobný vývoj v příští, popř. přespříští generaci).

Další tři příspěvky recenzovaného svazku v zásadě prokazují nosnost uvedené osnovy, i když už z nestejného rozsahu těchto studií je zřejmé, že relevantnost různých položek této osnovy může být v jednotlivých zemích rozdílná, popř. že jednotliví autoři rozpracovávají uvedené aspekty jazykové situace do různé hloubky. K tomu, v jaké míře je popis jazykového plánování v sousedících státech Malawi a Mosambik zdařilý, by se musel vyjádřit příslušný specialista; to se týká i popisu situace na Filipínách, [295]vzdálených tisíce kilometrů od těchto dvou afrických států. Konstatuji pouze, že autoři vycházejí nejen z dané osnovy, ale i z odborných konceptů vypracovaných především v angloamerickém kontextu „jazykového plánování“. Jde sice o autory autochtonní, avšak školené na univerzitách ve Velké Británii, Austrálii nebo USA. To se nepochybně projevuje nejen v odborné reflexi jazykového plánování, ale patrně i při jeho utváření – z recenzovaného svazku se dovídáme, že sami autoři jsou ve svých zemích na poli jazykového plánování významní aktéři (např. lingvista A. Gonzalez byl v r. 1999 dokonce ministrem školství, kultury a sportu).

O to zajímavější je tento detail: při popisu plánovacích aktivit na Filipínách uvádí A. Gonzalez, že v 70. letech 20. století se tam uplatnil pražský koncept intelektualizace jazyka, a to při modernizaci jazyka Tagalog, resp. Filipino (s. 152).

 

LITERATURA

 

JERNUDD, B.: New agencies in language planning. Corporations and firms as language managers. TermNet News, 56/57, 1997, s. 14–17.

NEKVAPIL, J.: Sprachmanagement und ethnische Gemeinschaften in der Tschechischen Republik. In: L. Zybatow (ed.), Sprachwandel in der Slavia. Die slavischen Sprachen an der Schwelle zum 21. Jahrhundert. Peter Lang, Frankfurt am Main etc. 2000, s. 683–699.

NEUSTUPNÝ, J. V.: The Romani Language and Language Management. UK, Center for Theoretical Study, Praha 1992.

Ústav lingvistiky a ugrofinistiky FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
e-mail: nekvap@ff.cuni.cz

Slovo a slovesnost, volume 62 (2001), number 4, pp. 293-295

Previous Ludmila Veselovská: Od bariér k minimalismu: Některé aspekty poslední vývojové změny chomskyánského modelu jazyka

Next Mirek Čejka: Ernst Hansack: Die altrussische Version des „Jüdischen Krieges“. Untersuchungen zur Integration der Namen