Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Nová vydání spisů Komenského

Bohuslav Havránek

[Chronicles]

(pdf)

-

Dva spisy Komenského, jeho Labyrint světa a ráj srdce a jeho kdysi tak úspěšná obrázková cvičebnice jazyková Orbis pictus, vyšly v posledních dvou letech dvakrát až třikrát ve vydáních, která mají vážnější aspirace a naprosto nejsou určena jen pro potřebu školní.[1]

Labyrint světa byl vydán od Vlad. Šmilauera u Šolce a Šimáčka r. 1940 (174 str., za 50 K, váz. 70 K) a vyšel téhož roku jako 3. sv. knihovny „Růžový palouček“, jehož vydavatel není uveden, nákladem Fr. Strnada (Praha 1940, 196 str. za 36 K). Obě vydání jsou pečlivě graficky vypravena, zvláště vydání u Strnada, doprovázené několika barokisujícími dřevoryty K. Štiky. Vydání u Šolce a Šimáčka je doplněno ilustracemi zčásti dokumentárními (portréty, snímky rukopisu a tisků a p.), zčásti napodobujícími původní rytiny Komenského Orbis pictus; rytiny ty jsou však překresleny příliš řemeslně, v rozměrech zcela odlišných a doplněny, takže komposiční uzavřenost i speciální technika starých dřevorytin je zcela setřena. R. 1941 vyšel pak v Elku Labyrint světa a lusthaus srdce podle prvního vydání z r. 1631, tekst tohoto vydání upravil a poznámkami opatřil J. Brambora, doslov k němu napsal J. B. Čapek. Toto bibliofilské vydání tvoří 1. sv. „Ráje knihomilů“ (178 str., s 20 dřevoryty F. Duši).

První dvě vydání přetiskují amsterodamské vydání Labyrintu z r. 1663 — oprávněně, protože toto vydání Komenský doplnil (vydání u Strnada však neuvádí ani tento fakt), ale způsob, jak jsou pořízena, se liší takřka diametrálně: Šmilauerovo vydání je pečlivé vydání z původního tisku a beze sporu tekstově nejlepší vydání Labyrintu, jaké máme. Vydání druhé, anonymní, je naproti tomu pouhý nepečlivý přetisk z jiných vydání, nepříliš cenných, takže plně chápeme, proč jeho vydavatel není vůbec uveden; ležérnost ediční nepříjemně kontrastuje s dobrou úpravou grafickou.

Šmilauerovo vydání zachovává všechny jazykové znaky originálu, a proto i původní kvantitu. Liší se tím na svůj prospěch od všech dosavadních vydání, kritické vydání J. V. Nováka v 15. svazku Veškerých spisů J. A. Komenského nevyjímajíc; vítáme to tím raději, že jsme již několikrát v našem časopise položili tento požadavek na přesnou edici starších tekstů. Šm. rekonstruuje jen kvantitu počátečního u- a tiskne zde u nebo ú „podle novočeských poměrů“; s tím nelze souhlasiti, neboť edice zachovávající původní starší kvantitu měla by i zde rekonstruovati kvantitu starší a nikoli dnešní (tedy na př. usta, nikoli ústa a p.). Sám mám však za to, že počáteční u- označuje u Komenského jen „u krátké“, protože v případech nesporné délky má Komenský důsledně ou- i na počátku slov (psané ovšem au-), na př. důsledně usta, usilně atd. a opět důsledně oudové, oudolí atd.; tuto věc ukazuji podrobněji jinde, v 18. svazku Archivu pro badání o životě a spisu J. A. Komenského. — Mění ovšem vydání Šmilauerovo starý systém pravopisu, t. zv. bratského, na systém dnešní; rovněž dává interpunkci dnešní místo odlišné interpunkce Komenského. S touto zásadou plně souhlasím, ale k výkladu interpunkce [53]na str. 170 připomínám toto: charakterisovat interpunkci Komenského jako „fonetickou“ na rozdíl od dnešní „logické“ není oprávněné; Komenského dobová interpunkce je stejně logická jako novočeská, spíše vlastně „logičtější“ pro své propracované odstupňování, ale člení celky sémanticky, nikoli pouze syntakticky (o tom také podrobněji v uvedeném svazku Archivu). Dále by se nemělo změnou interpunkce rušit přesné označení původního členění, jako na př. označené proto/ že měnit na protože. — Odchylky od původního znění Komenského po stránce jazykové jsou v tomto vydání zcela ojedinělé, zčásti patrně úmyslně opravují kvantitu, jako márnost (13), z výsoka (16) a j., zčásti jsou to tiskové chyby, jako okol sebe m. okolo … (str. 27) a j.

Vydání je provázeno podrobnými poznámkami jazykovými, které často vykládají více míst, než je skutečně třeba; také schematický obsah na str. 150—151 vyplývá spíše z vydavatelovy záliby v schematech (srov. i schematický přehled antických filosofů na str. 157 bez výkladu toho[2], co právě k příslušnému místu je třeba) než ze skutečné potřeby; nejde přece o vydání školní.

Celkem je však shora uvedená chvála Šmilauerova vydání zcela oprávněna; vydavatel věnoval mu svědomitou práci.

Zato anonymní vydavatel Labyrintu u Strnada si mnoho práce se svým vydáním nedal. Tekst Labyrintu je přetištěn z vydání, ne nejlepšího, J. V. Nováka ve Světové knihovně, sv. 498—500, z r. 1906 (znovu r. 1928) a je místy opraven nikoli podle originálního tisku z r. 1663, ale podle vydání Labyrintu, které vyšlo r. 1919 nákladem Bradáče. Toto vydání Bradáčovo bylo do vydání Šmilauerova nejvěrnějším otiskem vydání amsterodamského, ba věrněji zachovává některé stránky vnější než Šmilauerovo, ale jeho přesnost je velmi nerovnoměrná, kolísá od stránky ke stránce. Z tohoto vydání převzal vydavatel náš nejen jeho úpravu, ale i jeho tiskové chyby (v titulku Vidí lidu rozčilenost m. rozličnost na str. 24). Jen zřídka upravuje vydavatel tekst sám, jednak snad vědomě a zbytečně, na př. -s změnil na jsi, aby na abys, jednak nevědomky, jako upřímě na upřímně, vedlé na vedle a j.

O těchto svých pramenech nepraví vydání nic, jen na konci poznámek čteme: „Překlad latinského věnování podle edice dr. Jana V. Nováka, rovněž Poznámky“; podle které edice Novákovy se neříká ani zde. Je to právě jeho uvedená edice ve Světové knihovně. Toto „podle edice“ je jen eufemismus. Překlad je prostě přetištěn z ní, rovněž skoro všechny poznámky věcné jsou buď doslova z ní převzaty v celých souvislých částech (proč je to na konci jedné takové části uvedeno jméno Novákovo, když u jiných stejně převzatých není, je nejasné) anebo jen tak mechanicky zkráceny, že nedávají dobrý smysl (na př. „… Colsinius, … žil v Perně a v Lešně 1632 …“ — Novák: „… vystěhoval se z Čech r. 1627 do Perna, po r. 1632 pak žil v Lešně …“ anebo „Kretenský labyrint — bludiště síní a dvorů, vystavené (!) v době báji (sic!) na Kretě pro Minotaura, muže s býčí hlavou a požírajícího lidi“ — Novák: „… vystavěn byl od Daidala, starořeckého umělce doby báječné, a určen byl za obydlí obludy Minotaura, muže s býčí hlavou, jenž požíral lidi …“). Zdržel jsem se u tohoto vydání jen proto, abych ukázal na ně jako na názorný příklad toho, jak se věnuje občas vnější úpravě knihy veškerá vhodná péče, ale vnitřnímu jejímu tekstu pramalá.

Třetí edice, vyšlá v Elku, přidržuje se prvního vydání z r. 1631. Ač druhé rozšířené vydání představuje tekst definitivní, lze s tou volbou souhlasiti, zvl. při určení knihy, protože se tím liší od obou edicí předchozích, ba vůbec od většiny vydání, nikoli ode všech, jak praví doslov vydavatelův — kritické vydání ve Vešker. spisech J. A. K. (sv. 15) se rovněž zakládá na prvním vydání. — Edice je pečlivá; zakládá se na přímém studiu 1. vydání a na jeho kritickém rozboru (podle aparátu ve Vešk. spisech). Opravuje proto jeho zřejmé chyby a místy i možné čtení tam, kde se v jiném shoduje rukopis a 2. vydání (zde v jednotlivých případech mám pochybnosti o opravě, zejm. když jinde za týchž podmínek odchylné čtení i pochybné zůstalo). Důsledně ovšem vydavatel upravil pravopis (včetně interpunkce), ale pod pravopis shrnuje i opravy nepravopisné, zejm. v kvantitě, ale i jiné, j. opravy nikdá na nikdy 15, podiž, poďme na pojdiž, pojďme 15, 19 a j., přinešená, študenti, slovoutný na přinesena, studenti, slovutný 104 a p. S tím souhlasiti nelze; stírá tím zbytečně archaismy a dialektismy, ač jinak je — i hláskoslovné — právem nechává. Doslov vydavatelův bohužel prozrazuje povrchní znalosti edicí [54]Komenského (píše-li v něm na př. vydavatel o nadpisech drobných odstavců v 2. vydání, vzbuzuje to pochybnosti, zda je měl v rukou) a neuvaroval se chyb ve výkladu jazykových fakt. — Taktní doslov J. B. Čapka, zvaný „Poutník dvou světů“, bojuje za uznání rovné ceny obou základních dílů Labyrintu.

 

Dvojí vydání druhého díla Komenského, spisu Orbis pictus, liší se od sebe podstatně i obsahem, takže není jedno vydání vedle druhého ani zbytečné nebo alespoň přebytečné. Jedno vydání s názvem Orbis pictus, svět v obrazích vydal Fr. Borový (Praha 1941, 246 str., za 35 K, váz. 50 K) v tekstové úpravě Fr. Oberpfalcera a s předmluvou komeniologa Jos. Hendricha. Toto vydání nedává však do rukou čtenáře vlastní tekst Komenského, který byl jen latinský a německý, nýbrž Chmelův český překlad tohoto tekstu z jeho polyglotního vydání z r. 1833, hodně upravovaný a opravovaný; tekst je doprovázen stejnými obrázky, jaké má toto vydání Chmelovo (pořízeny jsou až na 15 z týchž starých štočků, které ani tehdy nebyly nové; nereprodukují původní rytiny spisu Komenského z r. 1658, nýbrž rytiny pořízené postupně v l. 1666—1746).

Mám jisté pochybnosti o smyslu edice Světa v obrazích v této pozdní úpravě grafické i jazykové, edice, která může dnes mít jen cenu dokumentu nebo sloužit názoru o tomto spise. Dále, třebaže úvod Hendrichův se snaží ukázat, že jednojazyčný Orbis pictus v jazyce mateřském souhlasí s úmysly Komenského samého, přece to nevyplývá bezpečně z příslušného místa úvodu k Orbisu. Myslím proto, že alespoň latinsko-český Orbis pictus by lépe dokumentoval tento tehdy zcela nový typ jazykové učebnice; i tak by vznikla otázka, jaký český tekst vzít. Naše výše uvedené pochybnosti jsou ještě zvýšeny tím, že zásluhou či vinou vydavatele, Oberpfalcera, který měnil jazyk Chmelův značnou měrou a zcela nerovnoměrně a nedůsledně, vznikl v našem vydání kříženec spisu Komenského s úpravou obrozenskou a ještě k tomu s úpravou podle dnešního spisovného jazyka.

Když nebylo možno užíti ani nejstaršího českého tekstu z levočského vydání z r. 1685 ani pozdějších vydání v 18. století[3] pro jejich jazykovou nedokonalost a vydavatelé nechtěli užíti překladu nového, jak tomu bývá ve vydáních jiných spisů Komenského, pak myslím učinili skutečně nejlépe, že sáhli po překladu Chmelově: koresponduje se starými rytinami lépe, než by mohl novodobý překlad, protože pro dnešního čtenáře má vždy ráz archaistický. Tento tekst Chmelův potřeboval jistých věcných oprav, šlo-li o vydání podle původního tekstu Komenského (pozdější latinský tekst byl různě doplňován a upravován a je místy upraven i v edici Chmelově), rovněž lze souhlasiti s úpravou pravopisnou, ale neměl být měněn a opravován tekst Chmelův jazykově; termíny dnes neznámé stačilo vyložiti na př. v hranatých závorkách, jak vydavatel místy činí. Ale i kdybychom — ač neradi — smířili se s jistou úpravou jazykovou, naprosto se nelze smířiti s jazykovou úpravou Oberpfalcerovou. Ta je na jedné straně školsky pedantická a opravuje zcela zbytečně a bezúčelně, na př. akus. mne, tebe na mě, tě, dat. tobě na ti, Tu máš živou … abecedu na Živou … abecedu máš zde, postavení každého skoro se atd.; na druhé straně pak tak nesouměrná, že nechává na př. u potoce, půlostrovy, okřídlí (‚isthmus‘) bez opravy a bez poznámky na jediné stránce (46).

V instruktivním a dobře poučeném úvodě Hendrichově zastihli jsme některá drobná nedopatření v překladě citovaných latinských míst ze spisů Komenského, celek nerušící; mělo však být v tomto úvodě připomenuto velké kritické vydání H. Jarníka spisu Orbis pictus ve Vešk. spisech J. A. Komenského (10. sv., 1929), z něhož čerpal jak úvod Hendrichův, tak vydavatelův.

Jasnější názor o původním vydání Komenského Světa v obrazích přináší vydání druhé, které pod názvem Orbis sensualium pictus, Svět v obracích vydal dr. Ant. Dolenský jako 8. svazek knihovny „Růžový palouček“ (Praha, Fr. Strnad, 1942, 332 str., za 49 K). Je označeno jako „jubilejní přetisk prvního vydání z roku 1658“, což ovšem není doslova pravda, protože vedle tekstu latinského a německého přináší — na prvním místě — i tekst český. Jinak skutečně přetiskuje dřevorytiny (zvětšené) a tekst latinský a německý z prvního vydání — patrně podle faksimilního vydání Kühnelova v Lipsku (Leipzig 1910).[4] Latinský a německý tekst tohoto vydání dopadly rozhodně lépe než tekst český, třebaže nejsou prosty rušivých tiskových [55]chyb (na př. ex seiplo m. seipso 16, Hypostast m. Hypostasi 17) a některých drobných nedopatření (na př. majuskulní AE v něm. tekstu ponechává při převedení do minuskule, kde mu odpovídá ä, str. 6, a pod.); místy je otisk zbytečně věrný až do opravdových chyb, na př. nechává ubique;, (ač zkratku -que rozpisuje). Mnohem hůře dopadl český tekst. Podle tiráže je český překlad „podle vydání z r. 1685 v Levoči a z r. 1833 v Praze a v Hradci Králové“ (tedy podle vydání Chmelova); ve skutečnosti je však český tekst vzat sice z Chmelova vydání z r. 1833, ale je opraven do nové češtiny a libovolně upravován a doplňován podle českého tekstu t. zv. obnoveného vydání z r. 1883 (přetištěného r. 1896), takže místy se setkáváme skoro doslova jenom s tímto překladem z r. 1883 (na př. v kap. I. a j.); toto obnovené vydání však značnou měrou věcně pozměnilo tekst Komenského. Vydavatel se přitom také málo staral o neshody mezi českým tekstem a původním tekstem latinským a německým (již Chmelovo vydání má tekst upravený a doplněný); tak na př. v I. kap. dodává: „které jedním slovem nazýváme svět, ač lat. tekst zní jen quas vocamus Mundum atd. České znění předmluvy nemá žádné z vydání uvedených v tiráži; ta je přetištěna z překladu J. Šmahy uveřejněného v jeho Sebr. spisech vychovatelských J. A. Komenského II, 1883, str. 173n. — o tom se edice Dolenského rovněž nezmiňuje. Je tedy tento svazek „Růžového paloučku“ sice nepoměrně edičně lepší než Labyrint, ale i toto vydání má značné nedostatky. Vidíme, že ani jedno ani druhé vydání Světa v obrazích nedosáhlo plně svých vytčených cílů.

 

Z ostatních komenian uvádíme především dva překlady ze spisů Komenského, vnitřně spolu souvisící: Poselství Jednoty bratrské o vzácném statku Hendrich s úvodem F. M. Bartoše (Praha, naklad. Kalich, 1940, 94 str., za 10 K)[5] a Stručnou historii církve slovanské, která v překladu Hendrichově a s jeho úvodem i poznámkami vyšla jako sedmý svazek „Odkazu minulosti české“ (Praha, Melantrich, 1941, 114 str., za 20 K, váz. 30 K). V obou překladech jsou přeloženy části pozdní knihy Komenského, tištěné r. 1660 v Amsterodamě, v níž odevzdává odkaz Jednoty bratrské evangelickým církvím jiným; jde o spis „De bono unitatis et ordinis disciplinae que ac oboedientiae ecclesiae …“ (O vzácném statku jednoty, řádu, kázně a poslušnosti v církvi …). V knížce první je přeložena Předmluva tohoto spisu a závěrečné Napomenutí církvím, kteréžto části tvoří vlastní poselství k církvím. Stručná historie církve slovanské je pak druhou částí celé publikace a úvodem k vlastnímu Řádu Jednoty, vydanému již v českém a latinském znění ve Vešk. spisech Komenského (17. sv., 1912). Obojí překlad Hendrichův byl pořízen podle druhého vydání (v Halle 1702) a jen ve Stručné historii dodatečně revidován podle vydání původního; není přitom bohužel připomenuto, jsou-li mezi nimi rozdíly. Jinak je překlad výstižný a dobře se čte; to zvláště vysvitne, srovnáme-li překlad Stručné historie (která počínajíc misí cyrilometodějskou, rychle se dostává přes Husovy předchůdce a Husa k počátkům Jednoty bratrské a jejím dějinám), se starším překladem Bidlovým z r. 1893.

Ve Veškerých spisech Jana Amosa Komenského (Johannis Amos Comenii opera omnia), v nichž vyšlo dosud osm svazků (posledně vyšlo r. 1938 druhé vydání latinské Velké didaktiky a latin. Informatoria školy mateřské, část 2. svazku IV),[6] pracuje se na vydání těchto svazků s českými spisy: J. V. Klíma pracuje na novém vydání Didaktiky české, českého Informatoria a Navržení krátkého o obnovení škol, Ant. Škarka za spolupráce Vl. Helferta na vydání Kancionálu a sám na vydání Kázání, Umění kazatelského, spisku O poezí (obojí z pozůstalosti St. Součka) a vlastních básní Komenského; také na přípravě vydání latinských spisů se horlivě pracuje, a to Dm. Čyževśkyj na vydání souborného díla, pansofického (De emendatione rerum humarum consultatio), které zčásti teprve sám v Halle nalezl v rukopise a v neznámém dosud tisku, a Boh. Ryba na vydání učebnic a mluvnic latiny, v první řadě Vestibula lingvae latinae.


[1] Přesně vzato, vyšel Labyrint světa čtyřikrát. R. 1940 vyšel také ve sbírce „Národní četba“ u J. Bačkovského (sv. 47, 190 str.), ale je to otisk (druhé vydání) edice vyšlé v téže sbírce r. 1938. Toto vydání není sice určeno pro školu (je úplné a nemá ani řádky úvodu, poznámek nebo vysvětlivek), ale není to edice vážnějších aspirací, nýbrž vydání v pravém smyslu slova nevážné; neznám prozatím povrchnějšího vydání Labyrintu. V knize je sice uvedeno, že toto vydání je otištěno podle vydání z r. 1848 v Hradci Králové. Proti tomu bylo by ještě možno uvádět vážné námitky, protože vydání z r. 1848 neznamená žádný mezník v edicích Labyrintu: je to až na maličkosti přetisk vydání Jana Nejedlého z r. 1809 (oprávnější by tedy bylo, kdyby šlo o vydání jazykově již trochu upravené, sáhnouti buď k tomuto vydání z r. 1809 anebo ještě lépe k vydání vyšlému z r. 1862 v Litomyšli, v němž je v pravopise, interpunkce a v kvantitě již tekst modernisován). Avšak mluvit o tom všem je v našem případě zcela zbytečné; anonymní vydání u Bačkovského není pořízeno z vydání z r. 1848, ale je to jen přetisk nejhoršího dosud vydání Labyrintu, které vyšlo r. 1892 v Matici lidu, a to ještě zhoršený. Už vydání v Matici lidu libovolně mění tekst Labyrintu chybnými opravami jazykovými, na př. nadměrnou vokalisací, změnami jako omrzalí na omrzeli, procházeti se na procházeti (v kap. XVII, 2), neoznačeným překládáním latinských slov v tekstu, vynecháváním slov a celých kusů vět (na př. místo ocasu hlavu v kap. XVII, 2) a t. p. Všechny tyto nedostatky bez opravy přejalo naše vydání a ještě je podstatně rozmnožilo, zvláště vynecháváním částí vět a celých míst, na př. v 2. části úvodu vypadlo ale že každého vůbec člověka mysl tam jde a tím úplně porušen smysl, ztratilo se zakončení 5. části XX. kap. a m. p., nehledíme-li ani k poměrně častým ztrátám jednotlivých slov. Proto právem nezařazujeme toto vydání do hořejšího přehledu; jen zde na ně upozorňujeme jako na odstrašující příklad.

[2] Ani jejich pořadí není u Komenského bezdůvodné, srov. u St. Součka ve sborníku Mélanges P. M. Haškovec 1936, 324 a j.; nezdá, že by byl vydavatel užíval ve svých poznámkách příslušné komeniologické literarury o Labyrintu.

[3] Místy je v našem vydáni užito českého tekstu Bahylova z vydání z r. 1728, aniž to je jakkoli připomenuto nebo naznačeno.

[4] Prvního vydání z r. 1658 jsou známy jen tři výtisky, z nichž žádný není v našich knihovnách.

[5] Vyšlo jako pátý svazek sbírky „Hlasy otců“; v této sbírce vyšly za poslední dobu ještě jiné dva svazky Komenského v překladu Hendrichově: jako druhý svazek Anděl míru (1938, 82 str. za 10 K) a Listy státníkům a přátelům jako čtvrtý svazek (1939, 61 str. za 9 K).

[6] Sedm úplných dosud vyšlých svazků lze dostati u Vydavatelstva Veškerých spisů… (Brno, Dvořákova 3) za 165 K, váz. 318 K.

 

Slovo a slovesnost, volume 8 (1942), number 1, pp. 52-55

Previous Josef Hrabák: Ze studií o staré české literatuře

Next Václav Machek: Lidová jména rostlin