dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Nad Karafiátovými Broučky

K. H. (= Karel Horálek)

[Chronicles]

(pdf)

-

Pod tímto názvem vydala v prosinci 1941 s jubilejním 50. vydáním Broučků synodní rada česko-bratr. ev. církve za redakce L. Balcara sborník, který má býti oslavou i zhodnocením této oblíbené české dětské knihy. Fr. Bednář tu podává obraz života a díla Jana Karafiáta, známého v literatuře mimo svá kázání a Paměti také nezdařeným pokusem o jazykovou úpravu kralického textu bible. Z ostatních kapitol, probírajících náboženskou a vychovatelskou cenu Broučků, jejich dramatisace, zhudebnění a překlady do cizích jazyků i přehled dosavadních vydání, nás nejvíce zajímá stať J. B. Čapka Broučci jako dílo umělecké a Fr. Oberpfalcera Jazyk Broučků. Čapek ukazuje na zážitkové jádro díla, z něhož šťastná intuice i výchovné záměry udělaly knihu radostnou a stále živou. Pozorovatelská svěžest a názornost spolu s prostotou podání a jemným humorem vyvažují nedostatek individualisace postaviček. V řadě zvířecích látek od staročeské Nové rady přes Čelakovského nezaujímají Broučci místo poslední. Oberpfalcer si všímá, jakými jazykovými prostředky dosahují Broučci své působivosti, a odůvodňuje zároveň své zásahy do textu jubilejního vydání, jehož jazyková úprava mu byla svěřena. Jazyk Broučků je blízký dětskému světu zdrobnělinami, častým opakováním, převahou parataxe i hovorovými prvky. Zvláštnosti jazykové stránky doplňují pak hlavně prvky lidové, lexikální i tvaroslovné, a do těch nejvíce zasáhla jeho jazyková úprava. Autor ji odůvodňuje hlavně výchovným posláním Broučků, ale je otázka, ncpřekračuje-li někde hranice účelnosti. Znají na př. děti peiorativní zabarvení slova holka, jež ostatně je jen oblastní, nebo studentský odstín slovesa opáknouti? Také odstraňování „nesrozumitelných“ slov může vzbuzovati pochybnosti. Oberpfalcer píše polínka za „štáklíčky“, nebděli za „neskřívali“ atd. Někdy opravy stírají sty[215]lové zvláštnosti; upravovatel zapomíná, že jazyk umělcův se neřídí jen spisovnou normou. Místy upravuje jen podle libovůle, na př. vynechává-li zájmena s významem expresivním, jako: co by si jen (ta) kmotřička počala, to by (to) bývala nepovídala.

Jak je zakotven půvab Broučků v českém jazyce, uvědomoval si Karafiát sám a domníval se proto, že je nelze překládat.

Knize se dostalo pietní výpravy (Kalábovy) a zasloužila by si, aby přiblížila čtenářům Broučků, mladým i starým, také postavu jejich autora.

Slovo a slovesnost, volume 8 (1942), number 4, pp. 214-215

Previous Karel Horálek: Literární činnost sv. Konstantina-Cyrila

Next T (= Pavel Trost): Novotářská německá mluvnice