Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Theorie literatury

Josef Hrabák

[Chronicles]

(pdf)

Théorie de la littérature

O podnětnosti ruského formalismu pro vývoj moderní české vědy o literatuře není sporu. I když je dnes ruský formalismus ve své původní podobě překonán a současná česká věda o literatuře se naň dívá jako na dětské střevíčky, stále jsou živé a potřebné metody rozboru, které ruští formalisté vypracovali. Práce zástupců této školy nelze ani dnes přehlížet a musí se s nimi seznámit každý, kdo se zabývá literární vědou. Bohužel však práce ruských formalistů jsou u nás dnes většinou nedostupné nebo se jen velmi těžko shledávají v našich knihovnách, a proto je velmi potřebná kniha, která by ve výběru podala aspoň překlad nejdůležitějších prací této školy. Na Slovensku připravil takovou formalistickou čítanku již r. 1937 dr. Mikuláš Bakoš. Tiskem kniha vyšla r. 1941 jako první svazek knižnice Problémy umenia, vydávané v Trnavě nakladatelstvím Fr. Urbánek a spol., pod titulem Teória literatúry. Výbor z „formálnej metódy“ (str. 428). Protože však došlo k válce s SSSR, kniha byla vzata z prodeje a dostává se do rukou publika teprve nyní.

Rozsáhlý svazek obsahuje dvacet statí desítky nejvýznačnějších příslušníků „formální metody“. Jsou tu zastoupeny práce vlastních formalistů, kteří se sdružili kolem leningradského Opojazu a v Moskevském linguistickém kroužku (Eichenbaum, Jakobson, Tomaševskij, Bogatyrev, Šklovskij, Brik, Jakubinskij, Tynjanov), ale jsou tu i práce dvou „poputčíků formální metody“, Žirmunského a Vinogradova. Pokud jde o výběr autorů, podává tedy kniha přehled opravdu dokonalý. Pokud jde o výběr prací, snažil se pořadatel ukázat, jak široké pole bádání si položili ruští formalisté a jak pracovali. Ukázky jsou voleny celkem šťastně a jsou uspořádány tak, aby si čtenář mohl udělat ucelený obraz o theoretické práci příslušníků školy a částečně o aplikacích jejich theorií na konkretní materiál. Uspořádání není proto chronologické, nýbrž systematické. Napřed jsou stati, věnované všeobecným otázkám, pak následují studie speciálnější, obírající se problémy poesie a prózy. Toto uspořádání je jistě praktické, má však nevýhodu v tom, že se při zběžné četbě ztrácí vývoj vědeckého myšlení této školy, neboť otištěné práce jsou z let 1916—1934, zachycují tedy období počátků školy, ale i období, kdy byl původní formalismus již překonáván.

V čele knihy stojí Eichenbaumova studie [61]Teória formálnej metódy. Z ostatních prací, věnovaných obecným otázkám, jsou nejdůležitější práce Tynjanovovy O literárnom fakte a O literárnom vývine a Jakobsonova stať Problémy poetiky. Z úvah o básnickém jazyku jsou zásadního významu práce tři: Rytmus ako konštruktívny činiteľ verša od Tynjanova, Rytmus a syntax od Brika a Melodika verša od Eichenbauma. Problémy prózy jsou zastoupeny výběrem chudším. Vedle Šklovského práce Stavba novely a románu (která vyšla česky již 1929 v Plánu I a potom v Teorii prózy 1933) je tu zejména Eichenbaumův rozbor Ako je zrobený Gogoľov Plášť a Vinogradovův Problém rozpravánia v štylistice.

Knihu uvádí Bakošova předmluva, seznamující čtenáře stručně s růstem ruské formalistické školy a s jejím významem pro moderní literární vědu (str. 5—11) a doplňuje cenná bibliografie o 340 číslech (str. 374—406). Tato bibliografie je vítaným průvodcem po moderní literární vědě, neboť podává chronologický přehled prací ruských formalistů, ale i přehled prací slovanských autorů, navazujících na theoretické úsilí formalistické školy. Bibliografie sahá až do r. 1941; u ruských formalistů je přehled téměř úplný až do r. 1929. U každé práce je podle možnosti připojena poznámka o thematu, kterým se citované dílo obírá. Chronologické uspořádání má velikou cenu, neboť se dá pohodlně sledovat, jak formalismus rostl a jak oplodnil vědu českou, polskou i slovenskou. Aby bylo usnadněno hledání i podle autorů, je k bibliografii připojen jmenný rejstřík. Vítaným doplňkem knihy je také rejstřík literárních termínů.

Kladem knihy je i to, že Bakoš úspěšně zvládl těžký problém překladu; dobře se mu podařilo vystihnout stylové zvláštnosti zjevů tak rozdílných, jako je na př. Šklovskij, Tomaševskij a Vinogradov.

Bakošova kniha má důležité místo v nové slovenské vědecké literatuře. Pro mnohého čtenáře bude radostným objevem, neboť z dosavadních překladů je český a slovenský čtenář informován o formalismu jen jednostranně. Upřímně knihu vítáme a věříme, že bude se zájmem čtena i českými čtenáři. Při její četbě si však uvědomujeme, že bude potřebí přeložiti z prací ruských formalistů ještě aspoň Šklovského Materiál a styl v románě Lva Tolstého Vojna a mír (1928) a Žirmunského Komposici lyrických básní (1921). Také by bylo dobře přeložit dvě práce B. Arvatova, v nichž jsou promítány výsledky formalistického bádání na společenské pozadí, čímž se staví most k českému strukturalismu, totiž Umění a výrobu (1926) a Sociologickou poetiku (1928).

Slovo a slovesnost, volume 10 (1948), number 1, pp. 60-61

Previous Alois Jedlička: Na okraj nových brusů

Next František Daneš: Poznámka o psaní ti a tí v cizích slovech