Circolo Linguistico Fiorentino

Carlo A. Mastrelli

[Chronicles]

(pdf)

Circolo linguistico Fiorentino

Příklad Pražského linguistického kroužku byl následován, jak známo, v Kodani a později v Ženevě. Dnes můžeme oznámit, že 28. září 1945 vznikl i florentský linguistický kroužek „Circolo Linguistico Fiorentino“. Vznikl tedy o něco dříve než sesterská organisace bratislavská, Bratislavský lingvistický krúžok. Zdá se však, že na jeho vzniku se účastnily i jiné okolnosti než čistě linguistické, plynoucí ze snahy vytvořit sdružení odborníků, studujících jazyk se stanoviska strukturalistického. Uvolnění spolkového života a demokratisace společenských institucí vyvolaly v celé Italii po válce celou řadu debatních kroužků a společností; v souvislosti s tím vznikl i Florentský kroužek linguistický, který na rozdíl od kroužku pražského a bratislavského, kodaňského i ženevského nevymezuje si studium jazykové skutečnosti na základnu strukturalistického hlediska. Kroužek florentský je spíše pracovním sdružením florentských linguistů, na jehož čtvrtečních schůzích konaných se značnou pravidelností se probírají nejrozmanitější otázky jazykovědné. Vznikl z potřeby navázat kontakt mezi studenty a profesory, debatovat o aktuálních otázkách jazykovědných a nesnaží se vytvářet svéráznou a osobitou doktrinu jazykovědnou. Tak na prvních schůzích se referovalo a debatovalo o posledních publikacích Pogliarových (Sommario di linguistica ario-europea), Bartoliho (L’Introduzione alla neolinguistica), Meilletových (Linguistique historique et linguistique générale), Trubeckého, Wackernagelových (Vorlesungen über Syntax), Ballyho (Traité de stylistique française), Benvenistových, Kuryłowiczových a pod. Záhy se tyto debatní schůzky vystřídaly s přednáškami soudobých linguistů italských. Carlo Battisti přednášel o Meyer-Lübkovi, Giorgio Caragata hovořil o vě[254]decké činnosti Alessandra Philippide a o současné jazykovědě rumunské, Giovanni Alessio o linguistice bulharské a pod. Z neitalských návštěvníků organisačně čilého kroužku florentského byl první profesor lausanské university Paul Aebischer. Přednášel o vlastní práci. Informačního rázu byly i přednášky žačky profesora Trubeckého, Porru, která studovala před válkou i v Praze; referovala o aktuálnosti fonologie. Stejně informační ráz měly souhrny profesora Alessia (o etymolog. slovníku italském), Erlanda Billiga (o švédské jazykovědě) nebo profesora Devota (o italské filologii za posledních padesát let). Po roce své činnosti se organisačně kroužek prohloubil tak, že si mohl vytvořit také pevný pracovní program, z něhož zdůrazňuji zvláště tyto úkoly: diskuse o soudobých a aktuálních otázkách jazykovědných na pravidelných schůzích, podporování publikační činnosti italských linguistů stejně jako snah o získávání zájmu veřejnosti o otázky jazykové a konečně navazování a udržování styků s podobnými organisacemi domácími i zahraničními. Je tedy podle toho program italského kroužku florentského bohatý, přestože mu chybí ona theoretická základna, jak jsem zdůraznil hned na počátku této zprávy. Jde v něm tedy hlavně o otázky a problémy organisační v nejširším smyslu toho slova. Po této stránce může přinést italské jazykovědě mnoho dobrého zejména, když si udrží svou organisační pružnost, kterou se vyznačuje hned od počátku. Jeho přičiněním došlo 10. a 11. ledna 1947 k první poválečné schůzi italských linguistů. Na programu tohoto sjezdu italských filologů byly jednak referáty jednotlivých pracovníků o thematech, o nichž pracují, jednak otázky organisační. Kroužku jde hlavně o to, aby překonal současnou stagnaci v jazykovědné produkci italské. Jeho péčí a zásluhou vyšel pak rozmnožovaný seznam thesí doktorských na řadě italských universit (Bollettino delle tesi di argomento linguistico, discusse ed in preparazione delle università Italiane). Kroužek také vydal seznam svých prvních členů. Na podzim minul. roku, 31. října a 1. listopadu se na popud kroužku sešli opět italští linguisté ve Florencii. Sjezd ten byl mnohem početněji navštíven než první. Na programu byly opět otázky vědecké (referáty o pracích) a záležitosti organisační.

Přihlédneme-li k obtížným poměrům italským v současné době, vidíme, že italští linguisté vykonali kus práce, zejména na poli organisačním, i když po stránce theoretické zatím nepřinesli pro evropskou jazykovědu současnou mnoho podnětného. Dá se však čekat, že i tu brzy se objeví italský přínos vzhledem k slavné tradici italské jazykovědy, representované jmény Ascoliho, Trombettiho, Bartoliho. Pražský linguistický kroužek proto může florentskému kroužku linguistickému jen přát po dvou letech jeho existence mnoho úspěchů na poli vědeckém i organisačním.

Slovo a slovesnost, volume 10 (1948), number 4, pp. 253-254

Previous Vladimír Skalička: Věda pro život?

Next Přednášky v Pražském linguistickém kroužku v době od ledna 1946 do února 1947